Matematický vítěz v přetahované aneb V politice se na absolutní počty nehraje

 FOTO: Profimedia

Martin Malý

06. 10. 2020 • 11:30
KOMENTÁŘ MARTINA MALÉHO | Celostátní holdingový tisk nám v pondělí oznámil velkolepou novinu: pod třířádkovým titulkem „Babišova další výhra“ jsme se dozvěděli, že hnutí ANO (sic!) matematicky vyhrálo krajské volby i první kolo těch senátních. Matematický vítěz voleb ovšem velmi pravděpodobně krajská zastupitelstva leckde sestavovat nebude. I přesto, že je to matematicky spočítané.

Matematika a média, dovolte malou odbočku, to je vůbec zábavná disciplína. Nebavme se o statistice nebo o počtu pravděpodobnosti, to jsou oblasti, které potrápí i zběhlejšího jednotlivce. Bohatě stačí, když dojde na prachobyčejné sčítání. Znáte to: v Praze bylo deset stupňů, v Brně dvanáct, takže dohromady v ČR krásných dvaadvacet stupňů! I alkohol se sčítá jak o život. Chtěl bych mít pětikorunu za každý článek, kde se píše, že „účastníci nehody nadýchali dohromady iks promile“ (třeba tady, tady nebo tady). Až se jednou, nedejbože, srazí dva autobusy, vezoucí turisty z koštů, naměří policie všem účastníkům dohromady třebas osmdesát promile!

Úplně stejně to je s matematickým vítězem voleb. Ještě že nikoho nenapadlo sčítat procenta, jako svého času při prezidentských volbách, to by Babiš uhrál drtivé vítězství v řádu stovek procent... Tentokrát je to „matematicky správně“ — ale přesto úplně liché.

V politice se totiž nehraje na absolutní počty — a není to chyba, ale docela dobrá vlastnost. Politika by měla být vždy uměním konsenzu, dohody, domluvy. Ano, někdy to devalvují různé „zákulisní dohody“ a „neformální domluvy“, ale principiálně je dobré se při správě věcí veřejných domluvit na tom, co je potřeba dělat. Demokracie totiž není „vláda většiny“, kde menšina může akorát tak šoupat nožkou a mlčet.

Opačná varianta, totiž „já jsem vyhrál, a teď to bude po mém“, má jiný název. Říká se jí diktatura

Je poučné sledovat, kteří politici berou den po volbách jako začátek vyjednávání, a kteří se kasají: „teď tu vládneme my“. U těch druhých se dá očekávat, že z demokracie jim je dobrá jenom ta pasáž, kdy oslaví vítězství ve volbách — a pak by měli všichni ostatní sklapnout, do ničeho nemluvit, nic nekritizovat a vlastně být rádi, že vůbec můžou do médií.

Tentokrát je skvělým indikátorem absolutistického smýšlení obrat „spiknutí proti vítězi“ — míněno Babišovo hnutí ANO. A dobře si všimněte, kteří politici, veřejně činné osoby nebo média se takto vyjadřují. Dávají tak najevo svůj postoj k demokratickým mechanismům: nepovažují výsledky voleb za půdorys pro jednání, ale za matematicky určené rozhodnutí, kterému se musí všichni bez odporu podřídit. 

Ale politika není sport, kde ten, kdo má nejvíc bodů, si nakonec stoupne na bednu, dostane medaili, zdvihne ruce a říkáme mu „mistr“.

V politice, stejně jako v normálním životě, vítěz může ostrouhat a ani „výsledek lepší než u ostatních účastníků“ mu nezaručí, že vezme vše. Nakonec nevyhrají ti, kteří dostanou nejvíc hlasů, ale ti, kteří se dokáží dohodnout na spolupráci — a nemusí jít o žádné spiknutí a temné rejdy.

Ostatně ani tentokrát nejde o spiknutí korupčníků. Ostatní strany celkem otevřeně hovoří a hovořily o tom, že vyjednávat budou dle svých preferencí ve shodě s názorem svých voličů, a ten je jednoznačný: s hnutím ANO nespolupracovat — protože Babiš

Jak podotknul expremiér Topolánek na Twitteru: „Vítěz může ‚brát vše‘ pouze ve 2 případech. V anglosaském volebním systému dvou stran, nebo v komunistickém systému vlády jedné strany. Tož který, Andreji?“

Matematická výhra je Babišovu hnutí ve výsledku platná jak mrtvému virgule — k čemu vám je, že ji máte, když ji nemůžete použít?!

Nejdůležitější období má před sebou ale demokratická opozice. Dokázala aspoň na chvíli překročit svůj stín animozit a žabomyších sporů — to je skvělá zpráva. Jenže výsledek ve volbách je jen první, a pohříchu ta lehčí část celé věci.

Smát se Babišovi, že kňourá a fňuká, dělat fotomontáže a odpálkovávat jej štěpnými bonmoty v debatách je sice fajn, ale nestačí to. Dokola omílat všechny Babišovy průšvihy, aféry a nekompetentnost jeho voliče nepřesvědčí. Co takhle místo neustálých stížností, že „ANO má peníze a Prchala“, napřít síly k tomu najít vlastní Prchaly? Nebo se třeba poučit od Pirátů, kteří, pokud se zrovna nevylučují a nedohadují na fóru, dokážou zvednout vlastní témata a hovořit o nich? (Ovšem je taky potřeba říct, že velkou zásluhu na tom má Ivan Bartoš, který překonává ostatní Piráty rozdílem několika tříd, a dokáže dominovat i mezi lídry ostatních opozičních stran.)

Soustředit své síly jen do voleb a pak odpadnout, to by byla fatální chyba. Protože politika není sprint, spíš vytrvalostní chůze, která leckdy víc než sport připomíná pouť chromých do Lurd.

Babiš sice pro forma fňuká, jak se ostatní proti němu spikli, naznačuje temné rejdy a zákulisní korupčnické dohody, ale ve skutečnosti těmto volbám nepřikládá nijak velkou důležitost. Ukázal to názorně hned po volbách, kdy se s hnutím ANO ani neobtěžovali nějakým volebním štábem. 

Bojuje totiž už tu příští bitvu, a tou jsou volby do Poslanecké sněmovny. Protože po nich prezident jmenuje budoucího premiéra — a tentokrát to pravděpodobně bude matematický vítěz voleb a nebudou se hrát žádné komedie s požadavkem na 101 podpisů a bezpečnostní prověrku a negativní lustrační osvědčení, jako tomu bylo v případech premiérů, kteří současnému prezidentovi nebyli sympatičtí...

Však už se pilně, řečeno slovy píáristů, vysílají signály. Hrad se verbálně připojil k údivu nad tím, proč ostatní nedrží ústa a nenechají ANO vládnout, když přeci vyhrálo. To je pro Babiše jasné znamení přízně. A aby přízeň byla ještě větší, tak si ji pojistí a zamává Zemanovým kanálem, totiž průplavem Dunaj - Odra - Labe. Pan prezident bude jistě velmi polichocen. Uvidíme, jestli to bude napřesrok stačit i na to, aby nechal případně vládnout vládu bez důvěry, navzdory politickým zvyklostem, duchu Ústavy a, když na to přijde, i navzdory svým vlastním slovům. Že to umí, to už ukázal.

SDÍLET