KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Co tak asi napsat o Zemanově milosti pro šéfa lánské lesní správy Miloše Baláka? Vlastně nic. Tato událost je sice děsivým zneužitím pravomocí prezidenta, ale právě tím už se jaksi komentuje sama a těžko ji dovést někam dál, nad rámec zpravodajství. Zástupce šéfredaktora Respektu Ondřej Kundra tohle dilema vyřešil šalamounsky: nakopl ministra spravedlnosti Pavla Blažka. Ten sice za nic nemůže, ale neřekl, co podle jmenovaného novináře říct měl.
Já sám jsem se zmohl jen na stručný ironický tweet: „Milost? Tak jestli Balák jen plnil příkazy a u soudu nikoho neprozradil…“ Státní zástupce o den později prohlásil to samé, ovšem myslel to vážně. Pavel Blažek si jako ministr spravedlnosti nemůže dovolit šířit speklulace a tak řekl jen toto: „Tady nejde o názor. Tady jde o suché konstatování, že pan prezident využil svého výsostného práva a tu milost udělil. Komentářů už bylo dost i ze strany členů vlády, i ze sněmovny i od novinářů, já přidávat komentář žádný nechci.“
Tato zdrženlivost se ovšem hrubě nelíbila novináři Respektu Ondřeji Kundrovi a pořádně Pavlu Blažkovi naložil: „V křesle šéfa justice není od toho, aby k podobným špinavostem, kdy je institut milosti zjevně zneužíván, mlčel z obavy nerozjitřovat atmosféru vztahů mezi ústavními činiteli, jak říká. Veřejnost si ho platí kvůli hájení právního státu, který Miloš Zeman opakovaně a teď nejhruběji pošlapal,“ píše Kundra a pokračuje: „Po Zemanově kroku v něj lidé můžou ztratit důvěru. Můžou si říkat: znamená to, že spravedlnost neplatí pro všechny stejně? Jsou z ní vyvázání kamarádi hlavy státu? Tím, že se Blažek není ochotný vůči prezidentovi vymezit, prokazuje justici medvědí službu. Veřejnosti vysílá signál, že jejich pochybnosti mají reálný základ a jemu coby ministru spravedlnosti je to jedno. A lidé, kteří nevěří soudům, mají – jak známo – tendenci více porušovat zákony,” argumentuje novinář.
Na takový názor mají v Respektu jistě právo. Můj názor je, že kruciální zásadou právního státu je dělba moci na exekutivní, zákonodárnou a soudní. Politici nemají komentovat výkon práva a platí to i o tomto pozůstatku královské moci. Pravda, tohle bylo tak silné kafe, že se vyjádřil i konzervativní premiér Petr Fiala: „Jsem překvapen rozhodnutím pana prezidenta udělit milost panu Balákovi. Obávám se, vzhledem ke všem okolnostem tohoto případu, že tento krok nepřispívá k důvěře občanů v právní systém naší země.“
Petr Fiala i Pavel Blažek se v podstatě stavějí k omilostnění Baláka stejně. Vyjadřují odstup, ale zdržují se přímé kritiky, či výpadu proti rozhodnutí, a to právě proto, že ctí ústavní dělbu moci. Co mě opravdu fascinuje, je teze, že se ministr dopouští čehosi nemravného, když neřekne, co si novinář přeje, aby řekl. Vždy jsem si myslel, že média podrobují politiky kritice za to, co učinili či řekli, ne za to, že neposlouchají jejich dobré rady. Neboť čtvrtá moc ve státě, ta mediální, politiku sice kontroluje, leč netvoří.
Mimochodem, resort spravedlnosti se k věci vyjádřil, a to dost ostře, právě slovy státního zástupce Jiřího Pražáka v rozhovoru pro iRozhlas:
iRozhlas: Co vás vedlo k tomu, že jste udělení milosti očekával?
Jiří Pražák: „Řekněme, že jsem předpokládal, že nemohou dopustit, aby případně začal vypovídat.“
iRozhlas: Vypovídat v jakém smyslu?
Jiří Pražák: „Ve smyslu, proč spáchal to, co spáchal. To, za co byl odsouzen.“
iRozhlas: Že by to mohlo mířit třeba proti členům Kanceláře prezidenta republiky?
Jiří Pražák: „Samozřejmě taková možnost tady je.“
Tohle je komentář, který by se Ondřeji Kundrovi jistě líbil a mně se líbí také. Podle žalobce si skutečně někteří jsou rovnější než druzí. Jenomže tohle si může dovolit říct on, protože zná celou kauzu, důkazy, výslechy svědků a obviněných… Novináři si mohou domýšlet a mají právo věc popsat. Pro ministra spravedlnosti ale nic z toho neplatí. Detailní informace nemá a spekulovat v trestní věci coby ústavní činitel nesmí. Měl se tedy jen mravně rozhořčit, aby udělal radost Respektu či dalším médiím? K čemu by to bylo?
Populisté a aktivisté
Pokud má vůbec někdo právo udělení milosti meritorně komentovat, pak žalobce, který věc dovedl až k pravomocnému rozsudku. Státní zastupitelství je součástí exekutivní moci, a kdyby Pavel Blažek s Jiřím Pražákem nesouhlasil, jistě by ho pokáral, v krajním případě by i mohl podat kárnou žalobu. Ale proč by měl onu kritiku pronášet sám? V demokratickém právním státě platí zásada, že policisté či žalobci mají nějakou nezávislost. Ne, že všechno za ně říkají ministři, kteří tím veřejnosti „vysílají signály“. Tohle je naopak znak totality.
Žalobce na rozdíl od šéfa resortu zná spis, proto se může vyjádřit autoritativně a jeho slova mají daleko větší váhu než nějaké moralizování od člena vlády. Už bychom si měli zvyknout, že politici prostě nekecají do všeho, jako tomu bylo za komunistů. Také bychom si měli konečně uvědomit, že když neustále unikají tajné informace a části spisů, ať už od policie, státního zastupitelství, či z tajné služby, není to dobře. I když třeba jde o „lumpa“, jakým je podle mnohých hradní kancléř Vratislav Mynář, jehož fotky z paluby letadla mířícího do Kataru se pohotově objevily v řadě médií.
Formální pravidla jsou zkrátka důležitá. Vláda tu není od toho, aby vyvolávala veřejné přestřelky s prezidentem, ani aby zasahovala do práce policistů a žalobců. Bezpečnostní složky tu jsou od toho, aby vyšetřovaly, ne aby se dělily o tajné informace ze spisů s vyvolenými médii. A novináři tu jsou od toho, aby politiky kontrolovali, ne aby jim dávali dobré rady, co mají dělat, a papouškovali, co jim kdo podstrčil.
Základem právního státu je dodržování určitého řádu, což mimo jiné představuje i uměřenost ve vystupování ústavních činitelů. Demokracie je ohrožována ze dvou stran. Zlotřilými populisty a moralizujícími aktivisty. Ti druzí přivedli k moci ty první a zažili jsme hodně ošklivou dekádu. Nyní se konečně vrátila standardní politika. Já jsem rád a doufám, že se konečně staneme nudnou zemí, v níž panuje konstitucionalismus, který potlačuje všechny extrémy, a „idiokracie“ ani „mediokracie“ už nikdy nepovládnou.
