Jak se Evropská unie na internetu proregulovává k bezvýznamnosti

Martin Malý

KOMENTÁŘ MARTINA MALÉHO | Kroky Evropské unie v posledních letech připomínají digitální džihád: Ve jménu uživatelů, jejich bezpečí, soukromí a ochrany se bojuje proti kde komu cizímu, ale zapomíná se na to, že nejlepší boj proti cizímu je nechat vyrůst vlastní.

Od začátku roku mohou webové stránky ukládat uživatelské údaje pouze se souhlasem uživatele. Je na to nařízení EU, které u nás interpretoval např. ÚOOÚ. Nařízení je to zdánlivě přísné, ovšem má docela rozumné výjimky a rozumnou klauzuli o tom, že „souhlas může být dán v nastavení prohlížeče“.

Jenže problém je, že nařízení zároveň specifikuje, jak má souhlas v prohlížeči vypadat – že „musí být strukturovaný pro každý ze zamýšlených účelů a že informace, jež mají být poskytnuty, by měly uvádět jména/názvy správců.“ Takže to, co prohlížeče mají dávno, totiž nastavení „cookies povolit – nepovolit – povolit pouze na těchto webech – povolit všude kromě těchto webů“ atd., vlastně nestačí.

Takže výsledkem jsou cookie lišty, které opruzují (ano, jinak to nelze říct) čtenáře a požadují, aby souhlasil, popřípadě nastavil. Ve skutečnosti skoro nikdo nenastavuje. Téměř bez výjimky každý odklepne, aniž by se zajímal, co tam vlastně je.

No logicky, kdyby se měl zajímat, kdyby to měl studovat a číst, tak by se uklikal a učetl a unastavoval. Vlk se nažral, koza zůstala celá, všechno funguje, jako to fungovalo vždycky, jen jsme zprudili návštěvníka.

Ano, toho návštěvníka, v jehož zájmu se to celé má dít. Taky jste na to při odklikávání prudicích lišt zapomněli, že? Tak si to zopakujme: dělají to pro nás, abychom mohli ochránit své soukromí a mohli se svobodně rozhodnout, že tomuto webu nepovolíme, aby nás sledoval.

V nařízení je, samosebou, výjimka: pokud web používá pouze technické cookies, tedy takové, kde se třeba udržuje informace o přihlášení apod., tak ty hlásit nemusí. Jenže většina provozovatelů na nějakou takovou granularitu dlabe a oznámí vám: Máme cookies! Povolte je.

Možná to bude znít jako radikální tvrzení, ale stojím si za ním: Cookie lišty nikdo nechtěl, nikdo nepotřeboval, a důvod, proč je všichni máme, je politický, nikoli snad proto, že by nám, uživatelům, nějak usnadňovaly či zpříjemňovaly život. Nejsou ani proto, aby nám v něčem zabránily. Jsou tu proto, aby nás poučily o našich právech a umožnily nám je uplatnit! Bohužel, naprosté většině je to, co jim cookie lišta říká, úplně jedno, a zbytek, který to nějak řeší, to rozhodně neřeší cookie lištou.

Je to tak zbytečná věc jako ono anekdotické upozornění na mikrovlnce, že se v ní nemají sušit psi.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Co ve skutečnosti vadí evropským regulátorům?
  • Co to určitě nespraví?
  • A která další iniciativa EU může napáchat víc škody než užitku?
sinfin.digital