Klimatické hnutí narazilo do zdi. Nechalo si ukrást program radikální levicí

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Snaha důsledně omezit emise skleníkových plynů narazila v posledních týdnech do zdi hned na několika místech světa. Dlouhatánský klimatický summit v Madridu skončil fiaskem, když se nedohodlo v podstatě nic. A evropský „zelený úděl“, o němž v Bruselu jednali lídři členských států EU, média prezentují jako hotovou věc, ale opak je realitou.

 

Výsledek unijního summitu se tváří jako dohoda na uhlíkové neutralitě v roce 2050 s tím, že Polsko bylo proti. Není to přitom ještě tak dlouho, kdy se závěry vrcholné schůzky musely schválit jednomyslně a to samozřejmě pořád platí. Tvrzení s „výjimkou pro Polsko“ prostě jen zní lépe, než „unijní summit skončil fiaskem“, ačkoli tato verze by byla přesnější.

Když pomineme, že vize uhlíkově neutrální ekonomiky v roce 2050 je pouze marketingový koncept, který má maximálně hodnotu papíru, na němž je napsán, zamysleme se nad tím, proč se nedaří prosazovat snížení emisí skleníkových plynů. Faktorů je několik, ale zjevně došlo ke střetu hodně nadnesených očekávání s realitou.

Atapana: Greta má pravdu, ale nezachrání nás. Šíbři už si rozdávají karty, běloši jsou zkázou Země

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital