Marek Benda: Jsou Piráti stále nepopsaný list?

Marek Benda

KOMENTÁŘ MARKA BENDY | Poslední týden rozvířila v médiích diskusi paní poslankyně Olga Richterová, jinak též místopředsedkyně Pirátské strany, svou odpovědí na dotaz deníku Právo, že už by se asi možná v rámci boje proti Andreji Babišovi byli ochotni se bavit i s ODS. Vzápětí pak odhadla, že by případná povolební jednání byla zřejmě složitá a dlouhá. Od té doby se veřejně spekuluje, zda koalice pod vedením Pirátů vznikne s účastí ODS, respektive koalice SPOLU.

Dovolím si k tomu uvést pár poznámek.

Je velmi snadné i lákavé nechat se pasovat do role favoritů voleb a už dělit kůži medvěda, který ještě běhá po lese, přesto bych doporučoval jistou dávku obezřetnosti: V průzkumech veřejného mínění (ať již reálně cinknutých, nebo prováděných nevhodnými metodami, každopádně špatných) ODS s Piráty poslední tři roky vždy prohrávala, přičemž realita byla zcela opačná – v žádných volbách nás Pirátská strana neporazila. Stejně tak volební favorité půl roku předem nakonec málokdy uspěli, a to nejen u nás, ale ve většině zemí světa, kde se v posledních letech volby konaly. Nálady voličů jsou velmi nestálé a přelétavé.

Ale proto, abych s Winstonem Churchillem konstatoval, že věřím jen těm průzkumům veřejného mínění, které jsem sám zfalšoval, bych se do psaní nepouštěl.

Pokládám za mnohem zásadnější zamyslet se nad dosavadním působením Pirátské strany v politice. Jedná se o uskupení poměrně nové a tím pádem neokoukané a působící módně, na rozdíl od staré dobré/špatné ODS, s jejímiž přednostmi i nevýhodami byl už každý občan opakovaně konfrontován. Přesto už s Piráty za ty téměř čtyři roky nějaké zkušenosti máme. A nejsou zrovna moc povzbuzující. Během práce v opozici jsme se celkem poznali a snad by se dalo říci, že v boji proti oligarchům v čele státu jsme i hráli bok po boku. Ovšem vládnutí není proti něčemu, ale musí mít společný cíl i rozměr.

Tady bude shoda s ODS mnohem obtížnější. Piráti jsou moderní, vysloveně progresivistická strana, s výrazným příklonem k evropským zeleným – ne náhodou jsou členy jejich klubu v Evropském parlamentu. Současně se jedná o velmi technokratickou skupinu, zamilovanou do své jediné pravdy, zatím téměř neschopnou kompromisů (viz i poslední dění kolem volebního zákona). V celé řadě věcí jsou naše názory dramaticky odlišné. Když vezmu jen poslední roky, zásadní rozdílné náhledy máme v zahraniční politice, zejména ve vztahu ke státu Izrael, Spojeným státům a NATO. V oblasti ústavního práva jsme se neshodli také téměř na ničem, neb pro nás je Ústava téměř nedotknutelný dokument a pro Piráty s jejich apriorně odmítavým postojem k devadesátým letům naopak spíše trhacím kalendářem (naštěstí zatím nenalezli dostatek spojenců, i když vyjednávali velmi intenzivně s kdekým, včetně s ANO). Ochrana soukromí, kterou jsem pokládal za téma, kde bychom mohli mít k sobě velmi blízko, je Piráty popřena vždy, když se jedná z jejich pohledu o nějaký užitečný, utilitární cíl, ať už jím je obrana před daňovými úniky, ochrana zdraví nebo třeba trestání všech „sprostých podezřelých“. Bohužel jde v tomto směru o partu mladých lidí, která už nepamatuje komunismus a to, jak nesnesitelně snadno lze zneužít státního aparátu proti vlastním občanům, nemá v sobě zakódované obranné mechanismy proti všem totalitním nárokům veřejné moci.

V oblasti daní jsme aktuálně viděli pirátské experty zoufat, jak je nesmyslné nechat občanům víc peněz v kapse a jak k tomu přijdou ti nešťastní, co si vydělávají málo. To se skutečně s postojem ODS míjí, o různých genderech, manželstvích pro všechny, newspeaku, přistěhovalectví a novém zeleném náboženství slečny Gréty ani nemluvě. Piráty charakterizuje především víra v silný stát, veřejné hospodaření, opakované kontroly a kontroly kontrol, expertokracie a důvěra v silové složky státní moci. Prostě postmoderní levice jak vyšitá, ne náhodou nemají progresivisté v ČSSD skoro žádný prostor k realizaci.

Z hlediska praktického spoluvládnutí se ze všech koutů republiky doslýchám spíše o špatných zkušenostech. Tam, kde jsme se s Piráty povolebně spojili, je to mnohdy (snad s výjimkou Brna, ale to mělo vždy svá specifika) velmi složité a vždy vyžadující mimořádné úsilí, ani zdaleka neodpovídající dosaženým výsledkům. Samostatnou kapitolou je pak pražský magistrát, obecně výkladní skříň toho, jaké je možné očekávat způsoby vládnutí na ministerstvech. Primátor Hřib je možná dobrý stínový ministr zahraničí (velmi často s ním dokonce souhlasím), ale jeho praktické působení v čele Prahy je děs a běs. Natahal si k sobě snad stovky poradců z řad pirátské omladiny, jejichž občasným výstupem je nějaký šílený progresivistický nápad typu měření obsazenosti bytů či uzavírání komunikací, ale Praze jako městu nedal žádnou vizi a nikam ji neposunul. Myslel jsem si, že umrtvení pražského rozvoje nemůže být již po paní Krnáčové horší, ale bohužel jsem se hrubě mýlil.

Danou úvahu píši jen sám za sebe jako člověk, který v politice už mnohé zažil a prožil. Piráti nejsou strana, se kterou bych si dovedl představit funkční koalici. Jsou příliš nalevo, zelení až rudí (jak pamatujeme ze starého vtipu o německých zelených, že jsou jako meloun, pod zelenou se vždy skrývá rudá). Něco jiného je hnutí STAN, kde mám řadu přátel a jejich tlak na lokální řešení problémů mi byl vždy sympatický. Leč zdá se mi, že programově v současné koalici tahají za výrazně kratší konec provazu a jejich moravští konzervativci přestali být prakticky vidět. Možná budeme vývojem okolností donuceni nějakou koalici s Piráty vytvořit, ale není to můj vysněný cíl. Tlak oligarchického a nadto ještě zcela chaotického vládnutí a nedostatek dalších použitelných partnerů nás může do takové koalice dotlačit. Jenom je dobré si být vědom skutečnosti, že její problémy se neskrývají jenom v odporu Pirátů (a v tom jsou si intenzivně podobní s Babišem) k „devadesátkám“ a svobodnému světu. Ideové rozpory jsou zásadní a jednalo by se de facto o vládu velké koalice pravice a levice.

Podtrženo sečteno, místopředsedkyně Pirátské strany Olga Richterová má v zásadě pravdu v tom, že pro Piráty nebude jednoduché vstoupit do vlády s ODS a SPOLU, jen zapomíná dodat, že hlavními koaličními partnery pro jejich vysněnou vládu by byly ČSSD a KSČM, kterým oběma odebírají voliče.

Autor je poslanec ODS.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital