Hradní kancléř Mynář je rozený stratég. Skrze veřejnoprávní obrazovku oznámil světu, že prezidenta České republiky momentálně „nebolí nožičky a dobře se vyspinkal“. Jindy na slovo skoupý bafuňář z Osvětiman, který se zabydlel na Hradě bez prověrky, aby se tu tetelil z poct hradní stráže, tak s něhou v duhovkách odhalil skutečnou pracovní náplň prezidentské kanceláře. Namísto nezištné služby vlasti, kterou od ní daňoví poplatníci právem očekávají, obskakují hradní papaláši chátrající hlavu státu, aby přežila zdravotní potíže a s nimi i jejich privátní byznys, založený právě na Zemanově vlivu.
Dětinské žvatlání nad mizernou kondicí prezidenta a bezmála goebelsovské metody, které stařecké lži přetavují v pravdu a ctnost, jen ilustrují zoufalý stav úřadu, jehož představitel má být v turbulentních časech světa při síle a rozumu. Mynářův rozjařený úlet navíc ukázal hutný politický bizár; Hrad se místo moderní a pružné instituce v čele s energickou a přitom skromnou osobností a s přesahem do demokratických západních struktur, stává předraženou „eldénkou“ pro luxusní podzim života východního mocnáře, hýčkaného za peníze občanů místní buňkou Putinova politbyra. V historii země sice nikoliv poprvé, ale zato bez jakékoliv sebereflexe. Nožičky totiž uvykly hradním tébichům a spinkání v lánském zámku je podstatně růžovější, než v kamrlíku na Vysočině.