Komunismus je lék, tvrdí knížka pro děti. A jakou chorobu léčí nacismus? Komentář Anety Černé

Aneta Černá

Naše newslettery rozesíláme každý týden

13. 01. 2019 • 08:00

Vysvětlit a přiblížit dnešním dětem zvěrstva komunismu může být někdy obtížné. „Nevěř nikomu, komu je nad třicet,“ tvrdil John Lennon, a proto vyprávění dědečků z uranových lágrů a babiček, které nemohly sehnat toaleťák, zní mladým uším jako sci-fi. Loni se ovšem na pultech českých knihkupectví objevila publikace, jejíž název sliboval vysvětlit polopatě rudou ideologii i těm nejmladším. Komunismus (nejen) pro děti aneb jak vše bude jednou jinak ovšem nenabízí citlivé shrnutí normalizačních praktik, jako třídní nenávist a práskání sousedů. Kniha vypráví dětem pohádku o tom, jak bude na světě zase dobře, až se komunismus vrátí.

„Komunismus je společnost, která odstraní všechny neduhy, jimiž trpí lidé v dnešní společnosti – kapitalismu,“ začíná německá spisovatelka Bini Adamczaková svoji ilustrovanou knihu o „lepších zítřcích“. V Komunismu (nejen) pro děti se věnuje popisu současné společnosti a jejich chyb, které by se daly vyléčit zavedením ideálního komunismu, což se dle autorky zatím nepodařilo. Právě důvod, že dosavadní formy komunismu nebyly tím pravým komunismem, zřejmě vedl autorku i k tomu, že historii tohoto zřízení a „pokusům“ o jeho zavedení se ve svojí knize nevěnovala ani slovem.

„Komunismus nikdy neexistoval“… a v hromadném hrobě v Ďáblicích se nikdo neotáčí

„Protože v historii lidstva ještě nikdy reálný komunismus neexistoval, tak si nikdo neumí přesně představit, jak vlastně komunismus vypadá,“ píše ve své genderově nevyvážené pohádce, kde vystupují pouze ženy, autorka. Předpokládám, že o tom, jak komunismus vypadá, by se mohli poměrně rozhovořit političtí vězni, lidé, kteří nesměli studovat a nebo i děti, kterým je kniha určena. Některé leží například na Ďáblickém hřbitově na dětském pohřebišti, kam je bez obřadu pohodili věznitelé jejich matek, kteří sami sebe za komunisty označovali.

Komunismus v Československu

Místo hrůz gulagů a nutnosti neříkat veřejně, co si člověk opravdu myslí, Adamczaková v knize popisuje systém kapitalismu, který přirovnává k nemoci. Zřízení popisuje skutečně v termínech pochopitelných i mladším čtenářům. V jejím imaginárním světě musí dělnice sloužit personalizované továrně, která představuje buržoazii, a která sice nakazuje dělnicím pracovat, ale při jejich otázkách je hluchá. Dělnice označované jako pekařky musí kvůli penězům chodit do práce, i když nechtějí. Když přijde krize, rozhodnou se ženy, že jako východisko vyzkouší komunismus. Respektive několik jeho variant jako keynesiánství, plánovanou ekonomiku i jakousi variantu průmyslu 2.0, kdy práci dělají jen stroje.

Ani jedna z variant ale podle Adamczakové nevede k tomu vytouženému skutečnému komunismu. Až na šestý pokus dělnice zjistí, že klíčem k úspěchu je společná diskuse, stále a o všem. „Především se teď lidé neustále setkávají, protože musí o všem osobně diskutovat, nechtějí nechat žádné rozhodnutí na nějakých hrncových lidech, ti už taky vůbec neexistují,“ píše autorka. Teprve tento stav je prý tím ideálním komunismem, ke kterému musí lidstvo postupně dojít. Dělnice už nemusí trávit v továrnách osm a více hodin, ale místo toho můžou sedět hodiny na schůzích. Pamětníci československého komunismu by tak mohli namítnout, že tento ideální stav, který dle autorky ještě nikdy nenastal, už přesto zažili.

Dobrou noc, milé děti. Dobrou noc, strýčku Marxi

Kniha po celou dobu děje, který se odehrává na 60 stránkách, z nichž asi polovinu tvoří ilustrace, nepředpokládá, že by ve společnosti existoval člověk, kterého by jeho práce bavila, nebo který by měl jiný názor a o komunismus by nestál. Jako by neexistovali ti odpůrci režimu, kteří se objevují v každé zemi, kde se „pokusy o ideální uspořádání“ už uskutečnily. Možná se jen kapitola o těch, co nesouhlasili a často špatně skončili, prostě nehodila do dětské knížky.

Sama autorka nicméně upozorňuje, že navzdory názvu to není kniha pro děti. „Je pro každého. Samozřejmě, i děti tu knížku čtou. A když děti začnou klást komplikované otázky typu „co je to kapitalismus“ nebo „co to je krize“, vzpomenou si dospělí na tuto knížku a začnou jim ji číst. Kdyby to ale měla od počátku být knížka pro děti, napsala bych jí jinak,“ vysvětlovala v rozhovoru pro web Viewpoint Magazin Adamczaková v roce 2017. No, snad ze čtení před spaním nebudou mít noční můry.

Zatímco různé organizace zaznamenávající paměť národa vymýšlejí projekty a workshopy pro mladé, kterými jim chtějí vysvětlit období komunismu a rudé zločiny, v několika českých knihkupectvích je od loňského roku v prodeji útlá žlutá knížka, která komunismus líčí v nejzářivějších barvách. Můžeme jen doufat, že nakladatelství Naše vojsko, které nabízí hrnečky s Hitlerem a Heydrichem, nepřijde letos třeba s vlastní publikací Nacismus (nejen) pro děti aneb konečné řešení hrou.

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Šarlatáni brzdí seriózní výzkum účinků antabusu, říká biochemik Cvek

Marek Kerles
Dnes • 08:00

Český biochemik Boris Cvek byl členem mezinárodního týmu, který před třemi lety uveřejnil v prestižním vědeckém časopise Nature důležitou studii o účincích antabusu na rakovinné bujení. Vědci tehdy prokázali, že lék, využívaný pro léčbu alkoholismu, ničí v laboratorních podmínkách nádorové buňky a podobně funguje i při pokusech na myších. Dnes se na celém světě začalo o látce antabus i v odborných kruzích mluvit také jako o možném léku pro pacienty s covidem-19. Podle Borise Cveka je však tenhle předpoklad založen na zcela mylných a neseriozních základech a v konečném důsledku má na solidní výzkum antabusu kontraproduktivní účinek.

Cíl v nedohlednu, česká CNN marně čeká na své diváky

Vojtěch Kristen
Dnes • 06:00

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Cíl je stále v nedohlednu. Taková je ve zkratce situace stanice CNN Prima News po osmi měsících na trhu. Stanici v průměru sleduje půl procenta lidí u obrazovek, většina pořadů dosáhne na sledovanost pouze v řádu nižších desetitisíců.

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
Včera • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.