KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Česká média obsáhle informují, že takzvaná klimatická konference COP26 dosáhla dohody. Mimo to upozorňují, že si Indie a Čína vydobyly některé ústupky, které se týkají uhlí a také, že šéf konference Alok Sharma se na závěrečné tiskové konferenci rozbrečel. Člověk snadno získá dojem, že štěstím. Tak to ovšem není. Pokusím se vysvětlit, co dohoda z Glasgow znamená a také proč se Sharma rozhodně nerozbrečel štěstím, ale zoufalstvím.
V případě změny takzvaného „wordingu“, tedy slovíček uvnitř dohody, podle médií došlo k záměně „konce“ využití uhlí při výrobě elektřiny na odklon od uhlí. Mnohem lepší je podívat se na originál textu. Tam skutečně stojí slovní spojení „phase out“, tedy postupný konec uhlí. Toto slovní spojení nově nahradilo „phase down“, což není ani tak odklon od uhlí, ale spíše určité omezení. Musíme si uvědomit, že dohoda je globální a de facto to znamená, že Čína, Indie a další státy budou uhlí dál vesele využívat, zatímco Evropa a další nikoliv.
Pokud si pustíte tiskovou konferenci, přesně tohle je důvod, proč se Alok Sharma rozbrečel. Z jeho pohledu je to nepochybně velký ústupek a velké zklamání. Uhlí je z hlediska cílů, které si konference stanovila, do značné míry klíčové. Čína se chystá postavit stovky uhelných elektráren, přestože slíbila, že žádné další stavět nebude. Pravda je taková, že Číňané každý rok spustí více elektráren, než zbytek světa odpojí. Je to logické. Čínská či indická ekonomika porostou razantně dál a poptávka po elektřině také. Uhlí je v tomto případě nejrychlejší a nejlevnější alternativa.