Kde se vzali současní přívrženci Karla Marxe, kindermarxové? Proč je pro ně filozof 19. století stále přitažlivý, i když jeho myšlenky veskrze přinesly jen samé zlo? A vyrostou kindermarxové někdy ze svého pomýlení? To v zářijovém Magazínu I, který dnes vychází a z něhož je i následující ukázka, analyzuje komentátor Martin Schmarcz. V běžném prodeji časopis nenajdete, objednat si jej můžete prostřednictvím tohoto webu.
Jsou mladí, jsou tvrdí a jsou hrdí na své revoluční názory. Bouří se proti kapitalismu stejně jako jejich prapraprapraděd. Kdo vlastně jsou ti kindermarxové? Proč je Marx znovu sexy? Co mají dnešní neomarxisté se svým předkem společného? A jak se bránit neblahému opakování dějin?
Jsme svědky nějaké nové generační vzpoury? Zařadí se kindermarxové do dlouhé řady za hipíky, pankáče a hipstery coby další „rebelové bez příčiny“? Kteří, až dospějí, stanou se stejně nudnými pupkatými fotříky, proti nimž se coby mladí bouřili? Ne, protože tohle jsou „rebelové s příčinou“. A tou příčinou není nic jiného než nenávistná světovládná ideologie, o které jsme si mysleli, že už je, minimálně v České republice, mrtvá. Bohužel nikoliv. Marxismus žije.
Kdo se jako náctiletý jen chce bavit jinak než jeho rodiče, ten na svou kontrakulturu obvykle ve středním věku už pouze vzpomíná, zatímco pracuje pro nějakou korporaci, nebo sám na sebe, vychovává děti a spokojeně si žije coby součást systému. Padesátiletí ortodoxní pankáči či hipíci jsou spíše jen výjimkou potvrzující pravidlo. Ale komu v hlavě straší touha předělávat a „vylepšovat“ svět, ten z toho obvykle nevyroste. Někdejší dvacetiletí romantičtí bolševici se stali čtyřicetiletými katy a nakonec šedesátiletými normalizátory ve službách stále stejné zlé a nemravné marxistické filozofie, jíž se nakazili v mládí. Vyléčili se jen někteří. Čeká nás něco podobného s dnešními kindermarxy? Zatím na to mají slušný náběh a úplně stejně jako jejich předchůdci živí „oheň v srdci“ – jen místo pušky drží v ruce klávesnici. Kde se vlastně vzali?
