ČESKÉ ŠKOLSTVÍ OČIMA PETRA CHÁRY | Právě se nacházíme v takzvané horké fázi maturit. Část středoškoláků už si vesele oddychla, někteří se stále nervují a šprtají po nocích poslední otázky, ti neúspěšní smutní a přemýšlí, co dál. Důležitý životní milník, který ovlivní budoucnost skoro každého z nás a oficiálně nám otevře dveře do světa dospělých. Buď směr vysoká škola, nebo hledání vhodného pracovního uplatnění. Funguje ale systém našich maturit tak, jak má, anebo je potřeba vychytat mouchy a inspirovat se v zahraničí? O čem vlastně je naše maturita?
Pro začátek je nutné zodpovědět si otázku: Proč má maturita v naší společnosti takový význam? Česká maturitní zkouška se datuje od dob habsburské monarchie a za svou existenci prodělala řadu změn. Její podstata však zůstává stejná. Je pro nás a naše okolí formálně, společensky i psychologicky důležitá. Přikládáme jí význam zkoušky dospělosti. Zkoušky, která prokáže určitou úroveň našich znalostí. Je zakončením střední školy a s ní spojeného středoškolského vzdělávání, a současně i podmínkou pro další studium, řadu povolání či podnikatelských činností.
V současné době má česká maturita dvě části – společnou, neboli státní a profilovou, také nazývanou školní. Ve státní části musí maturanti splnit dvě zkoušky, přičemž je pevně dané, že si student musí vybrat mezi češtinou, angličtinou nebo matematikou. U profilové maturity záleží zcela na škole, jaké předměty i formu zkoušky svým studentům nabídne. Možností je mnoho, a to jak u předmětů, které se hodí dle zaměření střední školy, tak i zkoušek, které lépe vyhovují prokázání potřebných znalostí a dovedností.
Může jít samozřejmě o ústní zkoušku nebo třeba obhajobu maturitní práce. Stát je u nás garantem vzdělání. Každý z nás přispíváme do státního rozpočtu a skrze státní maturitu máme jedinou možnost monitorovat úroveň poskytovaného vzdělávání. Je důležité získávat zpětnou vazbu ke kvalitě vzdělání našich obyvatel. Primárně pak kvůli tomu, že má maturitní vysvědčení stále velkou váhu a je formálně nezbytné pro řadu činností.
