KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Jsme svědky zvláštní situace. Zatímco nová vláda si dává až přehnaně „pozor na ústa“, aby si nenaběhla, ta minulá ani trochu nepřibrzdila svoji komunikační ofenzivu oproti době, kdy byla u moci. Kdo má větší šance vyjít z této „podivné války“ vítězně? O tom rozhodnou Fiala a spol – jednak tím, jak dobře budou vládnout, a pak tím, zda při tom udrží chladnou hlavu.
Jsou dva základní způsoby, jak může opozice kritizovat vládu. Buď důsledně napadá její chyby a získává body tím, že je věcná a přesná. Nebo vytváří virtuální svět a doufá, že zapůsobí na voliče kvantitou, nikoli kvalitou. Minulá garnitura ukazovala, že jí je vlastní určitá velkohubost. Není to míněno jako urážka, ale terminus technicus. Do té doby jsme totiž nezažili, aby premiér a ministři den co den nadávali na opozičníky, místo aby sami reagovali na kritiku a vysvětlovali vlastní kroky.
V jistém slova smyslu (ale ne v tom „správném“) se minulý premiér a jeho lidé připravili na opoziční lavice, už když seděli ve vládě. Proto nyní nepozorujeme v jejich vystupování v zásadě žádnou změnu. Jen je trochu legrační, že zatímco nový kabinet ještě nestihl – a ani nemohl stihnout – nic pokazit, z „velkovýrobny“ v Průhonicích už se stihlo vyřinout tolik zásadních, ostrých, rozhořčených a ukřivděných prohlášení, výtek, statusů s stesků, že by to běžné opozici vystačilo málem na celé volební období.
Ten příval se zatím tříští o hradbu mlčení – Fiala to povětšinou ignoruje. A dobře dělá. Platí totiž dvě zásadní poučky: 1) důkaz neexistence nelze podat a 2) čím víc se s podobnými řečmi mažeš, tím víc se zašpiníš. Čímž se myslí, že nejhůře se vyvracejí vyfabulovaná obvinění a že když je nějaký atak opravdu hodně hloupý a absurdní, tak nemá smysl ho seriózně vyvracet, jinak sami vypadáte tak trochu hloupě a absurdně.
Fakt je, že uplynulých několik let nám zpřeházelo měřítka, normy a hodnoty. Ale v normální zemi platí, že vláda od voličů dostane, co si opravu zaslouží. Dle toho jak pracuje, ne jak mluví. Když vládne dobře, není důvod ji měnit a těžko se najde síla, co to dokáže. Když je mizerná, nezakryje to, ani kdyby toho namluvila sebevíc.
V politice, stejně jako v ekonomice, nakonec rozhoduje strana nabídky a demokracie je nastavena tak, že prodávajícím je v první řadě vláda. Na ni je upřena většina pozornosti, ona má na rozdíl od opozice šanci nabízet reálné produkty a pokud jí to jde dobře, mají ti, co se chtějí dostat na její místo, asi tolik šancí, jako někdo, kdo chce přebrat trh společnosti Apple. Když ale vláda selže, situace se dramaticky otáčí, protože se tím vytváří „díra“ na trhu a otevírá se příležitost pro někoho jiného (a snad lepšího). Tak je to v pořádku, smyslem voleb je dát lidem možnost vyměnit špatnou vládu. Nic více. Ale také nic méně.
