KOMENTÁŘ MARTINA MALÉHO | Některé otázky nemají jasnou odpověď na první, a někdy ani na druhý pohled. S výjimkou odpovědí od lidí, kterým je vše jasné, ale jejich odpovědi nebývají zas moc silné v kramflecích.
Třeba teď: Twitter nejprve omezil prezidentu Trumpovi zobrazování jeho účtu na 12 hodin, a poté zrušil jeho účet úplně. Důvod nebyl jen tak nějaký: Trump, byť náznakem, vyzval dav, ať si to jde vyřídit se senátory a kongresmany. Ale…
Jo, je tu mnoho „ale“ a spousta dalších odpovědí na další „ale“. V tom aby se prase vyznalo, že? Staří filosofové v takových chvílích volili pro traktáty formu dialogu dvou postav, z nichž každá hájí nějaký úhel pohledu. Někdy to jsou postavy reálné a se známými názory, někdy to jsou personifikované ideje, třeba známý Rozum a Chtíč. Já zkusím použít stejný postup s dvěma fiktivními osobami, které si nazveme – kolega Bill S. promine – Rosencrantz a Guildenstern.
Expozice: zahrada u Elsinoru, Dánsko. Leden 2021. Mlha a zima. Zleva přichází Rosencrantz a čte si v mobilu. Vpravo stojí Guildenstern a dělá totéž.
Rosencrantz zdraví: „Buďte zdráv, příteli. Tak vám koukám na toho Trumpa, jak ho Twitter zablokoval, to je, co?“
Guildenstern odpovídá: „Buďte zdráv! Teď to tu čtu. To je normálně cenzura, toto, umlčení prezidenta, navíc svévolně provedené soukromou firmou! Kdo jim dal právo rozhodovat, jaké názory smí vyjít veřejně a jaké ne?“
- „Ale příteli, však Twitter je soukromá firma, má nějaká pravidla, tak si může dělat co chce. Když jste si zakládal účet, tak jste s tím souhlasil. Že vám můžou omezit kdykoli účet, když nebudete splňovat jejich pravidla!“
- „A to vám připadá v pořádku? Ta firma nejen že omezuje svobodu slova, ale zároveň sama rozhoduje, bez veřejné kontroly, bez demokratických mechanismů, o tom, co smaže a koho umlčí!“
- „Počkejte, počkejte… Správně říkáte, že to je firma. Je to soukromé médium, nebo chcete-li: soukromá platforma. Soukromý byznys. A úkolem byznysu, co svět světem stojí, je generovat zisk.“
