KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Pokud ve vás posledních pár týdnů nezanechalo alespoň lehký neklid, máte nepochybně nervy ze železa. Takových lidí není mnoho. Tipuji, že velká část populace je znepokojená velmi silně a některé to znepokojení přivedlo i do ulic. U mě velký neklid vyvolává především to, jak jsou podobné události následně hodnoceny. Postrádám racionalitu a postrádám zejména schopnost zvažovat nejrůznější alternativy. A to nejen u médií, kde demonstrace z Václavského náměstí dominovala zpravodajství uplynulého týdne.
Těžko brát vážně demonstraci, kde řečníci s kamennou tváří pronášejí návrhy na vystoupení z OSN, NATO či z Evropské unie. U této části spektra jsme si už ale zvykli, že hledá nejroztodivnější cesty, které nemají ukotvení v realitě. U části demonstrujících zjevně existuje snaha Českou republiku poškodit ve prospěch nepřátelské mocnosti. U větší části dominuje nedostatek racionality způsobený vlastním vztekem. Neschopnost zamyslet se nad reálnými dopady rozhodnutí, po nichž volají.
Byla by to právě tato část populace, která by nejvíc prodělala na vystoupení z mezinárodních struktur. Já a mnozí další bychom se prostě jen přestěhovali někam jinam.
Ztrátou orientace v prostoru a čase ovšem netrpí zdaleka jen lidé, kteří se sešli na Václavském náměstí. Trpí jí i někteří zástupci opačného pólu. V Prostoru X byla hostem mluvčí Milionu chvilek Hana Strašáková. Podle ní je dobře, že máme aktivní občanskou společnost a lidé využívají možností, které mají. To je nepochybně pravda, ale nejsem schopen považovat demonstraci svolanou lidmi, kteří mají prokazatelné vazby na mocnost, s níž jsme de facto ve válce, za projev občanského aktivismu.
