GLOSA PETRA HOLCE | Zapomeňte teď na to, jestli premiér Andrej Babiš pro Česko nakonec získá méně nebo více vakcín, než mohl uhrát na posledním bouřlivém jednání EU. Solidarita Rakouska, Slovinska a Maďarska, které Česku slíbily celkem osmdesát tisíc vakcín, z něj možná udělá vítěze. I tak jsme ale prohráli – všechny země totiž znovu porazilo Německo.

Vítězství největší a ekonomicky nejsilnější země není v EU ničím novým, peníze tu diktují odjakživa. Když je máte, tak prostě vládnete. Nové ale je, jak teď Německo diktuje stále agresivněji. Nejlepším důkazem je německo-ruský „trucplynovod“ Nord Stream 2, který štve i Američany. A zeptejte se hlavounů našeho průmyslu, kdo jim velí, a unisono vám odpoví, že zájmy německého autoprůmyslu v Číně. Vedle nich vypadá i prezident Miloš Zeman jako velký fanda Dalajlámy.

Poslední „rvačka“ o vakcíny ve skutečnosti není ničím jiným než potřebou německé kancléřky Angely Merkelové vlepit facku rakouskému kancléři Sebastianu Kurzovi. Ten totiž zvedl horký spor o to, že některé členské země včetně Česka dostávají méně vakcín, než jim náleží podle počtu obyvatel.

Merkelová Kurze nenávidí hlavně za to, že na evropské půdě spíš než k Německu poslední dobou přilnul ke skupině V4. A právě na „vakcínovém summitu“ dostala šanci, jak ho ponížit. Za pomoci Portugalska, které teď unii předsedá, Německo nezvykle silově celou visegrádskou skupinu včetně Česka zválcovalo. Od „Mutti“ Merkelové jako by to byla poslední facka „zlobivému synovi“ Sebastianovi; německá kancléřka na podzim končí, zatímco Kurze nejspíš čeká ještě dlouhá kariéra.

Samozřejmě že k dezerci některých zemí od Rakouska pomohlo i to, že právě na Německu do velké míry závisí využití „záchranného“ investičního covidového fondu EU. Z něj se mají vyplácet vysoké granty a půjčky členským zemím, přičemž k mnoha „jižním“ státům je velkorysejší. Nedávno do něj ale hodil vidle německý ústavní soud, který mu dočasně vystavil stopku. I proto se v EU opakuje stará historie, kdy velké peníze pro všechny závisí na Německu.

To určitě není nic nového, členské země Němce v rámci jejich viny za druhou světovou válku dojí tradičně. Jenže i Němci na svou minulost zapomínají s tím, jak se s časem vzdaluje naší paměti a jak roste jejich ekonomická dominance. Britský týdeník Economist nyní napsal, že šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová by normálně za zpackaný nákup vakcín skončila. Jenže neskončí: V EU prostě není na konec jedné z nejhorších německých exministryň síla.

To sílu Německa naopak dokazuje to, že se von der Leyenová vůbec mohla stát šéfkou unijní „vlády“. Pamatujete? Evropští lídři se tehdy nedokázali shodnout na žádném z favorizovaných kandidátů, a pak se náhled vynořila Merkelové ministryně obrany, o které do té doby v podstatě vůbec nebyla řeč... Jenže takhle to nepůjde donekonečna. Ano, členské země EU se kvůli německým penězům nechávají uplácet tradičně, přičemž míra ponížení záleží hlavně na sumě. Existuje ale určitá kritická hranice, za kterou už nefungují ani peníze. Navíc se změnilo politické klima: Brexit byl sice agónie, ale černé ekonomické scénáře se nevyplnily, a Británie dnes dokonce celou EU školí z managementu očkování. A příklady táhnou.

Nikdy jsem nebyl ve vztahu k EU žádný romantik a naše členství jsem vždy chápal primárně ekonomicky; za eura prodáme část své suverenity, která bez peněz a politické síly stejně neznamená žádnou moc. Jenže poslední dobou si Německo nejen od nás bere politickou i ekonomickou suverenitu, aniž by nás za to dál uplácelo, což vždy patřilo k dobrým bruselským mravům. Takže ještě pár podobných německých facek a stane se ze mě okamurovec. Tedy, euroskeptik, abych to napsal přesně. Vepře u mešit totiž nevenčím, jak radil Okamura. Zaprvé doma žádní nechovám a zadruhé tu skoro ani nemáme ty mešity.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital