Teď, nebo nikdy! Ne parazitům! Pryč s nehoráznými dary církvím! Kdo teď projíždí republiku, jakoby se vracel v čase. Zuřivým předvolebním heslům už chybí jen les rádiovek a marš lidových milicí, jako v osmačtyřicátém. I Gottwald tu znovu ožil, jen už neburácí z Václaváku, ale z Čapího hnízda a jako tenkrát z Hradu. A občas se mu šikmí oči, když zrovna mobilizuje kvůli pěti imigrantům. Zpuchřelá fantazie volebních stratégů teď sází na repete „vítězného února“.
Dokud radí zdejším politikům cizí experti, není divu. Hnusná léta v naší historii totiž mají za ráj, vyčtený leda ze skript zahraničních mudrlantů. A ti zas bádají v dějinách republiky z dekadence, ne pro hlad po pravdě a souvislostech. Navíc bez generační zkušenosti a zdejších kořenů. Jako Muriel Blaive z Francie, která tu teď hýbe žlučí českým historikům. Jak by ne, radí totiž řediteli Ústavu pro studium totalitních režimů. A dost bídně, otevření archivů StB podle ní nepřineslo doklady o represivní povaze komunistického režimu, ale (sic!) o vyjednávání společnosti s komunistickými vladaři. A pak že je tu nuda!
