Jak to tedy mělo být s tím Twitterem a Trumpem?

11. 01. 2021 • 14:00
KOMENTÁŘ MARTINA MALÉHO | Některé otázky nemají jasnou odpověď na první, a někdy ani na druhý pohled. S výjimkou odpovědí od lidí, kterým je vše jasné, ale jejich odpovědi nebývají zas moc silné v kramflecích.

Třeba teď: Twitter nejprve omezil prezidentu Trumpovi zobrazování jeho účtu na 12 hodin, a poté zrušil jeho účet úplně. Důvod nebyl jen tak nějaký: Trump, byť náznakem, vyzval dav, ať si to jde vyřídit se senátory a kongresmany. Ale…

Jo, je tu mnoho „ale“ a spousta dalších odpovědí na další „ale“. V tom aby se prase vyznalo, že? Staří filosofové v takových chvílích volili pro traktáty formu dialogu dvou postav, z nichž každá hájí nějaký úhel pohledu. Někdy to jsou postavy reálné a se známými názory, někdy to jsou personifikované ideje, třeba známý Rozum a Chtíč. Já zkusím použít stejný postup s dvěma fiktivními osobami, které si nazveme – kolega Bill S. promine – Rosencrantz a Guildenstern. 

Expozice: zahrada u Elsinoru, Dánsko. Leden 2021. Mlha a zima. Zleva přichází Rosencrantz a čte si v mobilu. Vpravo stojí Guildenstern a dělá totéž.

Rosencrantz zdraví: „Buďte zdráv, příteli. Tak vám koukám na toho Trumpa, jak ho Twitter zablokoval, to je, co?“

Guildenstern odpovídá: „Buďte zdráv! Teď to tu čtu. To je normálně cenzura, toto, umlčení prezidenta, navíc svévolně provedené soukromou firmou! Kdo jim dal právo rozhodovat, jaké názory smí vyjít veřejně a jaké ne?“

- „Ale příteli, však Twitter je soukromá firma, má nějaká pravidla, tak si může dělat co chce. Když jste si zakládal účet, tak jste s tím souhlasil. Že vám můžou omezit kdykoli účet, když nebudete splňovat jejich pravidla!“

- „A to vám připadá v pořádku? Ta firma nejen že omezuje svobodu slova, ale zároveň sama rozhoduje, bez veřejné kontroly, bez demokratických mechanismů, o tom, co smaže a koho umlčí!“

- „Počkejte, počkejte… Správně říkáte, že to je firma. Je to soukromé médium, nebo chcete-li: soukromá platforma. Soukromý byznys. A úkolem byznysu, co svět světem stojí, je generovat zisk.“

- „To říkáte správně, moc správně, ale to by znamenalo, že byznys může dělat cokoli. Třeba prodávat orgány svých zaměstnanců na transplantace, a to sám uznáte, to je nesmysl!“

- „Nebuďte extremista, Guildensterne! Samozřejmě že je byznys omezen nějakými pravidly, zákony a předpisy a nemůže si dělat co chce. Ale na druhé straně taky po něm nikdo nemůže chtít, aby dělal něco nad to. Aby třeba dobrovolně zmenšoval svoje zisky, nebo snad aby suploval nějaké morální imperativy.“

- „No počkejte, kolego Rosencrantzi, dejme tomu, že kadeřnice v elsinorském podzámčí provozuje byznys, dodržuje pravidla, a o tom, jak budou vysoké zisky, rozhodne především kvalita její práce, je to tak?“

- „To rozhodně! A taky má právo odmítnout stříhat Ofélii, najmě po tom trapasu, protože máme trh a každý si může určit pravidla, jaká chce, pokud nejsou v rozporu se zákony. A cedule NEOBSLUHUJEME UTOPENCE je jednoznačně v pořádku.“

- „To je. Ale představte si, že kadeřnice svůj byznys rozšíří po celém světě. Každé druhé kadeřnictví bude patřit jí. S cedulí proti utopencům. Asi to nebude problém. Ale co když se rozhodne, že nestříhá zrzavé? Co pak? Kam půjdete vy, když sám máte hlavu, jako když hoří Brandejs?!“

- „Její byznys, její pravidla, já to musím ctít a půjdu jinam, ne? Nemám právo vynucovat po soukromém byznysu, aby dělal něco, co já chci.“

