Platíte velký nájem a v práci vám dávají málo peněz? No, tak to asi budete muset dělat něco jiného, nebo někde jinde, jiná možnost není, a pokud někdo tvrdí opak, tak vám lže

KOMENTÁŘ MARTINA MALÉHO | Do diskusí o nemovitostech, mravnosti jejich cen a kapitalismu vůbec není radno se pouštět, podobně jako do diskusí o cenách vajec. Jsou totiž marné a nic nevyřeší.

Jedni si myslí, že cena toho či onoho je příliš vysoká, takže si to chudší lidé nemohou dovolit, a to je nemravné, protože vyspělá společnost by měla mít způsob, jakým všem dopřát vše, co potřebují a chtějí, a pokud to společnost neumí, je špatná a měl by se změnit její řád. Mají pravdu – tedy v tom, že by to bylo krásné, kdyby to tak fungovalo, a že kdyby všichni měli všechno, co by chtěli, bylo by to lepší, než když to nemají. Bohužel, změna systému společnosti nic nevyřeší, protože systém se může změnit, ale společnost bude stále stejná… Pokusy o řízenou změnu společnosti byly, a vždy skončily tím, že je potřeba část lidí ohnout a část odstranit, ale společnost, mrška, se ani pak nezměnila.

Druzí těm prvním oponují, že to, co pozorují, je trh. Když je něčeho moc, je to levné, když je něco vzácné, je to drahé. Výjimky z tohoto pravidla existují, a potvrzují jej.

„Regulujte trh!“, volají první. Tady souhlasím s kolegou Schmarczem, který napsal, že trh nevytváří morálku, ale naopak z morálky čerpá. Pokud trh nestojí na morálních základech, musí mít nějaké mantinely, jasně nastavená pravidla a dozor. Ano, není to pak „volný trh bez přívlastků“, ale alespoň nějak napravuje místa, kde morálka chybí. O tom, proč chybí, si můžeme dlouho povídat, ale když v České republice od boku střelím, že čtyřicet let vlády komunistické strany a jí řízeného budování „nového, lepšího člověka“ rozhodně nevybudovalo člověka mravného, trefím na první dobrou velkou část problému.

Regulace trhu jasnými mantinely, přes které se nesmí, je přijatelná asi i pro ortodoxní tržní liberály. Ale například cena nájmu není asi úplně věc, která by měla být někým určena. Měla by být tržní. Vysoká cena nemovitostí pak má dvě řešení: buď musíte víc stavět, nebo musíte bydlení dotovat. A na rovinu přiznávám, že stran „investičních nemovitostí“ chápu obě strany a považuju to za ukázku místa, kde „trh nevytvoří morálku, ale na morálce (by měl) stát“. Ale tento případ „tragédie obecní pastviny“ nechme stranou a vraťme se k řešení cen nemovitostí.

První cesta je pochopitelná. Ale když je „developer“ v mysli lidu obecného „šmejd, co se chce napakovat na bydlení“, a proto je pro tentýž lid morálně v pořádku mu bránit, překážet, obstruovat a házet klacky pod nohy, tak se holt nestaví a nemovitosti jsou drahé. Druhá cesta je taky pochopitelná, ovšem jako všude, kde jsou dotace, se i tady objeví korupce a dotační byznys. Pan poslanec Volný by mohl vyprávět…

Třetí cesta, totiž mocí státní nařídit majitelům, za kolik mají tu kterou věc pronajímat nebo prodávat, udělá z trhu černý trh a Klondike. Ale vysvětlujte to někomu…

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Co někomu dáš, musíš jinému sebrat!
  • Potřebuješ víc peněz? Změň práci
  • A jak je to s tím bydlením?
sinfin.digital