Medaile pro Ondráčka ukazuje na nedostatečnou dekomunizaci společnosti. Komentář Michala Půra

22. 10. 2018 • 20:02

Zatímco si posledních pár let zvykáme na návrat exponentů komunistického režimu k moci, je na čase začít přemýšlet, zda není třeba tuto situaci zvrátit. Aby šéf Svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička, který byl konfidentem Veřejné bezpečnosti, předával pamětní medaili komunistickému poslanci a bývalému členovi pohotovostního útvaru SNB Zdeňku Ondráčkovi, by bylo ještě před pár lety nemyslitelné. Část z nás se nad tímto obludným a nevkusným ceremoniálem, kterému asistovali příslušníci armády, pohoršila, ale to zjevně nestačí.

Už nepotřebujeme důkazy, že dekomunizace společnosti selhala. Ležérní přístup k lustračnímu zákonu vedl k rehabilitaci komunistického zla. Ovládla nás slabost. Slabost, s níž se do značné míry dokázali vypořádat třeba Poláci. Uvěřili jsme tomu, že exponenti bývalého režimu se napravili.

Je možná na čase, aby se toto téma opět vrátilo na politická kolbiště. Před lety jsme možná snili o tom, že již brzy dojde ke generační výměně. Nedošlo, ale to neznamená, že bychom jí nemohli trochu pomoci. Oprášení lustračního zákona by jistě stálo za úvahu. Nyní víme, jak bývalí vrcholoví komunisté dokázali využít jeho mezer a také víme, kde bychom je dokázali zasáhnout nejcitlivěji.

Měli bychom se ptát, zda je přípustné, aby bývalý člen komunistické strany zasedl ve vládě. Měli bychom se ptát, zda může být poslancem či soudcem. O příslušnících komunistických bezpečnostních složek nemá smysl se bavit. Tam by měl být verdikt jednoznačný.

Samozřejmě se najde řada levicových intelektuálů, kteří budou tvrdit, že podobná omezení jsou v podstatě porušením lidských práv. Dá se čekat i opakování situace z Polska z roku 2007, kdy Ústavní soud smetl návrh lustračního zákona, který se týkal celé řady profesí. Ale to neznamená, že bychom se měli dále nehnutě dívat na to, jak nám prominentní komunisté plivou do obličeje.

U ceremoniálů, jako byl ten Vodičkův a Ondráčkův, v podstatě o nic jiného nejde. Jde o demonstraci síly. Přišel čas, aby alespoň část politického spektra demonstrovala, že jí bývalý komunistický režim nenechává klidným. Stojíme totiž proti stále stejným komunistům, kteří se budou stejně chovat a budou stejně hospodařit jako jejich kolegové před 30 a více lety.

Na celé řadě společenských témat se jasně ukazuje, že naše tolerance ke zlu stoupá. Pokud dokážeme tolerovat návrat prominentních komunistů, pravděpodobně už nám nebude vadit nic jiného.

Pokud nezačne Zeman vysvětlovat, musí skončit. Spolu s Bradáčovou riskují zbytky důvěry

Jan Januš
Včera • 18:00

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | „Boj o šlechtické majetky. Nejvyšší žalobce zasáhl a nahrál známému“ a „Nejdřív se přimlouval v kavárně, pak se dvakrát dovolal,“ popisují podle dosavadních informací nestandardní chování nejvyššího státní zástupce Pavla Zemana ve dvou titulcích SeznamZprávy. Pavel Zeman podle nich opakovaně vstupoval do případu spojeného s jeho známým. Ať už to bylo jakkoliv, šéfžalobce teď nemůže dělat to, co právě dělá: prakticky se obrnit mlčením a vydat jen krátké tiskové prohlášení, které ani nelze dohledat na webu Nejvyššího státního zastupitelství či na jeho twitterovém účtu. Zvláště v době, kdy veřejná žaloba prohrává ty nejvýraznější kauzy a pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová stále mlží o svých prezidentských ambicích.

Přečíst celý článek