- „Podle vás je tedy v pořádku nechat dělat byznys, co se mu zlíbí, a netlačit ho do nějakých pravidel a regulace? Jasně že ne kadeřnici, ale když máte celosvětovou firmu, tak by asi měl její provozovatel cítit nějakou společenskou zodpovědnost. Přeci jenom je jeho vliv mnohem větší než vliv elsinorské kadeřnice. A s velkou silou přichází velká zodpovědnost!“

- „To máte pravdu, Guildensterne, nebo lépe řečeno – měla by přijít zodpovědnost. Však i naše šlechta má heslo Vznešenost zavazuje. Být král je fajn, ale musíte se o svoje poddané starat. Stejně tak se firmy musí starat o svoje zaměstnance. Tedy nemusí ve smyslu nějakého nařízení – dělají to proto, že nespokojený nebo nemocný poddaný či zaměstnanec přináší jen problémy. Ostatně už Varro nabádal, že k otrokovi se má statkář chovat jako k jiným nástrojům, pořádně se o něj starat, protože nemocný a zraněný otrok je jako rozbitá motyka…“

- „Tak vidíte. Je tedy v pořádku očekávat, že tak velká firma bude mít nějakou odpovědnost nejen za lidi uvnitř, ale i za ty, které ovlivňuje? A je snad přehnané očekávat, že by měla ctít nějaké hodnoty, třeba svobodu slova, demokracii a tak?“

- „Poslouchejte, Twitter není Světové Centrum Pro Demokratické Hodnoty ani Sdružení Morálních Buzol, je to stále jen a pouze byznys! Ano, s dosahem a dopadem, což vtělil i do svých pravidel, zavázal se nějak omezovat šíření protivenství, i za cenu rušení účtů, a protože není nikde žádné orákulum, které by u každého příspěvku řeklo, jestli náhodou nepodporuje zlo, tak to holt dělá sám, i když nedokonale.“

- „Ale proč tedy Twitter umlčel jen Trumpa, proč neudělal totéž s dalšími populisty, teroristy a štváči? Vždyť ti tam píšou ještě mnohem horší věci. Tohle, a to se na mne nezlobte, milý Rosencrantzi, tohle je prostě podezřelé, nebo přinejlepším netaktické. Selektivní vynucování pravidel je horší než jejich nedodržování!“

- „Je to soukromý byznys, a má právo se rozhodnout, že v nějakém případě svoje pravidla vymáhat nebude.“

- „No, to se mýlíte, to by byla diskriminace!“

- „Vážně? A proč tedy třeba velcí klienti u firem nemají stejné podmínky jako malí? Proč mají individuální smlouvy? A proč má každý velký klient třeba jinou smlouvu? Je to diskriminace? Není!“

- „Helejte, já jen říkám, že média si nesmí jen tak svévolně určovat, koho pustí do éteru a komu přístup upřou, to je nepřijatelné omezení svobody slova a šíření informací!“

- „To platí, ale platí to u veřejnoprávních médií, u médií, které jsou něčím jako veřejným majetkem. Soukromé médium si může vydávat koho chce, může si upřednostnit lidi se stejným světonázorem, a pokud nepřekročí zákony, tak může naprosto ignorovat všechny zástupce z jiných táborů. Je to jejich volba, a plné právo!“

- „No ale uznejte, že je podivné, že během několika měsíců nejdřív vypnuly Trumpa televize, teď sociální sítě a digitální korporace – to vypadá, že tahle velká, silná a vlivná média a platformy straní konkrétnímu světonázoru, to uznejte!“

- „Poslyšte, máme svobodu, ne? Však si každý zablokovaný, který má pocit, že to bylo neprávem, může založit vlastní médium a publikovat tam. Svoboda slova je zachovaná.“

- „Nebuďte blázen, Rosencrantzi. Sám víte, že kdyby si založil vlastní blog, tak nebude mít takový dosah jako na tom Twitteru! Takže ve skutečnosti byl omezený ve svých právech, přišel o dosah, který měl…“

- „Překvapujete mě, příteli. Vy snad navrhnete do Listiny práv a svobod zanést právo na dosah. A co právo být čten? Že by jako sociální sítě měly povinnost zajistit, aby to, co kdokoli napíše, taky lidi museli číst, to vás nenapadlo? Zkrátka: Twitter má plné právo smazat Trumpovi účet, a dokonce by to ani nemusel vysvětlovat. A pokud má někdo dojem, že to bylo protiprávně, může se s provozovatelem soudit. Ale není nic jako nárok být šířen určitou sociální sítí.

