Maňák: Maturitní chaos prokázal neschopnost státu a politiků řídit vzdělávání

Martin Maňák

11. 03. 2020 • 07:00

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Již brzy se rozhodne o životních osudech desítek tisíc lidí. Poslanci budou hlasovat o tom, zda se pouze odloží, nebo rovnou zruší povinná maturita z matematiky, kterou teprve nedávno uzákonili. Nad hlavami maturantů se v podobě povinné matematické zkoušky vznáší dlouhodobě hrozba, která by ve svém důsledku mohla zcela zničit roky jejich dosavadního studia. 

Sněmovna má na stole vládní návrh ministra školství Roberta Plagy (ANO) na úplné zrušení povinné maturity z matematiky a vedle toho také poslanecký návrh na odložení o dva roky. Rozhodnout se má v nejbližších dnech.

Připomeňme, že k uzákonění povinné maturity z matematiky od příštího školního roku došlo teprve nedávno, v roce 2016. Jaký to paradox: zákon prosadila před 4 lety vláda, v níž stejně jako dnes seděli ministři za ANO a ČSSD (resortu školství tehdy vládla sociální demokracie). To samo o sobě vypovídá o určité politické „konzistenci“.

Dnešní pokus o zrušení povinné matematické maturity je pak ze strany vlády čímsi jako pozdním pudem politické sebezáchovy. Povinná maturita z matematiky se podle platného zákona má poprvé (pro studenty gymnázií a lyceí) konat již v roce 2021. Shodou náhod v roce, kdy se budou opětovně rozdávat vládní karty ve sněmovních volbách. Zrušení povinnosti maturovat z matematiky dává logiku, neboť již dnešní situace přináší problémy. A to jsme teprve na začátku hrozící katastrofy.

Studenti, na které by jako první dolehla „matematická povinnost“, se k maturitním předmětům musí přihlásit již letos na podzim. Pár měsíců před finálním rozhodnutím tak značná část středoškoláků neví, jak to s maturitami bude. To samo o sobě je důvodem k pochybnostem, zvláště když vezmeme v potaz následující nepříjemná fakta.

V posledních letech si maturitu z matematiky dobrovolně vybralo jen 31 procent studentů gymnázií, zatímco na SOŠ to bylo 16 procent. Menší část z nich u matematické části maturity propadla. Maturitní zkouška z matiky, k níž by stát donutil (skoro) všechny středoškoláky, by nepochybně způsobila zemětřesení: větší část studentů by zkoušku zřejmě nezvládla, a tedy by neodmaturovala. Samozřejmě, za předpokladu, že maturitní komise a zadavatelé písemek by ke zkoušce přistupovali stejně přísně jako doposud. Dá se důvodně předpokládat, že povinná maturita z matematiky by uštědřila ránu dnešnímu konceptu školství. K čemu by vlastně bylo celé střední školství, když maturitní zkoušku by zvládla jen menší část studentů? Jinými slovy, když většina studentů by střední školu nedokončila? 

Uzákonění povinné maturitní zkoušky z matematiky bylo vedeno proklamovaným dobrým úmyslem, jak to tak v politice chodí. Matematika je velmi užitečná věda. Zrušení je vedeno úmyslem pragmaticko-politickým. Politici před volbami, tváří v tvář velkému průšvihu, prozřeli. Tak či tak, je dobře, pokud bude povinná maturitní zkouška z matematiky zrušena, respektive dlouhodobě odložena, jak je záležitost nyní prezentována ministrem školství. Její přínosy jsou jen chimérou a obava, že bez ní budou ze středních škol vycházet matematicky negramotní lidé, je mýtem. Nejde tu přeci o rušení výuky, středoškoláci mají a nadále – bez ohledu na skladbu maturitních předmětů – budou mít výuku matematiky. Pokud bude na dostatečně solidní úrovni, pak jsou diskuse o povinné maturitě irelevantní…

To ovšem nutně vede k úvahám o vzdělávacím systému a centrálnímu řízení škol v Česku. Celý problém kolem matematické maturity vznikl kvůli domýšlivosti politiků a rozhodujících školských úředníků, když si někteří z nich snad představovali, že uzákoněním povinné maturity udělají z národa zázračně matematickou, či dokonce technologickou velmoc.

Současně je vzniklý chaos symptomatický pro způsob organizace celého systému, jenž přináší neustálou nejistotu a zmatky, tedy opak toho, než co proklamuje. Logické ponaučení z maturitní eskapády je jasné: vláda, potažmo politici, nemluvě o centrálních státních úřednících by do vzdělávání neměli (alespoň pokud jde o obsah a metodiku výuky) zasahovat. Řídí jej totiž špatně. Důvodem ovšem není zlý úmysl, ale sama nemožnost z jednoho centra ono vzdělávání zajišťovat.

Jediným skutečně kvalitním poskytovatelem přínosného vzdělání na úrovni středního školství mohou být autonomní, decentralizované a vzájemně si konkurující školy, ať už veřejné či soukromé, jež nabídku svých vzdělávacích služeb řídí nikoliv direktivami Bruselu či centrálně tvořenými požadavky úředníků, nýbrž flexibilní poptávkou studentů a zejména poptávkou trhu. Vládou a politiky řízené vzdělávání je omyl, což chaos kolem maturitní zkoušky z matematiky v plné nahotě ukázal.  

 

SDÍLET