KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Základní školy budou moct zvýšit kapacity tříd kvůli dětským uprchlíkům z Ukrajiny. A je to dobře. Školy budou také moct přijímat ukrajinské pedagogické pracovníky, aniž by řešily, zda splňují podmínku znalosti češtiny. I to je dobře. Ihned je ale také potřeba školám navýšit rozpočty.
Skoro jistě ten výjev z posledních dnů taky znáte: Vedete dítě do školy a před ní postává hlouček ukrajinských maminek se svými dětmi, a nikdo z nich zjevně neví, co dělat.
A nejen to, pokud máte příležitost mluvit s některým z učitelů nebo učitelek základních škol, ani oni příliš nevědí, jak si počínat. Přitom všichni tak nějak tuší a přejí si, aby byly nově příchozí ukrajinské děti postupně začleněny do jejich tříd.
Ministerstvo školství kvůli tomu dokonce vytvořilo metodický portál a dokument. Svízel ovšem je, že se na něm neřeší ryze základní praktické otázky, kterým v těchto dnech čelí všichni zainteresovaní v terénu.
Namísto toho se tam dočtete třeba tyto fráze: „Přijetí dítěte do mateřské či základní školy je vhodné v případě, že dítě neprožívá akutní trauma a je zabezpečeno jeho duševní zdraví. Důležité je, aby se dítě do školy těšilo a nevnímalo pobyt ve škole v novém kolektivu bez jazykové znalosti jako další stresující událost.“
V danou chvíli je ale potřeba uvažovat zcela prakticky a konkrétně. Postupovat krok po kroku, vytyčovat si realistické cíle a hlavně se pokud možno vcítit do situace každého, kdo se začleňováním dětí bude mít co do činění.
Takže první situace: Maminka, která za posledních několik dnů prožila víc strastí než většina z nás za celý život, stojí před školou, neumí český, učitelky neumí ukrajinsky. Za ruce drží své dvě děti, které pochopitelně česky taky neumí ani slovo. Co má dělat? Kdo se jí před tou školou ujme? Jak se má zařídit a docílit toho, aby její děti seděly v některé ze tříd a vzdělávaly se?
