Maňák: Babiš pod americkou palbou aneb krmení vlka oligarchickými dotacemi | info.cz

Články odjinud

Maňák: Babiš pod americkou palbou aneb krmení vlka oligarchickými dotacemi

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Tak už i v daleké Americe vědí, že Česku a okolí vládnou eurodotace, které si rozdělují oligarchové, jako je například premiér Andrej Babiš. Renomovaný deník The New York Times ve své kritické reportáži zašel tak daleko, že poměry v Česku a v dalších středo- a východoevropských zemích označil za feudalismus. Když už nic jiného, evokuje tento výraz hlubokou zaostalost naší republiky. Což je v rozporu s politicko-marketingovými cíli premiéra Babiše, jenž se v očích světové veřejnosti snaží prezentovat Česko jako zemi pro budoucnost. Babiš se již proti tvrzení amerického deníku ohradil.  

Abychom netrpěli falešnou sebestředností, americký deník si českého premiéra všímá v širším kontextu poměrů panujících ve středoevropském a východoevropském prostoru. Na tapetě se tak ocitl nejenom Andrej Babiš, ale i Viktor Orbán a jeho Maďarsko, nemluvě o „mafiánském“ Slovensku, v němž stále rezonuje šokující kauza zavražděného novináře Jána Kuciaka.

Američtí novináři tak nyní vytroubili celému světu, že dotace EU určené pro zemědělství tečou ve východní a střední Evropě i k politickým podnikatelům, jako je například český premiér Andrej Babiš. The New York Times neopomněly šťouchnout do EU jako takové, když píší o „záměrně neprůhledném dotačním systému deformovaném korupcí, který podkopává environmentální cíle Evropské unie“.

Ponechme stranou ekologické cíle, neboť o ty zde primárně nejde. Označení zdejších poměrů za „druh moderního feudalismu, kde drobní zemědělci žijí ve stínu obrovských, politicky mocných zájmů a Evropská unie to pomáhá financovat“ je ovšem nutno považovat za provokativní charakteristiku soudobé tvrdé reality.

Přiznejme americkému listu konzistentnost při kritice demokratických „panovníků“, tedy alespoň v časech trumpovských. Šéfa americké exekutivy, prezidenta Trumpa, tepou The New York Times s neúprosnou až fanatickou zarputilostí. Ve srovnání s tím je chrstnutí „feudalistické“ kritiky na evropský dotační systém jen symbolickým popíchnutím. Přirovnání zdejších poměrů k feudalismu je navíc sice efektní, ale nikoliv výstižné. V dobách skutečného feudalismu totiž eurodotace ani masivní přerozdělování peněz centrální vládou směrem k podnikatelům neexistovaly.

Centrálně přidělované dotace se staly ústředním nástrojem socialismu, který ve střední a východní Evropě „kraloval“ podstatnou část minulého století. Dokonalou reinkarnaci pak dotace zažívají až v dobách centrálního přerozdělovacího mechanismu Evropské unie, kterou ovšem tvoří státy bytostně demokratické, nikoliv feudální.

Dnešní dotovaní „feudálové“ (přijmeme-li účelově terminologii amerického listu) jsou v tom z určitého pohledu nevinně. Vlastně jen využívají systém, který nevytvořili. Andrej Babiš nevybudoval Evropskou unii. Nevymyslel eurodotace. Evropský superstát a jeho dotační mechanismy (alespoň oficiálně) vykřesali a etablovali politici za pomoci úředníků. Dělat zlé feudály z podnikatelů, kteří se „pouze“ přizpůsobili již existujícímu politicko-dotačnímu systému, není tak úplně na místě. Jistě, realita je specifická: někteří „feudálové“ pochopili, že bude spolehlivější si na zachování dotací a jejich „efektivní“ přerozdělování dohlédnout z nejvyšších pozic...   

Je ale cenné, že významný světový deník poukázal na úzké místo, jenž v současné době trápí nejen Česko, ale i další země Evropské unie. Globálně do světa vykřičený problém „oligarchizovaných dotací“ opětovně akcentuje otázku postavení velkých podnikatelských skupin v rámci evropských modifikací demokratického systému. Skutečnou slabinou systému však není bohatství podnikatelů-politiků, nýbrž samotná existence (či spíše legálnost) státem rozdělovaných dotací, zejména těch, jež tečou přímo do podnikatelských impérií.

Nelze vytvářet bariéry vstupu do nejvyšší politiky na základě toho, zda má kandidát v bance pětimístné, sedmimístné či devítimístné konto, případně zda spoluvlastní obchod s turistickými kýči, celý obchodní řetězec či vertikálně integrovaný holding v zemědělském segmentu. Bylo by to nedemokratické, potažmo neústavní. Obecně vzato, stejně dobrým či špatným premiérem (zažili jsme již všechny varianty) může být osoba takřka nemajetná, ale i ta velmi zámožná…

Pokud by vlády měly omezené pole působnosti a systém by jim dovoloval pouze a jen předkládat návrhy obecných zákonů, udržovat v chodu právní rámec a zajišťovat obranu státu, pak by tolik nezáleželo na tom, zda v čele státní exekutivy stojí nemajetný úředník nebo průmyslový magnát. Jenže, vlády si postupně vybojovaly pravomoci téměř neomezené. Ta dnešní v Česku přerozděluje z kapes daňových poplatníků (a z dalších zdrojů) celkem 1,5 bilionu korun na roztodivné účely, jejichž rozbor by zabral měsíce. Tento nepříjemný fakt je umocňován tím, že vláda poskytuje masivní sumy prostředků ve formě dotací či investičních pobídek přímo pro soukromé podnikatele.

Pokud se v čele vlády (či na jiných ministerských křeslech) ocitne velkopodnikatel, jehož podniky v různých formách čerpají finance skrze státní přerozdělovací aparát – jako je třeba onen „feudalizovaný“ Andrej Babiš – vzniká kritický rozpor (tedy střet zájmů). Bez ohledu na to, s jakými úmysly dotyčný politik do vlády vstupoval. I bez ohledu na to, zda a jak své firmy přeparkoval do formální obezličky svěřenského fondu.

Tento rozpor lze řešit buď tím, že Evropská unie, respektive státy přestanou rozdávat veřejné peníze soukromým firmám, anebo tím, že velkopodnikatelé s firmami působícími na území EU budou kostrbatě pseudoregulováni tak, aby se navenek jevili jaké „čistí“. Tato druhá, „svěřenská“, varianta vítězí na celé čáře. Je to však typické krmení vlka tak, aby ovce zůstaly celé a veřejný problém šuměl do vytracena. Beze strachu z toho, že na něj někdy upozorní světová média.

Nelze mít ovšem pochyby o tom, že uvedené neřešení, jež zachovává legitimitu masivních dotací z veřejných zdrojů pro nejzámožnější podnikatele, kteří navíc mohou v přímé či nepřímé formě zasahovat do nejvyšší politiky, fatálně podkopává a bude podkopávat důvěru v politický systém.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud