Holec: Zrušme prezidenta, nebo ho nechme vládnout | info.cz

Články odjinud

Holec: Zrušme prezidenta, nebo ho nechme vládnout

Holec: Zrušme prezidenta, nebo ho nechme vládnout
 

GLOSA PETRA HOLCE | Vrací se nám to jako bumerang. Při každé vládní krizi, tedy téměř permanentně, se na hradě probudí „monstrum“ jménem prezident a začne konat. Posledních šest let je to Miloš Zeman, před ním to ale byli i Václav Klaus s Václavem Havlem. Posledně jmenovaný je sice symbolem našeho návratu k demokracii, ale i on rád z Hradu vládnul. Ostatně je to jednodušší.

Ano, i díky přímé volbě, která mu dává „lidový“ mandát, Zeman ve funkci smazává hranice mezi možným a nemožným. Napnout Ústavu ale uměli i Havel s Klausem, kteří na rozdíl od Zemana měli jen nepřímý mandát. Návrat k parlamentní volbě prezidenta, k němuž teď zavelel šéf ODS Petr Fiala, proto nic neřeší. A zvlášť poté, co Zeman ústavně nejvyšší funkci připsal nové neústavní možnosti. Politika totiž nezná nic jako návrat do starých mantinelů. Politici znají pouze jejich rozšiřování.

Uzurpace moci, říká se tomu. Ironie navíc je, že po návratu k nepřímé volbě prezidenta teď volá zrovna šéf ODS, když jsme s ní skončili právě kvůli zakladateli této strany. Jmenoval se Václav Klaus a jeho druhá parlamentní volba prezidentem byla tak strašidelná agónie plná konspirací, že jsme zákonodárcům výběr hlavy státu radši zatrhli a nechali konat běžné lidi. A ti si dvakrát zvolili Zemana...

Naše současné trable s prezidentem ovšem nejsou nic nového. I hojně romantizovaná první republika byla parlamentní demokracií a vsadím se, že si i nemálo politologů nepamatuje jména jejích premiérů. Zato si všichni pamatujeme Masaryka s Benešem, dva prezidentské velikány, kteří úměrně tomu vyčnívali nad systémem. Ostatně i Masaryk, jemuž bychom mohli připsat první moderní kult osobnosti u nás, začal svou hradní odyseu tím, že si nechal ústavně rozšířit pravomoci. I on odmítl ceremoniální funkci a rád vládl trochu jako monarcha. A zkuste schválně hádat, kým se Zeman očividně inspiroval ohledně svých krajských spanilých jízd za lidmi, i když nejezdí na koni.

Prezidentský „problém“ se s námi táhne dobré století a ironií osudu to je právě Havel, kdo ho volně přenesl do nové demokratické éry. Právě jeho zvolení prezidentem je symbolickou tečkou sametové revoluce. Naše prezidentské trápení proto nyní nevyřeší návrat k nepřímé volbě hlavy státu. Vyřeší ho buď zavedení prezidentského systému, anebo úplné zrušení funkce prezidenta. Ani jedno není teoreticky velký problém. Díky Zemanovi už prezidentský systém prakticky skoro máme, takže bychom ho jen stvrdili i ústavně, abychom se zbytečně necítili jako v banánové republice. Podobně snadno ale můžeme rozdělit prezidentské úkoly mezi vládu a obě komory parlamentu. Mimo jiné bychom tím konečně dali nějakou práci i senátorům.

„Prezident má pocit, že když získal svůj mandát přímo od voličů, může dělat téměř cokoli,“ řekl Fiala serveru Novinky.cz. Ano, Zeman ví, že mu projde mnohé, a navzdory všem svým „pučům“ zůstává populárním politikem. Evidentně mnozí z nás latentně touží po vládci, i když to možná neříkají veřejně. Jestli ho ale lidem nechceme dopřát, pak tuhle funkci radši zrušme úplně. Není totiž nic horšího než permanentní pokušení.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud