Herci v žoldu politiků? Národ sobě! Komentář Zdeňka Šarapatky

Zdeněk Šarapatka

07. 09. 2017 • 18:27

Teď, nebo nikdy! Ne parazitům! Pryč s nehoráznými dary církvím! Kdo teď projíždí republiku, jakoby se vracel v čase. Zuřivým předvolebním heslům už chybí jen les rádiovek a marš lidových milicí, jako v osmačtyřicátém. I Gottwald tu znovu ožil, jen už neburácí z Václaváku, ale z Čapího hnízda a jako tenkrát z Hradu. A občas se mu šikmí oči, když zrovna mobilizuje kvůli pěti imigrantům. Zpuchřelá fantazie volebních stratégů teď sází na repete „vítězného února“.

Dokud radí zdejším politikům cizí experti, není divu. Hnusná léta v naší historii totiž mají za ráj, vyčtený leda ze skript zahraničních mudrlantů. A ti zas bádají v dějinách republiky z dekadence, ne pro hlad po pravdě a souvislostech. Navíc bez generační zkušenosti a zdejších kořenů. Jako Muriel Blaive z Francie, která tu teď hýbe žlučí českým historikům. Jak by ne, radí totiž řediteli Ústavu pro studium totalitních režimů. A dost bídně, otevření archivů StB podle ní nepřineslo doklady o represivní povaze komunistického režimu, ale (sic!) o vyjednávání společnosti s komunistickými vladaři. A pak že je tu nuda!

Straničtí bossové přesto slibují nefalšovanou volební show. Od Aše až po Beskydy tu má být jen samá bžunda. Budou prý i nepolitické talk show s herci… A navrch pár názorů stranických lídrů na svět a politiku. Zda kulturáky popraskají ve švech, bude záležet spíš na počtu stranických buněk a výběru chlebíčků, než na umělcích. Zkouší to už roky a teď znova. Jako Martin Dejdar.

Zase se šmajchluje s politikou, letos bude kočovat po republice pro změnu s pravicí. Od pana Zemana si jako člověk od kumštu slibuji, že bude trochu legrace, horlil přitom před pěti lety za výsadek Kremlu. Jak moc je tu teď se Zemanem k popukání, zažíváme všichni, do Zdivočelé země televizního Maděry nám chybí už zas jen kousek. I díky Dejdarovi.

Že za partaje nemá mluvit volební program, ale zase umělci, tu není žádné překvapení. A že slibem nezarmoutí a lid chce k chlebu navrch hry, se tam ví taky odjakživa. U nás i jinde. Rozdíl tady přesto je. Fandit pravým nebo levým není totiž ve svobodném světě jen výstřelkem sezóny, ale odvěkého přesvědčení. „Jednou demokratem, vždycky demokratem“ tam platí pro jedny stejně, jako pro druhé držet basu s konzervativci. Nebo liberály.

Ne včera hot s ODS nebo Kalouskem a dneska čehý s Babišem a Zemanem. A za pár let zas obráceně. Skočit na špek ruskému vazalovi nebo nářkům stíhaného oligarchy jen z úletu nebo pro kšeft, co se neodmítá, je navždy chucpe na druhou.

Na slalom v píár politiků jsou tu ale extra kádry. Z těch bude mít obzvlášť těžkou hlavu i nový úřad, který má dohlížet na stranické kasy a volební kampaně. Komu všemu nebo za co zas pomůže Bohdalka, nemá šanci kontrolovat, na přespolní běh totiž nemá lidi. A věštit se tu taky nedá, jestli půjde za Rákosníčka zase Zemanovi nebo protentokrát Drahošovi, je teď těžké tipovat. Talent má ale velký od přírody, vždycky sází na tutovku. Její hvězda přitom nezapadá, hraje skvěle každou roli, i kámošku politiků. Odkud přišli a kam kráčí, ji nikdy dvakrát nezajímá, z Nesmrtelné tety tu zbyl jen pragmatický filuta.

Kam se vrtnou další mistři kumštu se už ale jakžtakž rýsuje. I ostravští bardi mají jasno. Nohavica se tu druží (sic!) s Okamurou a Richard Krajčo s Babišem. První prozřel kvůli hrstce imigrantů, kteří tu prý ničí české hodnoty. I pro něj chystá Zeman medaili. Už teď v říjnu, na výročí republiky.

Druhý se tulí k politikům celé roky podle větru. A žije blaze, ani se nečervená. Peníze tu dávno nesmrdí. Své k volbám řekli i manželé Žalobovi, Helena a její Michal volí, to dá rozum, Zemana a Babiše. Kdo jen pípne, poženou ho svinským krokem až do Štrasburku. Jako Kubišovou. Byznys je byznys, a když netáhne v penzi hlas, každá vysouzená kačka je pak dobrá.

Zato bílá pěnice se ještě nevyjádřila, snad jen kvůli kinderstube. Volila Zemana a řád už má; na další, třeba od Horáčka, si snad nechá zajít chuť. Volič občas mívá paměť. Možná si vzpomene i na Zemanova Vašuta, Renče nebo Hůlku. A jeho Nedvěda a Babišova Jágra. Kolik vlastně stojí národní symbol ve volební kampani, se žádný úřad beztak nedozví. Dělat reklamu zlodějnám a populismu chce přitom sakra silný žaludek. O nic slabší, než volit Čecha od Veleby. Hlas pro hradního úderníka, který žije už jen z obhroublosti, prý bude hlasem pro Zemana, láká tu k volbám vyhaslá hvězda socíku .

Veselo je i v třetí lize showbyznysu. S Foldynou z ČSSD se fotí na motorce „moderátorka“ Anife Vyskočilová. Hubatá imigrantka, známá spíš rozvodovými aférami a lechtivým slovníkem, než uměním, se i podle svých slov dostala z Bulharska do Čech omylem, když cestou do Německa předčasně vystoupila z autobusu už na Florenci. Teď se utkává v lítém boji ausgerechnet s imigranty. Jsou lidi, co berou Českou republiku jako přestupní stanici a čekají jen na to, jak se dostat do Německa. Takové bych vzala do náklaďáku a vrátila je zpátky tam, odkud přišli, rozčiluje se teď Foldynova parťačka v médiích.

Tady se už nejde ani smát ani plakat, drzosti se tu meze nekladou. Co své píár pomocnici říká sám politik Foldyna, když chce zase do sněmovny, není známo. Nemá čas, možná balí na další cestu s Nočními vlky nebo se zas fotí s kvérem proklatě nízko a s „vlastenci“ na střelnici. Proti gustu žádný dišputát, třeba lapne těch pár hlasů spíš na břišní tanec než na sliby.

Panská láska prý po zajících skáče. Aspoň podle českého přísloví. Kdo je tu zajíc a kdo pán se ukáže záhy, hned po volbách. Dneska jsou tu za skokany umělci, už zítra to ale budou jejich páni, které nám teď radí zvolit. Jde jim totiž o všechno, chystají pro nás největší divadelní představení sezóny a pak roky tristních repríz se stíhaným premiérem a jeho hradním slouhou v hlavních rolích. Jak silný potlesk uslyší z hlediště, je už jen na našem vkusu. Kdysi býval dobrý. Národ sobě!

Autor je komentátor INFO.CZ

SDÍLET