Je čas začít skutečně bránit svobodný svět. OSN nesmí sloužit jako komplic Putinovy agrese a NATO se musí probrat ze studené války

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Svět není bezpečné místo. Představa, že po roce 1990 skončily dějiny, liberální demokracie vyhrála na celé čáře a bude navěky krásně a bezpečno, byla hlubokým omylem. Naopak může být stále hůř. Zatímco Západ s pocitem vítěze zlenivěl, ztratil ostražitost a akceschopnost, síly zla se za uplynulé tři dekády činily. Jak je teď zastavit? Co udělat s NATO? Co s OSN? A je to vůbec v našich silách?

Začněme u Severoatlantické aliance, tady je totiž hledání odpovědi jednodušší. Putinova agrese pro ni představuje osudovou zkoušku. Aliance jí úspěšně projde a tím si na otázku ohledně vlastní budoucnosti odpoví, nebo vybouchne, a pak je na cestě zkázy. Stane se z ní stejně bezzubá organizace, jakou je nyní OSN, která pronáší vzletná slova o míru a bezpečnosti, ale není schopna pro tyto hodnoty cokoli udělat. Budoucnost bude patřit zemím jako Čína, Rusko, Írán. Jakémukoli predátorovi.

Zdá se, že NATO pořád žije v zajetí paradigmatu studené války: jsou tu dva mocné bloky, každý si hájí to své a zbytek světa je „šedou“ zónou, kterou necháváme napospas různým diktátorům, případně je z ní bojiště nějaké zástupné války, v nichž si to „svobodný svět“ a „říše zla“ rozdávají. Mimochodem i proto nepřipadalo v úvahu, že by NATO pomohlo v roce 1968 Československu proti invazi Moskvy.

Spadá do některé z těchto kategorií Ukrajina? Nespadá. Situace se dramaticky proměnila a tato statečně se bránící země není ani Maďarskem roku 1956, ani Kubou roku 1960, ani Vietnamem roku 1964. Je to o regulérní „nezástupné“ bojiště mezi silami svobody a tyranie.

Neexistuje kompromis mezi dobrem a zlem. Nemůžete trčet někde napůl cesty mezi západní svobodou a orientální despocií. To jsme si v případě Ukrajiny jen nalhávali, protože jsme se nechtěli pustit do otevřeného střetu s Vladimirem Putinem chřestícím zbraněmi a vydírajícím nás dodávkami plynu. On si nakonec uvědomil jako první, jak nestabilní tato situace je a že Ukrajina na špičce jehly nemůže balancovat věčně. Zaútočil, protože neztratil nic z instinktů bolševického predátora. Kde byli západní jestřábi?

Válka o všechno

Válka na Ukrajině se nás týká daleko víc, než jak to vyjadřují modrožluté vlajky, projevy solidarity, zaslané zbraně a peníze. Nejde o nějakou regionální bitvu, tohle je regulérní zápas o přežití Západu. V Kyjevě se bojuje za Prahu, Varšavu, Berlín, Londýn, Brusel, Paříž i Washington. Nemůže to dopadnout remízou, patem, ušmudlaným kompromisem. Vyhrajeme buď my, nebo Putin. On to ví, a proto v tomto zdánlivě nesmyslném boji vytrvá až do konce.

sinfin.digital