- „Tomu se říká svévole, kolego, a svévole korporací, nesvázaných veřejnou kontrolou, nepřinese nic dobrého. Obzvlášť digitálních korporací. Však digitální identita je dnes srovnatelná s identitou fyzickou, a újma na digitálním zdraví je stejně bolestná jako újma na zdraví fyzickém či psychickém. Když vás zablokuje Twitter, je to srovnatelné třeba se zákazem vstupu na fotbalové stadiony. Je to výrazné omezení lidských svobod a práv!“

- „Poslouchejte, Guildensterne, a kde jste byl, když si korporace s DVD parcelovaly svět na regiony a určovaly, že se DVD z Ameriky nedá pustit v Evropě? A u regionálních omezení práv k autorským dílům? Proč mám u spousty videí na YouTube zprávu, že majitel práv zablokoval přehrávání v království dánském?!“

- „Vidíte, příteli – však to je aplikace toho, co podporujete, totiž práva byznysu určit si pravidla podle sebe!”

- „Jenže tohle, to je jiný případ, to je monopolní chování, které křiví trh! Tam je potřeba zásah, regulace…“

- „Rosencrantz etatista! To mě podržte. Takže vy jste pro to, aby stát někde omezoval byznys? Nebo jen tam, kde hrozí monopol? Poslouchejte, a kde je hranice toho, co smí stát nařídit? Může nařídit třeba Twitteru, že nesmí smazat účet americkému prezidentovi?“


Nechme oba přátele v zahradě diskutovat. Diskuse to je výživná a brzy se jistě dostane k univerzalitě lidských práv, ke konceptu individuální svobody a odpovědnosti a k dalším filosofickým otázkám, které nemají jedinou správnou odpověď, snad proto, že filosofie není technický obor. A to ještě mnoho argumentů nezaznělo...

Stejně tak otázka, zda Twitter může nebo nemůže blokovat účty, má na první dobrou jednoduchou odpověď: samozřejmě že může. Ovšem měl by to dělat? A proč? A měl by to dělat v rámci nějaké samoregulace, dobrovolně, protože když to neudělá, přijde regulace zvenčí? 

Není jediná správná a jednoznačná odpověď. Dokonce je několik obhajitelných odpovědí - jsou i ve výše uvedeném rozhovoru, stačí jen ve vhodnou chvíli zapauzovat a poslední vyřčený argument brát jako rozhodný názor.

Ovšem kde bude ta pauza, v níž řekneme, že už nejsou další ALE, to si každý určujeme dle svých osobních preferencí a světonázoru. 

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Šarlatáni brzdí seriózní výzkum účinků antabusu, říká biochemik Cvek

Marek Kerles
Dnes • 08:00

Český biochemik Boris Cvek byl členem mezinárodního týmu, který před třemi lety uveřejnil v prestižním vědeckém časopise Nature důležitou studii o účincích antabusu na rakovinné bujení. Vědci tehdy prokázali, že lék, využívaný pro léčbu alkoholismu, ničí v laboratorních podmínkách nádorové buňky a podobně funguje i při pokusech na myších. Dnes se na celém světě začalo o látce antabus i v odborných kruzích mluvit také jako o možném léku pro pacienty s covidem-19. Podle Borise Cveka je však tenhle předpoklad založen na zcela mylných a neseriozních základech a v konečném důsledku má na solidní výzkum antabusu kontraproduktivní účinek.

Cíl v nedohlednu, česká CNN marně čeká na své diváky

Vojtěch Kristen
Dnes • 06:00

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Cíl je stále v nedohlednu. Taková je ve zkratce situace stanice CNN Prima News po osmi měsících na trhu. Stanici v průměru sleduje půl procenta lidí u obrazovek, většina pořadů dosáhne na sledovanost pouze v řádu nižších desetitisíců.

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
Včera • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.