Hamáček varoval před vládou ANO a ODS. Schytá za to řadu úderů, ale jedná logicky

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Na sjezdu Zelených předseda ČSSD Jan Hamáček v projevu varoval před příští vládou Andreje Babiše s občanskými demokraty. Navíc prohlásil, že ANO se posouvá doprava. Prvoplánová reakce může znít – a už zaznívá – že se vicepremiér zbláznil, protože sociální demokraté sedí v kabinetu s babišovci už sedm let. Jenže on logicky cílí na levicové voliče, pro něž je ODS rudým hadrem před očima.

Hamáček určitě sklidí bouři kritických až naštvaných ohlasů. Nejen od ostatních politiků a z médií, ale i z publika. Jenomže, marná sláva, nikdo z těchto lidí ČSSD nevolil, nevolí a ani nikdy volit nebude. A slova ze sjezdu Zelených jim také nebyla určena. Mají dojít k uším onoho milionu bývalých příznivců sociálních demokratů, kteří nyní dávají přednost Andreji Babišovi. Dostat jich co nejvíce zpět je možná poněkud nemožná mise, ale pokud selže, pak nemá nejstarší česká strana vlastně pro co žít – a ani žít nebude.

Rolí sociální demokracie vždy bylo kanalizovat onen typ „starolevicových“ voličů, kteří jsou ve sdělovacích prostředích a vůbec v intelektuální sféře silně podreprezentováni (přestože v populaci tvoří nejsilnější a nejhomogennější skupinu). Z toho logicky plyne, že ČSSD musela vždy dělat něco zcela jiného, než jí radila většina novinářů. Tím se s nimi dostávala do ustavičného střetu a pod palbu tvrdé, často až posměšné kritiky. Což až tak nevadilo, dokud měla na své straně levicové hlasy.

Nyní však, jak známo, jsou tito „silní levicoví senioři“ v počtu milionu voličů zaparkováni u ANO a příliš s nimi nepohnula dokonce ani epidemie, v níž Andrej Babiš zcela selhal. Dokonce, jakkoli jeho celková síla slábne, sociální demokraty „luxuje“ o to víc. Jan Hamáček nemůže počítat s tím, že pro záchranu své strany přetáhne příznivce pravicových stran v počtu, který by vůbec stál za řeč. Zda se mu i díky případnému spojenectví se Zelenými podaří uloupit Pirátům podstatnou část „nové levice“, to je ve hvězdách.

Nechat v této situaci bez boje někdejší voliče ČSSD dál hlasovat pro ANO by bylo trestuhodné. Všechny dosavadní snahy, aby se „vrátili z vandru domů“ však fatálně selhaly. Přetahovanou v rámci vlády nakonec vždy vyhrál Andrej Babiš. Jakkoli vysokou nabídku sociálních demokratů pokaždé buď dorovnal, přebil, nebo si ji prostě ukradl pro sebe. Pouze populismem krále populistů prostě neporazíte, musíte oslovit hlubší emoce a spodní proudy myšlení voličů.

Základní otázka zní: Proč ona skupina seniorů tak moc závisí na předsedovi hnutí ANO? Odpověď je prostá: Protože strašlivě nenávidí pravicové strany, které zde vládly zejména v letech 2010-2013, mají strach, že se vrátí k moci a nevěří, že je před touto hrozbou ochrání ČSSD. Ta jim může nabízet modré z nebe, ale stejně vychází naprázdno. Má jedinou šanci, jak jich významnou část přetáhnout k sobě – když jim věrohodně vykreslí hrozbu, že jejich favorit se může spojit s úhlavním nepřítelem.

Šéf ANO ve shodě s prezidentem neustále opakuje mantru, že brání návratu ODS k moci. Jenomže čas oponou trhnul a po jeho žalostném výkonu v premiérském křesle, zejména během epidemie, je čím dál jasnější, že spojení s pravicí je pro něj jediným klíčem, jak své hnutí udržet po příštích volbách u moci. Navíc tu máme praktickou ukázku „sbližování zájmů“, kdy tyto dvě strany změnily daňový systém ve prospěch bohatých a na úkor voličů levice, zejména seniorů.

Sociální demokraté po celou dobu vládnutí s ANO říkají, že oni z principu brání zájmy penzistů, rodin s dětmi, či lidí s nižšími příjmy, zatímco hnutí oligarchy k nim nemá žádný vztah, zajímá ho jen byznys a mnoho jeho členů vyznává pravicové hodnoty. Jenomže, jak řečeno, dosud to ČSSD nebylo nic platné, protože levičáci viděli v Babišovi záruku, že ODS a TOP 09 se nikdy nevrátí do vlády a odmítali si vůbec připustit, že by je mohl „zradit“. Emoce u voličů prostě často hrají větší roli než racionální hájení vlastních zájmů.

Nyní však ČSSD dostává do ruky to, čemu se říká „důvodná pochybnost“. Kdyby se jí povedlo levicovým voličům vysvětlit, že to, co pokládali za zhola nemožné, je naopak docela realistickou variantou vlády, může to u nich narušit apriorní víru v Babišovy dobré úmysly. Teprve pak budou ochotni si všimnout, že sociální demokraté jim splní vše, co jim slibuje ANO, a to nikoli účelově, ale protože takové jsou jejich dlouhodobé hodnoty a program.

Vidina sbližování ANO a ODS, o němž se najednou začíná otevřeně spekulovat, vytváří pro letošní volby zcela jinou výchozí pozici než před čtyřmi lety. Přičemž není až tak podstatné, že Petr Fiala se k němu nehlásí. Pro ČSSD úplně postačí, že Andrej Babiš ho objektivně potřebuje. Nemluvě o tom, že mnozí budou koalici modrých a tmavě modrých propagovat a dávat jí přednost před vládou ODS s Piráty.

Není divu, že Jan Hamáček chce této šance využít. Sociální demokracie se díky ní může dostat z kleští, kam ji uvrhl výsledek voleb v roce 2017. Tehdy měla na výběr buď ihned zmizet v propadlišti dějin a nechat ANO realizovat její program bez ní, nebo zvolit nevděčnou roli juniorního Babišova partnera. Nyní má dilema on. Lídr ČSSD na něj poukázal, slova o hrozbě vlády ANO s ODS nejsou určena sympatizantům konzervativců, liberálů, novinářům ani politologům, ale jen a jen onomu milionu socialistických voličů.

Předsedu ČSSD nemusí trápit kritika od těch, co mu budou vyčítat, že sám s ANO vládne. Oni nejsou jeho cílová skupina. Musí přesvědčit levicové voliče, že sociální demokraté jsou konzistentní, do kabinetu vstoupili, aby v něm hájili socialistický program a na rozdíl od ANO ho budou hájit dál. Což nemusí vyjít, ale jedná rozumně. My nesocialisté bychom mu měli držet palce. Neboť jeho strana může zmizet, ale její voliči ne – a pro demokracii by bylo lepší, kdyby se vrátili k ČSSD. Jejich výlet k Babišovi nepřinesl nic dobrého…

sinfin.digital