KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Válka na Ukrajině představuje pro Evropskou unii nepochybně lekci. A to lekci velmi drahou, velmi nepříjemnou, ale do určité míry potřebnou. Přesto se nedokážu ubránit dojmu, že se veškeré debaty o znovunalezené jednotě soustředí pouze kolem jednoho faktoru. Společné bezpečnosti. Taková debata je plochá a zcela opomíjí, že Evropská unie nejen není schopna se bránit, ale rovněž rychle ztrácí postavení ve světě. V multipolárním světě, v němž se nacházíme, je to krajně nepříjemný vývoj, který by se nám mohl zle nevyplatit.
Uplynulý týden jsem strávil na Blízkém východě. Když přijíždíte do jordánského Ammánu z chudého venkova, který je víceméně v celém regionu podobný, zarazí vás, jaký rozvoj město zažilo. Obzvlášť pokud jste tam 15 let nebyli, což byl můj případ. Nejde o mrakodrapy, ale o skutečnost, že to je jedno z nejrychleji rostoucích měst na světě. Za posledních 100 let se počet jeho obyvatel zvýšil z 5000 na zhruba čtyři miliony.
Hlavní tahy zaplatili z části Číňané, silnice se hemží čínskými, japonskými a americkými značkami. Když surfujete po sociálních sítích, algoritmus vám nabízí videa hrdinných ruských vojáků na Ukrajině (nikoliv naopak jako v Evropě), auta zdobí podobizny Saddáma Husajna. Evropská unie se tu zvláštní oblibě rozhodně netěší, přestože je to největší obchodní partner. Popularita Ruska v této části je poněkud překvapivá, při bližším zkoumání je zjevné, že místní oceňují zásah Putinova režimu v Sýrii. Jakkoliv se nám to může zdát postavené na hlavu, jedinou připomínkou Evropy je IKEA na okraji Ammánu.
