Januš: Právní formalismus dosáhl vrcholu. Zeman může nadávat všem i zpochybnit holocaust | info.cz

Články odjinud

Januš: Právní formalismus dosáhl vrcholu. Zeman může nadávat všem i zpochybnit holocaust

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Prezident Miloš Zeman může nyní při svých veřejných vystoupeních zpochybnit holocaust, komukoliv sprostě vynadat či šířit jakékoliv pomluvy. Nic mu za to nehrozí, žádný trest nepřijde. Hlava státu si zkrátka může „plácat“, co chce. Takovéto případné Zemanovo jednání totiž do budoucna posvětil Obvodní soud pro Prahu 1, který rozhodl v dlouhodobém sporu o neexistují slova novináře Ferdinada Peroutky, že je Hitler gentleman. Doufejme, že příslušný rozsudek bude platit jen po nějaký čas, než ho vyšší instance zruší.

Prezident Miloš Zeman před pěti lety přiřkl Ferdinandu Peroutkovi výrok, který novinář nikdy nepronesl. Jeho vnučka Terezie Kaslová se následně snažila bránit u soudu, v první instanci ale neuspěla.

„V daném případě soud konstatuje, že prezident republiky při svých projevech, které jsou předmětem tohoto sporu, žádné právní normy stanovené pro výkon této veřejné funkce neporušil,“ citují Seznam Zprávy slova soudkyně Ivety Nedozrálové. „Postup prezidenta republiky při výkonu jeho pravomocí není v ústavě nijak upraven. Slib prezidenta republiky v sobě nese povinnost morální, nikoli však právní,“ uvedla rovněž soudkyně.

„Není cesta žalovat prezidenta republiky jako fyzickou osobu ani jako hlavu státu a ani Českou republiku v tomto případě,“ uvedl pro dané médium advokát Hradu Marek Nespala. „Na základě tohoto nepravomocného rozsudku má prezident republiky stanoveny mantinely svých veřejných vystoupení. Jde o to, že projev prezidenta republiky není vázán žádnými procesními normami. Prezident republiky postupuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí,“ dodal.

Absurdní, zdá se vám? Je to tak. Právní zástupce Terezie Kaslové František Vyskočil si správně stěžuje na právní formalismus, který soud první instance prosazuje, a bude žádat u vyšších instancí, aby rozhodly jinak. Měli bychom v to doufat všichni.

V teorii se právo rozlišuje na přirozené a pozitivní. To první stojí tak nějak nad státem, možná nám ho dal Bůh či nějaká vyšší síla, možná jsme se na něm jako lidstvo usnesli po staletí své existence. Dá se také říci, že vlastně jde o to, co si myslíme, že právem je. Právo pozitivní je naopak to formální, vytvářené státem a jeho orgány, u nás kodifikované ve Sbírce zákonů. Ideální je, když právo pozitivní v sobě odráží to přirozené. Tolik alespoň teorie.

Nikdy není dobře, když lidé začnou pociťovat rozdíly mezi tím, co za právo považují, a tím, co právem skutečně je. Málokoho, kdo by k výše popsané „kauze Peroutka“ přistupoval logikou zdravého selského rozumu, by patrně nenapadlo, že je takový závěr soudu vůbec možný. Když někdo lhal, má se minimálně omluvit, a pokud tak neučiní, má ho k tomu přinutit soud.

To, že daná situace může dopadnout jinak, když v ní figuruje prezident republiky – člověk, který by nám, minimálně při určitém historizujícím pohledu na svět, měl jít příkladem –, je „logicky“ jen těžko pochopitelné. Ale ano, možné to je, protože když se sepisovaly „zakladatelské“ zákony nového státu, nikoho nenapadlo, kam až by se mohla politická kultura posunout a jak by mohl výkon úřadu prezidenta upadnout. V zákonech si zkrátka odpovídající pravidla, tak nějaké černé na bílém, nepřečteme. Jistě, je tu pak ještě ústavní žaloba, ale všichni víme, jak je reálné, že někdy v dohledné době padne. Zda by u Ústavního soudu uspěla, je pak ještě naprosto odlišná věc.

„Soud se spokojil s tím, že nenalezl ustanovení, která by upravovala úřední postup prezidenta při veřejných projevech a podobných činnostech. Ovšem zcela pominul, že jakýkoliv úřední postup musí být realizován v mezích zákona. To je, nesmí bez zákonného zmocnění zasahovat do zákonem stanovených práv občanů,“ řekl ale pro Seznam Zprávy, i podle mého názoru zcela přesně, František Vyskočil.

Právní formalismus tímto rozhodnutím dosáhl svého vrcholu. Hodnoty a obecné postuláty jako by neexistovaly. Zdaleka ale nejde o jediný takto zarážející případ. Vezměme si jen to, co jsme řešili v posledních dnech, kdy Helena Válková v České televizi ustoupila ze své kandidatury na veřejnou ochránkyni práv. Prezident Zeman tento její krok přijal, ale kdyby svůj návrh i formálně nestáhl, Poslanecká sněmovna o ní stejně mohla hlasovat.

V obou případech se rovněž ukazuje to, že bohužel neplatí názor některých učenců, podle nichž by mohla na místo v mnoha ohledech nefungujícího práva nastoupit morálka. Ta totiž pro všechny lidi také nepostačí. Evidentně tak budeme muset vymyslet zcela nový normativní systém. Než se tak stane, začnou snad soudy hledat „logická“ řešení takovýchto situací.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud