Maňák: Maturitní chaos prokázal neschopnost státu a politiků řídit vzdělávání

HalfPageAd-1

Martin Maňák

11. 03. 2020 • 07:00

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Již brzy se rozhodne o životních osudech desítek tisíc lidí. Poslanci budou hlasovat o tom, zda se pouze odloží, nebo rovnou zruší povinná maturita z matematiky, kterou teprve nedávno uzákonili. Nad hlavami maturantů se v podobě povinné matematické zkoušky vznáší dlouhodobě hrozba, která by ve svém důsledku mohla zcela zničit roky jejich dosavadního studia. 

Mobile-rectangle-3

Sněmovna má na stole vládní návrh ministra školství Roberta Plagy (ANO) na úplné zrušení povinné maturity z matematiky a vedle toho také poslanecký návrh na odložení o dva roky. Rozhodnout se má v nejbližších dnech.

Připomeňme, že k uzákonění povinné maturity z matematiky od příštího školního roku došlo teprve nedávno, v roce 2016. Jaký to paradox: zákon prosadila před 4 lety vláda, v níž stejně jako dnes seděli ministři za ANO a ČSSD (resortu školství tehdy vládla sociální demokracie). To samo o sobě vypovídá o určité politické „konzistenci“.

Dnešní pokus o zrušení povinné matematické maturity je pak ze strany vlády čímsi jako pozdním pudem politické sebezáchovy. Povinná maturita z matematiky se podle platného zákona má poprvé (pro studenty gymnázií a lyceí) konat již v roce 2021. Shodou náhod v roce, kdy se budou opětovně rozdávat vládní karty ve sněmovních volbách. Zrušení povinnosti maturovat z matematiky dává logiku, neboť již dnešní situace přináší problémy. A to jsme teprve na začátku hrozící katastrofy.

Studenti, na které by jako první dolehla „matematická povinnost“, se k maturitním předmětům musí přihlásit již letos na podzim. Pár měsíců před finálním rozhodnutím tak značná část středoškoláků neví, jak to s maturitami bude. To samo o sobě je důvodem k pochybnostem, zvláště když vezmeme v potaz následující nepříjemná fakta.

V posledních letech si maturitu z matematiky dobrovolně vybralo jen 31 procent studentů gymnázií, zatímco na SOŠ to bylo 16 procent. Menší část z nich u matematické části maturity propadla. Maturitní zkouška z matiky, k níž by stát donutil (skoro) všechny středoškoláky, by nepochybně způsobila zemětřesení: větší část studentů by zkoušku zřejmě nezvládla, a tedy by neodmaturovala. Samozřejmě, za předpokladu, že maturitní komise a zadavatelé písemek by ke zkoušce přistupovali stejně přísně jako doposud. Dá se důvodně předpokládat, že povinná maturita z matematiky by uštědřila ránu dnešnímu konceptu školství. K čemu by vlastně bylo celé střední školství, když maturitní zkoušku by zvládla jen menší část studentů? Jinými slovy, když většina studentů by střední školu nedokončila? 

Uzákonění povinné maturitní zkoušky z matematiky bylo vedeno proklamovaným dobrým úmyslem, jak to tak v politice chodí. Matematika je velmi užitečná věda. Zrušení je vedeno úmyslem pragmaticko-politickým. Politici před volbami, tváří v tvář velkému průšvihu, prozřeli. Tak či tak, je dobře, pokud bude povinná maturitní zkouška z matematiky zrušena, respektive dlouhodobě odložena, jak je záležitost nyní prezentována ministrem školství. Její přínosy jsou jen chimérou a obava, že bez ní budou ze středních škol vycházet matematicky negramotní lidé, je mýtem. Nejde tu přeci o rušení výuky, středoškoláci mají a nadále – bez ohledu na skladbu maturitních předmětů – budou mít výuku matematiky. Pokud bude na dostatečně solidní úrovni, pak jsou diskuse o povinné maturitě irelevantní…

To ovšem nutně vede k úvahám o vzdělávacím systému a centrálnímu řízení škol v Česku. Celý problém kolem matematické maturity vznikl kvůli domýšlivosti politiků a rozhodujících školských úředníků, když si někteří z nich snad představovali, že uzákoněním povinné maturity udělají z národa zázračně matematickou, či dokonce technologickou velmoc.

Současně je vzniklý chaos symptomatický pro způsob organizace celého systému, jenž přináší neustálou nejistotu a zmatky, tedy opak toho, než co proklamuje. Logické ponaučení z maturitní eskapády je jasné: vláda, potažmo politici, nemluvě o centrálních státních úřednících by do vzdělávání neměli (alespoň pokud jde o obsah a metodiku výuky) zasahovat. Řídí jej totiž špatně. Důvodem ovšem není zlý úmysl, ale sama nemožnost z jednoho centra ono vzdělávání zajišťovat.

Jediným skutečně kvalitním poskytovatelem přínosného vzdělání na úrovni středního školství mohou být autonomní, decentralizované a vzájemně si konkurující školy, ať už veřejné či soukromé, jež nabídku svých vzdělávacích služeb řídí nikoliv direktivami Bruselu či centrálně tvořenými požadavky úředníků, nýbrž flexibilní poptávkou studentů a zejména poptávkou trhu. Vládou a politiky řízené vzdělávání je omyl, což chaos kolem maturitní zkoušky z matematiky v plné nahotě ukázal.  

 

SDÍLET

Billboard-bottom-1