Komunikace Nerudové je nejhorší od dob lánské schůzky. Pavel naopak plní roli favorita a Babišovi chybí téma

Nejhorší krizová komunikace od dob lánské schůzky. Tak by se daly popsat poslední týdny Danuše Nerudové. Kvalitní momentum její kampaně skončilo ve chvíli, kdy se kandidátka a její tým z virtuálního světa lajků a sdílení střetly s krutou realitou světa médií a veřejného mínění. Nejde o kauzy samotné, spíše o to, jak se k nim Nerudová postavila. První odpověď ve stylu „je to kampaň“ asi není třeba rozsáhleji komentovat. Ale čekat týdny, jen abychom se dozvěděli, že „vysvětlení přijde v dalším rozhovoru“? No, budiž. Nerudová však zapomněla dodat, že ho nasdílí jen na svém vlastním webu, kde se navíc sama vyzpovídá. Především pak veřejnosti utajila fakt, že na nic konkrétně neodpoví a zahrne nás pouze nepřehledným a nezajímavým textem, který žádné zásadní informace nepřinese. 

Tým Danuše si prostě před horkou fází kampaně neudělal domácí úkoly a přišel o poslední špetku důvěryhodnosti svého „produktu“. A to je problém, protože právě to je nejcennější komoditou politického marketingu. Hrát s kartami, které si sami rozdáte, můžete na sociálních sítích, ale v reálném boji musíte umět využít i situaci ve chvíli, kdy vám krupiér nepřeje. Určitě nemůžete byť jen sebemenší problém jen tak přejít a ještě se u toho tvářit, že jste bezchybní. Napravený hříšník je totiž vždy lepší než člověk, který si za boha nepřizná, že udělal něco špatně. Poslední rozhovor v DVTV je pak důkazem toho, že kult osobnosti se netvoří marketingem, ale důvěryhodným příběhem vašeho kandidáta se zapojením emocí, které lidi osloví. Ve finále kampaně na ně ale logicky nemůžete spoléhat, když váš kandidát žádné neprojevuje.

To naopak zvládá v současné chvíli asi největší favorit, minimálně dle sázkových kanceláří, Petr Pavel. Pozvolná a místy až nudná kampaň se proměnila ve vlnu suchého humoru, nadsázky a ledového klidu. V kombinaci s generálovým vystupováním se jedná o naprosto uvěřitelný marketing. Flanelové košile, hokej s Hrdinou a Dejdarem a mix cílení na nejrůznější voličské skupiny. Například i tím, že tým Pavla poprvé vytahuje, byť zatím opatrně, argumentační strategii, že na Hradě by měl sedět Čech. Mohli by tuto okolnost akcentovat víc? Myslím, že ano, ostatně jsem to popsal jako možný citelný zásah do řad voličů Andreje Babiše ve svém minulém komentáři.