Jižní Korea je po Indii druhou asijskou zemí, kterou jsem navštívil. Ačkoliv jsem strávil několik let studiem asijských zemí a společností, tu čest jsem měl až nyní. Vzhledem k tomu, že odtud pochází moje přítelkyně, naskytla se mi jedinečná příležitost k nahlédnutí do fungování této společnosti. Následující řádky jsou popisem osobních dojmů v kontextu širšího politicko-ekonomického rámce.
Neskutečný úspěch Jižní Koreje
Jižní Korea je nesmírně fascinující země. Uveďme si nejdříve pár statistik. Korea je 10. největší ekonomikou na světě (podle nominálního HDP) a v absolutních číslech je o něco větší ekonomikou než Rusko. To vše na území o něco větší než Česká republika a s populací o málo větší než Španělsko. Nutno podotknout, že se nejedná o snadno obdělávatelnou zem, jelikož 70 % země je pokryto horami.
Historie také nebyla vůči Koreji vstřícná. Po japonské kolonizaci na konci 19. století, které se snažilo silou potlačit korejskou identitu, se poloostrov stal místem, kde studená válka vyústila v otevřený konflikt – v roce 1950 vypukla Korejská válka. Po válce došlo k rozdělení poloostrova na dvě části podle 38. rovnoběžky (to se mimochodem stalo tak, že si dva američtí vojáci vypůjčili mapu od National Geographic, aby se porozhlédli, jak by asi šel poloostrov rozdělit, jelikož o něm nic nevěděli). Jižní Korea byla až do 60. let chudší než její severní soused, se kterým je stále oficiálně ve válce.
Dnes je Jižní Korea nejinovativnější ekonomikou na světě, čtvrtou v počtu patentů a značky jako Samsung, LG nebo Hyundai zná každý. Korea navíc nevyniká jen v ICT technologiích, ale má také špičkovou úroveň v klasickém a zbrojním průmyslu, zdravotnictví a kosmetice a je globální mocností na poli entertainmentu, kde korejská stopa stále stoupá.
Digitalizace je všechno
Od dosednutí na letišti Inčon mě nepřestává překvapovat míra digitalizace a přítomnosti technologií v každodenním životě. Otisk prstu neslouží jen ke skenování všech, kteří do země přijedou, ale také ke vstupu do bytu. Když jsem to viděl poprvé, tak jsem se nestačil divit, ale dostalo se mi vysvětlení: Proč ne? Když to stojí stejně jako běžný zámek a člověk nepotřebuje klíče – nikde.
Na přístupu k technologiím není překvapivé jen to, jak moc jsou součástí každodenního života, ale také do jaké míry jim zde lidé věří. Během pandemie covidu si museli lidé v karanténě stáhnout aplikaci, která sledovala jejich pohyb a zajistila tak, že nakažení nebo rizikové případy doopravdy zůstali doma. V Evropě nebo USA je to nemyslitelné a podle mě je to tak dobře. Nicméně podle mého pozorování je korejská společnost na rozdíl od Evropy posedlá efektivitou a je naprosto zřejmé, že technologie, i takto invazivní, k efektivitě jednoznačně vedou.
Jako příklad toho, jak technologicky inovativní a adaptibilní Korea umí být, může posloužit první vlna covidu. Když měla Jižní Korea čtyři případy covidu (27. ledna 2020), svolala vláda zástupce korejských zdravotnických společností a pověřila je vývojem testu na nový koronavirus. Do týdne byl vyvinut a schválen spolehlivý test, zatímco ten americký se kvůli problémům se spolehlivostí musel vrátit do fáze vývoje. Na začátku března 2020, kdy v USA dělali 100 testů denně, jich Korea zvládla 10 000 a začala svůj testovací kit prodávat do celého světa. Ve stejnou dobu musel teprve přijít člověk z byznysu za českou vládou s excelovou tabulkou, aby se začalo jednat.
