Januš: Češi jsou jednotnější, než se zdá. A netrpí ani přehnaným soucitem s dlužníky | info.cz

Články odjinud

Januš: Češi jsou jednotnější, než se zdá. A netrpí ani přehnaným soucitem s dlužníky

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Skutečně žijeme v bublinách, potvrdily výsledky dvou na sobě nezávislých průzkumů. Z šetření zadaného Českou asociací věřitelů vyplynulo, že většina lidí chce, aby dlužníci splatili podstatnou část svého dluhu. Což nejde příliš dohromady s nedávnou oddlužovací novelou a také politickými proklamacemi. Z průzkumu, za nímž stojí Český rozhlas, pak zase to, že názorové rozdíly české společnosti nejsou tak velké, jak by se nám mohlo zdát ze sociálních sítí.

Od června se při řešení dluhů postupuje podle nových pravidel. Ty umožňují, aby dlužníci nesplatili ze svých závazků věřitelům prakticky nic, pokud, zjednodušeně řečeno, soud přivolí, že pro vypořádání poměrů dělali všechno, co mohli. Češi ale, soudě podle průzkumu České asociace věřitelů realizovaného agenturou STEN/MARK na vzorku 1001 respondentů, s něčím takovým nesouhlasí.

„Češi se shodují na tom, že dlužníci mají morální odpovědnost za splacení dluhu, a to bez ohledu na to, zda jde o dluh na výživném, nedoplatek elektřiny či spotřebitelský úvěr. Celých 82 % procent občanů se domnívá, že by dlužník měl svým věřitelům splatit minimálně 40 procent dlužné částky, aby mu zbytek mohl být prominut. Více než polovina občanů by dokonce požadovala, aby dlužník splatil alespoň 60 procent dluhu,“ shrnula asociace hlavní výsledky zmíněného šetření, které jsou podrobněji dostupné na webu Češi v právu.

Odpouštět dluhy nechceme

Je to překvapivá zpráva i pro odborníky. Výsledku, který je – vzhledem k relevantnímu vzorku populace, obdobnému tomu, který používají veřejnoprávní média, i obecně voleným otázkám, u kterých agentura ohlídala, aby nepodněcovaly „chtěné“ odpovědi – nenapadnutelný, se podivují například exekutoři. Z dosavadních politických prohlášení i častých změn insolvenčních a exekučních předpisů se totiž dosud zdálo, že Češi chtějí, pokud jde o řešení dluhů, úplně něco jiného, než požadují ve skutečnosti.

„Postoj veřejnosti je v tomto ohledu výrazně méně tolerantní než novela insolvenčního zákona, která od června zmírnila pravidla oddlužení a zrušila dřívější podmínku, že dlužník musí v jeho průběhu splatit věřitelům minimálně 30 procent dlužné částky. Pouze dvě procenta lidí by byla ochotna dlužníkům odpustit dluh celý, tzv. nulová varianta byla přitom jednou z možností, kterou zákonodárci při schvalování novely zvažovali,“ uvedl pak k výsledkům průzkumu prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk.

Asociace dokonce svou tiskovou zprávu nazvala „Průzkum: Češi nechtějí odpouštět dluhy. Dali by dlužníkům možnost si je odpracovat“. Přesně tím ilustruje to, jak šetření dopadlo. Češi zkrátka netrpí přehnanou solidaritou a ani soucitem k dlužníkům. Zejména ve chvíli, kdy mají za to, že si své problémy zavinili sami: „Podporu ze strany státu by lidé poskytli dlužníkům, kteří se do problémů dostali kvůli dlouhodobé nemoci či ztrátě zaměstnání. K pomoci ostatním dlužníkům, včetně lidí, kteří si vzali nevýhodný spotřebitelský úvěr či naletěli tzv. šmejdům, panuje mezi občany spíše negativní postoj.“

Je dobře, že rozlišujeme mezi skutečně potřebnými a těmi, kteří se do problémů dostali vlastní vinou. Například kvůli tomu, že si půjčili peníze na dovolenou, na Vánoce nebo třeba na nový mobilní telefon, či proto, že své finanční závazky minimálně v jejich prvopočátcích neřešili tak důsledně, jak je nutné.

Možná bychom do budoucna také neměli mluvit o jednolité skupině dlužníků, ale dělit ji na „bezproblémové dlužníky“ (protože na dluzích nemusí být nic špatného, v určité fázi života je má téměř každý a jistě i mezi respondenty průzkumu bychom našli lidi zatížené třeba hypotékami), kteří své závazky splácí, a „neplatiče“. I ti se mohli do problémů dostat z objektivních důvodů a mohou se v rámci svých možností situaci snažit řešit, všechno už ale u nich bude složitější.

K automatické solidaritě ale tady není důvod, čemuž také odpovídá většinový názor. Možná si to teď uvědomí i politici a přizpůsobí tomuto zjištění své další kroky. Protože voličská základna „platičů“ bude snad ještě dlouho větší než ta „neplatičů“.

Rozděleni svobodou?

Ještě ale krátce k druhému zmíněnému průzkumu, nazvanému Rozděleni svobodou. Jeho základní výsledek, formování české společnosti do šesti společenských tříd, vás patrně nemohl vzhledem k obřímu mediálnímu zásahu v uplynulých hodinách minout.

Ponechme nyní stranou majetkové a finanční rozdíly, které budou stále problematičtější a podívejme se na názory české společnosti a na to, jak je interpretuje sociolog a ředitel STEM Martin Buchtík.

Společnost totiž podle něj není rozdělená tak, jak se může zdát – není černobílá, hraje spíše různými podtóny. Nechce podle něj jakési Velkorusko, ale neumí se rozhodnout, zda patřit spíše na západ, nebo být po masarykovsku jakýmsi dalším Švýcarskem. Také debata o migraci ve skutečnosti probíhá jinak, než se nám doteď zdálo. Podle Buchtíka jde o dva základní postoje: nepřijímat nikoho, nebo naopak přijímat skutečně potřebné, ale za přísně vydiskutovaných podmínek. Pokud je podle sociologa Česko něčím rozdělené, pak je to prezidentskou volbou, a to kvůli tomu, že jsme jasně volili mezi dvěma kandidáty, potenciálně pak hrozí také environmentální konflikt.

Co z toho všeho plyne? Že bychom měli trávit daleko méně času na sociálních sítích a posloucháním politických proklamací. Současné Česko, minimálně pokud jde o názory na řešení dluhů a většinu celospolečenských otázek, totiž vypadá úplně jinak, než jsme si mysleli. A skvělá zpráva je, že o hodně lépe a snad také rozumněji.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud