Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kremelské humanitární bombardování uspělo. Sýrie je ruským protektorátem, Česko může slavit

Kremelské humanitární bombardování uspělo. Sýrie je ruským protektorátem, Česko může slavit

Vleklý syrský konflikt dospěl ke zlomovému momentu. Syrská armáda ve čtvrtek vjela do města Dará, kde vztyčila režimní vlajku. Vojáci Bašára Asada tak symbolicky ukončili občanskou válku – právě zde totiž v roce 2011 začaly protivládní protesty, které v ní vyústily. Už se zdá být jasné, že syrští rebelové prohrají a Rusko se pokusí získat co nejvíce území předválečné Sýrie, která teď bude jeho protektorátem. Poměry na Blízkém východě se změnily, a to i díky americkému izolacionismu. Ledacos to vypovídá i o Česku a jeho reprezentaci, všímá si v komentáři Pavel Novotný.

Byli to ruští, nikoli syrští vojáci, kdo vstoupil na dobytá území jihozápadní Sýrie jako vítěz. Povstalcům nedali příliš na vybranou: čistky už jsou v pohybu a opozičníci prchají. Kremelští vyjednavači pak rebelujícím Syřanům otevřeně sdělili, že jinde – jmenovitě v provincii Idlib, kde se shromáždili zbylí Asadovi odpůrci – jim lépe nebude. Jinými slovy, i tam si na ně Rusové brzy došlápnou.

Obyvatelstvo je v pohybu. Ti Syřané, kteří přijali ruský protektorát a smířili se s diktaturou alavitské rodiny Bašára Asada, míří domů, kde si nejspíš užijí klidu, ovšem i totalitních praktik. Zbytek populace putuje na sever země, kde buď překročí hranice, zemře při syrsko-ruských náletech nebo přežije v turecké sféře vlivu. Uprchlíci v zahraničí volí podle podobného klíče, otevření odpůrci Asada se zpátky nepohrnou.

Asad a Rusko: Společně prolitá krev... civilistů

Sýrie je – a dlouho bude – řízena z Ruska. Může Vám to vyhovovat, viz česká velvyslankyně v Damašku Eva Filipi nebo ambasador v USA Hynek Kmoníček, kteří od počátku vsadili na Rusko s Asadem a české diplomacii vsugerovali, že co syrský rebel, to Západu nepřátelský terorista. Líbit se Vám to také nemusí: zastánců Pax Americana, tedy stavu, který normalizační žurnalistika obhrouble popisovala jako úřadování amerického "světového četníka", je ovšem v české diplomacii i politice stále méně.

Realita je každopádně zřejmá: Asadovo hájemství je kremelským protektorátem. Na ještě nedávno syrských povstaleckých územních úřaduje po jejich dobytí ruská vojenská policie. Za Damašek běžně vyjednávají moskevští experti a diplomaté, a to jak v Sýrii, tak v cizině. Lze jen odhadovat, do jaké míry jsou syrské úřady o ruských krocích vůbec informovány. Součástí rituálních úkonů v rámci „Pax Rusicca“ je také opěvování dříve sovětských, nyní pro změnu kremelských osvoboditelů, z čehož vyplývá bezpodmínečná vděčnost Moskvě.

Asadovi lidé navíc opravdu zpečetili spojenectví s Rusy prolitou krví. V tomto případě krví syrských civilistů, které ruku v ruce bombardovali, hubili chemickými zbraněmi a se kterými teď šíbují zemí jako svého času Stalin.

Obama a Trump: Když pacifista s populistou mlčí

USA se v Sýrii v určitou chvíli de facto odmítly angažovat, čímž jí předaly Rusku. Na Blízkém východě totiž došlo k obnovení bipolární mocenské logiky, podle které uvolněné místo zaplní rival. Lze jen doufat, že k podobnému vývoji nedojde ve Střední a Východní Evropě, tedy i v Česku.

Co se konkrétního angažmá týče, Barack Obama byl váhavý pacifista, který nechtěl zabřednout do "další bažiny", tedy vstoupit na nové bojiště iráckého a afghánského typu, ze kterých si USA dodnes nesou šrámy. Populistický izolacionista Donald Trump v tomto ohledu neudělal o mnoho více: vojensky sice napomenul syrský režim za použití chemické zbraně, moskevské zájmy v Sýrii ale cíleně a proklamativně neohrozil. A potvrdil tak status quo.

Vůdcové arabských států během syrského střetu prokázali, že si nepřejí žádnou reformu, ba ani pohyb ke svobodě. A pokud ano, reformy musejí být řízeny seshora a dole zůstane ticho jako dosud. Tzv. arabské jaro je vyděsilo natolik, že překousnou i obrazy bombardovaných syrských měst a mrtvých kojenců, jen aby náhodou nepopustili uzdu mládnoucí a nespokojené populaci ve vlastních státech.

Izrael během syrské krize prokázal, že se řídí především vlastním zájmem, na čemž jistě není nic špatného. Takový postoj má nikoli bezdůvodně v genech: součástí izraelské identity je nutnost ubránit se nepříteli i bez pomoci zvenčí a nedopustit tak (případné) pokračování holocaustu. Zároveň je teď ale jasné, že od vlády židovského státu nelze očekávat idealistickou zahraniční politiku a přídomek demokratický lze v jeho případě uplatnit na vnitřní poměry, směrem ven se však hodí spíše sousloví ryze pragmatický. I proto je izraelský premiér Benjamin Netanjahu v tak častém kontaktu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Česká elita: Lísání se k silné ruce a lenost myslet

Syrská válka je podobně jako uprchlická krize testem. Prověřila opravdové, nikoli hlásané postoje stejně jako lidskost a sklon k autoritářství.

Češi – tedy jistě většina politiků a diplomatů – ze zkoušky vyšli jako obyvatelé egoistické, do sebe zahleděné a spíše diletantské země, která s úlevou přijala pro-asadovský diskurs. I to i proto, že je líná přemýšlet a hlavně rozlišovat. Slabé nánosy idealismu prvního prezidenta Václava Havla, jakkoli nedůsledného a jistě kritizovatelného, spolehlivě smylo sotva několik kapek, které k nám ze syrské bouře dopadly. Stále asertivnější Rusko má cestu do Prahy opět otevřenou: obdiv k silné ruce a pohrdání cizí (a tedy i vlastní) svobodou mají v Česku velmi pevné kořeny.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1