Kabinet Andreje Babiše odeslal minulý týden do Bruselu národní plán obnovy. V případě, že dojde k jeho schválení Evropskou komisí, bude moci Česko v následujících pěti letech čerpat 172 miliard korun z evropské post-covidové obnovy. Zatím ale není jasné, nakolik to pomůže České republice v reformách, které nutně potřebuje.
Průběh tvorby i obsah národního plánu obnovy byl v minulosti kritizován z mnoha směrů – podnikatelům se nelíbilo, že nedostatečně reflektuje jimi utrpěné ztráty během pandemie COVID-19, ekologické organizace kritizovaly nedostatečný důraz na investice do opatření proti globálnímu oteplování a odbory zase nízký důraz na rekvalifikace. Vláda se hájí tím, že zkrátka nemůže vyhovět všem a celý národní plán obnovy je nutné vnímat v celkovém kontextu všech evropských fondů. Pokud se tedy na nějakou oblast nedostalo v rámci národního plánu obnovy, bude možné použít jiné peníze přicházející z Bruselu.
Ačkoliv obhajoba vlády zcela jistě dává smysl, ukazuje národní plán obnovy na základní problém současné politické garnitury – absenci jakékoliv dlouhodobé vize a schopnost uvažovat v delším horizontu než jeden rok. Česká republika bude v následujících deseti letech čelit velkému množství výzev a národní plán obnovy vypracovaný vládou Andreje Babiše na ně reaguje pouze částečně. Je to škoda, protože se skutečně jedná „o peníze navíc“, které by mohly pomoci Česku se posunout ekonomicky výrazně kupředu.
