Já nic, já aktivista. Je jejich nedotknutelnost známka vyspělosti? Komentář Michala Půra

Když dnes v Česku špatně zaparkujete, pustíte ve městě psa na volno nebo špatně spočítáte daňové přiznání, máte jednu jistotu. Když se na to přijde, trest vás nemine. Ledaže byste prohlásil, že jste aktivista a bojujete proti nízkému počtu parkovacích míst, týrání psů na vodítku, respektive složitému daňovému systému. Aktivisté v Česku požívají zvláštní ochrany před zákonem. Je to známka vyspělosti naší společnosti, a nebo bezmoci úřadů? A změní to „první vlaštovka“ z Chvaletic, kde aktivisté Greenpeace před rokem a půl poničili chladicí věž a teď jim hrozí až 6 let vězení?

Poslední dobou jsou aktivisté skutečně aktivní, velmi se dařilo například squatterům. Na začátku loňského roku obsadili Dělnický dům v Brně, na jaře pak i chátrající vojenskou jídelnu tamtéž, v létě dva domy v centru Prahy a celoročně pokračovali v blokádě budovy bývalé kliniky v Jeseniově ulici na pražském Žižkově. Letos v únoru se stala terčem squattingu také usedlost Šatovka v Praze 6. Vloni na jaře obsadili aktivisté hnutí Limity jsme my vestibul Krajského úřadu Pardubického kraje, v létě zablokovali ti samí hnědouhelný lom Bílina a letos v lednu pronikli jejich kolegové z Greenpeace bez větších problémů na balkón ministerstva průmyslu a obchodu.

Vocaď Pocaď Petra Holce: V Cannes zakázali selfíčka, kéž by začal konec idiotského narcismu?

sinfin.digital