Holec: Dívej se mým směrem, čeká tě tunel. Kocáb znovu míří na Hrad | info.cz

Články odjinud

Holec: Dívej se mým směrem, čeká tě tunel. Kocáb znovu míří na Hrad

KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Funkce prezidenta působí přímo magickým magnetismem na všechny, co se prezidentem nikdy nestanou. Takže bylo jen otázkou času, kdy přitáhne i Michaela Kocába. „Přemýšlím, že bych do toho tentokrát šel. Byl bych schopný zvednout hodnoty, za které jsme bojovali v roce 1989. Jsem si jistý, že takových politiků moc nebude,“ řekl Kocáb v Rádiu Impuls. Ano, vždycky se objeví někdo výjimečný.

O zhrzenosti z nezájmu o své služby se Kocáb nicméně rozpovídal už předtím v pořadu Štrunc!. Tady v rámci nostalgie z 30. výročí „sametu“ uviděl paralely mezi někdejším Občanským fórem z roku 1989, které spoluzakládal a spoluvedl, a spolkem Milion chvilek pro demokracii, který pro změnu plní Letnou nyní. „Rozdíl je v tom, že to dnes není generačně průřezové. Mrzí mě, že lidé z naší skupiny nikdo neoslovuje, ani nás nepozvou se k věcem vyjádřit. To bych jim poradil změnit,“ postěžoval si Kocáb.

Příteli se ozvu, na oběd se pozvu, zpíval kdysi Filip Topol. Kocáb v podstatě Milionu chvilek vzkazuje: Jak si dovolujete kázat „dobro“ beze mě? A kdo se mu taky může divit! Málokdo sehrál před 30 lety tak ironickou roli jako právě frontman Pražského výběru, za komunismu symbol hudebního disentu. Kocáb byl nejen jednou z hlavních tváří „sametu“, hlavně ale po pádu komunistického režimu z tehdejšího Československa bryskně „vyvezl“ zpátky domů sovětskou armádu, symbol totality a okupace země.

Odebírejte newsletter INFO.CZ

Kocáb byl tehdy tak populární, že v prvních demokratických parlamentních volbách v roce 1990 získal druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů, hned za Alexandrem Dubčekem. Jenže záhy sehrál i méně populární roli. Stanul v čele privatizačního fondu TREND, který po prodeji skončil jedním z prvních privatizačních „megatunelů“. Pro Kocába to celé nemohlo skončit hůř: stal se jedním z rychlých privatizačních multimilionářů, a i když oficiálně nic neukradl, podle exministra privatizace Tomáše Ježka „tunel“ způsobil právě prodej fondu. Nemálo lidí dodnes nezapomene reklamní slogany TRENDu: „Dívejte se naším směrem“ a „Vždy plníme slovo, to je náš TREND“.

Kocáb má pravdu, že partu Milion chvilek šéfují samí mladíci. A proč taky ne, nepíše se rok 1989 a nepadá komunismus. Skupina převážně mladších lidí prostě jen chce jiného premiéra. To k demokracii patří a nikdo kvůli tomu nemusí volat Kocábovi, jemuž je 65 let. Navíc šéf Milionu chvilek Mikuláš Minář jistě dobře ví, proč Kocábovi radši nevolá: nemůžete se s vážnou tváří odvolávat na ideály „pravdy a lásky“ a pozvat na pódium bývalého šéfa TRENDu. To by taky mohl přijet Viktor Kožený, i on je ze všeho zhrzený.

Kocáb se do politiky zkouší vracet opakovaně, nikdy to ale nekončí dobře. V senátních volbách v roce 2008 neprolezl za Zelené ani do druhého kola a jeho vládní angažmá za stejnou stranu ve funkci ministra pro lidská práva v letech 2009-10 končilo rezignační fraškou. Poté hledal s Kroměřížskou výzvou prezidentského nástupce Miloše Zemana, nikoho ale nenašel. „I cesta je cíl,“ komentoval tehdy debakl, na jehož základech chtěl stavět novou demokratickou stranu hlásící se k odkazu „sametu“. Zůstalo u debaklu.

A co hůř: během migrační krize v letech 2015-16 Kocáb hlásal přijímání migrantů z Blízkého východu. Ponechme teď stranou ideály, v Česku prostě dodnes neexistuje toxičtější reputační kaňka než být „vítačem“, lidi radši zapomenou i na kupónovou privatizaci, která z některých udělala nezaměstnané. „Nevítačem“ se rychle rád stal i Jiří Drahoš a od svého „anděla“ Karla Schwarzenberga se kvůli jeho podpoře migrantů před časem radši distancovali i hlavouni TOP 09. Snad ani genocida nestojí v cestě na Pražský hrad tak jako „vítačství“.

„Měl by zvednout i étos sametové revoluce, nebojovat jen proti něčemu, ale naopak co nejvíc za něco,“ řekl Kocáb v pořadu Štrunc!. Bývalý poradce exprezidenta Václava Havla očividně mentálně stále žije v roce 1989 a v rámci návratu na Pražský hrad zkouší lidem prodávat minulost, což je v politice asi to nejhorší. Snad s výjimkou Tomáše Halíka a spol. totiž žije většina lidí budoucností, poslední dobou hlavně tím, kde budou bydlet. Nejde pořád platit „londýnské“ ceny bytů z pražských platů.

Politická budoucnost Kocábovi patřila v dějinném „sametovém“ momentu Občanského fóra a i když nebyla dlouhá, zhostil se jí velmi úspěšně. Dnes je ale dávno minulostí a měl by to konečně pochopit. Ostatně málokdo „zúročil“ tehdejší dobu tak jako on, byť už to nebylo úplně „sametově“. A mimochodem: Kocáb nyní říká, že lidem vadí politici, kteří neplní slovo. Nejspíš už zapomněl i na vlastní TREND.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud