Články odjinud

Maňák: Ženská důchodová spravedlnost. Maláčová odpískala reformu, výhodnější je potěšit penzistky

Maňák: Ženská důchodová spravedlnost. Maláčová odpískala reformu, výhodnější je potěšit penzistky

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Zásadní reforma penzijního systému nebude, ale jeho podstatné úpravy už jsou na stole. To je výsledek dosavadního přístupu ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové k notoricky známé „kauze“, jež se dotýká každého obyvatele Česka. Rezignace na snahu o „velkou“ reformu je srozumitelná cesta, některé návrhy na dílčí „vylepšení“ však zavánějí politickým kalkulem a jejich efekt se dopředu ukazuje jako krajně sporný.

Ministryně Jana Maláčová se rozhodla rozbít mýtus, že zásadní reformu penzijního systému potřebujeme. Oznámila, že není nutné provádět „velkou reformu“, která ze dne na den vše změní. Trefně doplnila, že naši politici to vlastně ani neumějí. V tom má absolutní pravdu.

V Česku dnes obstojně funguje tzv. průběžný penzijní systém. Ekonomicky aktivní občané (a jejich zaměstnavatelé) do něj z platů, mezd a příjmů odvádějí peníze, které stát průběžně přerozděluje důchodcům.

O potřebě zásadní reformy penzí se v Česku mluví už desetiletí. Panuje obava, že peníze v průběžném systému přestanou stačit na to, aby stát dokázal vyplácet penzistům důstojné penze. Podkladem k takovým úvahám jsou temné demografické předpovědi. Počet seniorů roste a bude růst i do budoucna. Naopak, počet (a zejména podíl) ekonomicky aktivních lidí (tedy plátců) má v dalších letech a zejména dekádách klesat. Na první pohled se proto vývoj jeví tak, že do důchodového systému poputuje méně peněz a přijde propad do čím dál větších deficitů.

Aktér Špidla

Některé vlády se pokoušely o modifikace i zásadnější reformu. Bylo („malá reforma“) uzákoněno postupné prodlužování věku odchodu do penze. A v roce 2013 Nečasova vláda prosadila revoluční krok: vznik „druhého pilíře“, tedy dobrovolnou možnost si – s mírným příspěvkem ze státního rozpočtu – část povinných důchodových odvodů posílat na individuální spoření u penzijních fondů. Než se „druhý pilíř“ stačil byť jen rozkoukat, byl koaliční vládou ČSSD, ANO a KDU-ČSL zrušen (2015). A nelze se tomu ani divit. Spíše než reformu tento pokus připomínal malou domů do kapsy penzijních fondů. Přínosy pro lidi byly jen hypotetické.

Z tohoto pohledu se tedy „antireformní“ přístup ministryně zdá jako poměrně rozumný. Ztrácet energii vymýšlením a prosazováním „velkých reforem“, jež za několik let nová politická reprezentace zruší, se z dnešního pohledu ukazuje být vysloveně kontraproduktivní.

Nelze v této souvislosti nevzpomenout bájné rčení „zdroje jsou“, pomocí kterého někdejší premiér Vladimír Špidla odmítal volání po zásadní reformě penzijního systému, který se již před lety propadal do deficitů. Není jasné, do jaké míry svým rčením Špidla inspiroval ministryni Maláčovou, pro kterou dnes pracuje jako poradce. Faktem ale je, že ani po mnoha letech od jeho panování (s premiérstvím skončil v červnu 2004) se systém důchodového pojištění finančně nezhroutil a v loňském roce skončil v přebytku více než 18 miliard Kč (za posledních 20 let však v plusu byl jen pětkrát…).

Výsledky důchodového účtu jsou přitom zjevně mnohem více než na demografické struktuře závislé na ekonomické aktivitě obyvatelstva (v loňském roce bylo ekonomicky aktivních rekordních 5,3 milionu obyvatel), potažmo na celkovém vývoji ekonomiky (ta v posledních letech utěšeně rostla). Předpovídat budoucí ekonomické zhroucení penzijního systému tak vychází z premisy, že ekonomika (a její efektivita) v Česku bude navěky stejná, jako dnes. To je poněkud diskutabilní a pesimistický výhled, který se ale bohužel může ukázat jako zcela realistický.

Tak či onak, bylo by v dnešní situaci (přebytek na důchodovém účtu!) naivní očekávat reálnou snahu politiků o prosazování „záchranné penzijní reformy“, která by snad byla lékem na problémy, jež se možná projeví za několik desítek let. Otázka vývoje a ekonomické udržitelnosti penzijního systému ve vzdálenější budoucnosti však pochopitelně zůstává i nadále otevřená a nezodpovězená.

Jisté je v této souvislosti jen jedno: základem systému, tedy pilířem číslo jedna musí vždy být systém průběžný. Spoření v penzijních fondech je odsouzeno jen k doplňkové roli v časech nestabilního vývoje světové ekonomiky, s níž si státy a vlády pohrávají svými regulatorními zásahy, neřku-li machinacemi. A navíc již dávno existuje „třetí pilíř“, tedy komerční důchodové připojištění v penzijních fondech, v němž stát lidem vylepšuje spoření nemalými finančními injekcemi. Prostor pro totální proměnu penzijního systému (v rámci reálií zastupitelské demokracie) fakticky neexistuje.

Revoluce bez reformy

Ministryně Maláčová jde na věc mnohem chytřeji. Vytyčila si za cíl nikoliv revoluční reformu, nýbrž „jen“ dosažení „důchodové spravedlnosti“, a to zejména ve vztahu k ženám, respektive k penzím, které ženy pobírají. Zahájit boj za důchodovou spravedlnost tak dává politický a předvolební smysl, neboť takovým postupem se penzisté-muži neurazí (ostatně, mají doma většinou manželky) a penzistky budou vysloveně potěšeny.

Maláčová proto namísto volání po velkých změnách důchodového systému propaguje jeho průběžné přizpůsobování aktuálním potřebám… Tedy aktuálně se jedná o přizpůsobení steskům penzistek. Je faktem, že průměrná výše penzí žen je nižší než důchody mužů. Důvody jsou všeobecně známé: Ženy v průměru pobírají nižší mzdy/platy než muži, což mimo jiné souvisí i s jejich rolí matek a tradiční mateřskou dovolenou. Jak také každý ví, ženy se dožívají vyššího věku; důchodkyň je pak, pochopitelně více než mužů…

Penze žen pak na základě ryze ekonomických zákonitostí dosahují v průměru (a budiž výslovně zopakováno: v průměru) nižší hladiny než ty „mužské“. Což se někomu, má-li k tomu politicko-mocenské důvody, může jevit jako nespravedlivé.

Maláčová tedy – nepochybně v rámci snahy o zisk vnitrostranických i celostátních politických bodů – uchopila agendu „nerovných důchodů“ a snaží se toto politické železo co nejvíce rozžhavit tak, aby z něj mohla ukout něco politicky užitečného jak pro sebe, tak pro svoji partaj. A samozřejmě i pro penzistky.

Pět cest

Jen pár týdnů po ustavení „komise pro spravedlivé důchody“ proto ministryně hodila na politický stůl pět variant parametrických úprav systému, jež mají vést k údajné „vyšší spravedlnosti“ vyplácení penzí v Česku.

  • Ministryně navrhuje jednak paušální (tedy o pevně danou částku) zvýšení starobního důchodu podle počtu vychovaných dětí. 
  • Druhá varianta zvýšení ženských penzí pracuje s jakýmsi koeficientem pro výpočet procentní výměry penze.
  • Třetí varianta počítá se zavedením fiktivního vyměřovacího základu, tedy orientačního výdělku za dobu, po kterou rodič (tedy, typicky matka-žena) pečuje o dítě.
  • Pronikavě zajímavá je čtvrtá varianta, v níž Maláčová navrhuje jakousi genderově odlišnou valorizaci (tedy zvyšování penzí): ženám by se penze v rámci jejich pravidelné valorizace zvyšovaly více, mužům méně, čímž by postupně docházelo k vyrovnávání.
  • Poslední variantou je možnost poukázat část svých daní ve prospěch vlastních rodičů-penzistů, tedy oprášení konceptu daňových/penzijních asignací.

První 3 body se na první pohled jeví jako logické a ospravedlnitelné. Jestliže žena nemohla z důvodu „mateřských povinností“ pracovat (a tedy vydělávat a zvyšovat si základ pro budoucí důchod), byla tím znevýhodněna. Celá tato úvaha ovšem dává „férový“ smysl jen tehdy, pokud žena vychovávala děti, z nichž se stali spolehliví daňoví poplatníci. (Odhlédněme od situace potomků handicapovaných, nemocných apod.).

Jistě, matka, která vychová tři pracovité a dlouhodobě ekonomicky aktivní potomky, by měla být za tento „dar“ ekonomice, tedy za přínos průběžnému důchodovému systému, odměněna adekvátně vysokou penzí. Jenže, opačná situace (žena strávila obrazně řečeno půl života na mateřské „výchovou“ potomků, pro které je práce něčím opovrženíhodným) zpochybňuje smysl prvních tří navrhovaných variant. Považuji je proto za sporné a kontroverzní.

Čtvrtá varianta, tedy postup, kdy stát bude ženám paušálně zvyšovat penze více než mužům, je přinejmenším značně nevyváženým konceptem a to mimo jiné i z důvodů uvedených pro první tři varianty.

Naopak, poslední navrhovaná varianta (daňové/důchodové asignace) se dá považovat za koncept velmi nadějný a celkově férový. Fakticky totiž znamená, že jsou odměňováni rodiče (i když zde jde typicky o ženy) vyšším důchodem za to, že vychovali pracovité potomky, kteří se v produktivním věku poctivě podílejí na financování penzijního systému.

Nezbývá tedy než počkat a možná i tipovat, jak se komise a následně političtí reprezentanti národa s úpravou penzijního systému poperou. Za favority na vítězství lze ovšem vzhledem k politickým konsekvencím a zákonitostem považovat jen první čtyři navrhované varianty…

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud