KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠIMÍČKA | Je to už mnoho let, co jsme mohli na obrazovkách České televize pravidelně vídat sympatického mluvčího asociace cestovních kanceláří. Tomio Okamura byl pravidelně zván do zpravodajských a publicistických pořadů, aby se vyjadřoval k nejrůznějším tématům. Obraz tehdy dalece překonal realitu, což jsme ale pochopili až zpětně. Je dobré mít tuhle lekci na paměti i v jiných, ryze současných případech.
Tomio Okamura si tehdy rychle udělal jméno. Všichni ho znali a dostával takřka neomezený prostor v důležitých vysílacích časech. Dnes se na jeho tehdejší kompetence vzpomíná leda v souvislosti s cestovkou pro plyšáky a podobnými obskurnostmi.
Tehdejší Tomio Okamura ovšem jako klasický proevropský liberál, zastánce multikulturalismu a otevřené Evropy pravidelně oslovoval statisíce diváků veřejnoprávní televize. Televize, která je především u starších generací dodnes hluboce zakotvená jako to „hlavní“ médium a určitá autorita. Co je na obrazovce, je přeci pravda!
Okamura se následně stal jedním z protagonistů populárního pořadu Den D, kde skupina investorů vystupovala z pozice úspěšných mentorů a dávala peníze na zajímavé projekty začínajícím podnikatelům. Doslova válcoval veřejný prostor. Jeho původ mu dodával na přitažlivosti, proevropské a liberální smýšlení mu otevíralo dveře. Jeho blogy na portálu iDnes.cz byly jedny z nejčtenějších. Skvělé předpoklady pro zářivou politickou kariéru.
Okamura se stal senátorem za KDU-ČSL na Zlínsku, mandát mu zanikl v říjnu 2013, kdy byl zvolen poslancem za hnutí Úsvit přímé demokracie. Po rozkolu v řadách hnutí si založil novou stranu SPD. Dál už si ten příběh pamatujeme všichni. Z Okamury, proevropského multikulturního liberála se stal apoštol lží a nenávisti.
Dnes Okamura obsluhuje voličskou skupinu na hraně antisystému, která spojuje prvky podkopávající českou bezpečnost a ekonomickou prosperitu, zájmy agrobaronů, kteří cíleně zvyšují ceny potravin, a v neposlední řadě těch, kteří mají sympatie k válečnému zločinci Vladimiru Putinovi.
Samotnému Okamurovi je ale úplně jedno, co voličům prodává. Potřebuje je, aby ve volbách dosáhl na peníze za mandáty. S nadsázkou řečeno, kdyby v České republice žilo 10 % radikálních muslimů, Okamura bude chodit v šátku a bude prosazovat zavedení práva šaría. Prostě podnikání s lidskou hloupostí, které začalo kdysi dávno před kamerami televize.
Ptáte se, proč o tom píšu? Zapomíná se totiž, kdo tohoto „politického byznysmena“ mediálně stvořil. Je to zajímavá lekce, protože je tu vzorec, který se opakuje. Situace, kdy veřejnoprávní televize poskytuje opakovaně prostor někomu, kdo šíří nepodložené bludy a zároveň působí jako odborník na slovo vzatý, v čemž mu ČT svojí vahou bohužel nezištně pomáhá.
„Politický parazit“ Okamura bude chtít zaplnit prostor po Babišovi. Nejde mu o moc, ale jen o peníze
Obdobně jako kdysi Tomio Okamura je dnes častým hostem ve vysílání České televize Lukáš Valášek. Kdysi „propagandista“ Agrofertem vlastněné mediální skupiny Mafra, později píšící z newsroomu v Karlíně, dnes zase pro Seznam Zprávy. Ten je pravidelně zván do ČT a prezentován jako odborník či expert (nejen) na kauzy, které si ovšem z velké části takzvaně vycucal z prstu.
Manipulativní články připravoval už před lety pro Andreje Babiše – paradoxně proti České televizi. Ředitel ČT Petr Dvořák se kdysi proti Valáškovu textu pro MF Dnes ostře ohradil. Napsal, že je lživý. Podle Dvořáka byl „snůškou pomluv a účelového propojování událostí a jevů, které spolu nijak nesouvisejí“.
Nepřipomíná vám to něco? Obdobně charakterizuji současné Valáškovy dezinformační výplody na adresu ministra spravedlnosti.
K práci Babišových redaktorů kdysi ředitel České televize poznamenal: „Součástí smyšlených konstrukcí je rovněž nálepkování jednotlivých aktérů, včetně zaměstnanců ČT nebo radních, na základě tak nesmyslných vazeb, jako je to, s kým pracovali, s kým se stýkají nebo s kým žijí. Neumím se ubránit pocitu, že to připomíná estébácké postupy v padesátých letech v Československu.“
Jako bychom to zažívali znovu. Valášek používá stejné postupy, nesmyslné konstrukce, napadání osobní integrity a podíl na nezákonné šikaně bezúhonných občanů v rozporu s Ústavou a právním řádem.
Vzhledem k vazbám na zdivočelé represivní složky veřejné moci, z nichž jsou některé ve velké míře stále mocensky a vlivově navázány na bývalého premiéra, by měla demokratům svítit červená kontrolka. Musíme se ptát Cui Bono?
Valáškovi je jedno, pro koho píše. Jednou pro Agrofert dehonestuje Českou televizi, jednou pro část represivních složek veřejné moci dehonestuje ministra spravedlnosti a snaží se jej zastrašit, aby nevykonával svoje zákonné pravomoci. Vzhledem k napojení státní zástupkyně Petry Lastovecké, která patrně dlouhodobě toleruje nezákonné úniky ze spisů, na politického aktivistu Svatopluka Bartíka, má celá mediální akce politické pozadí. A po ní zůstávají zničené životy lidí, o kterých Valášek lhal.
Veřejnoprávní televize už vychovala jednoho Okamuru. Nyní nekritickým pravidelným poskytováním prostoru ve vysílání vytváří dalšího vypravěče – „trojského koně v médiích s ratingem A“. Jeho vodiči jsou lidé z represivních složek veřejné moci, kteří (striktně vzato) dost možná páchají trestnou činnost proti republice a pořádku ve věcech veřejných a pomocí estébáckých metod a manipulace s veřejností útočí na samotnou podstatu ústavního systému naší země.
