Pamětníci sovětského stažení z Afghánistánu v roce 1989 zažívají déjà vu ohledně budoucnosti země. Udrží se současná vláda u moci nebo bude svržena? Padne Kábul do roka do rukou Tálibánu? A změnila se nějak podstata tohoto hnutí potlačujícího cokoliv, co odporuje jeho verzi „islámského emirátu“?
Z Afghánistánu přicházejí znepokojivé zprávy. Jak se Američané a NATO stahují, Tálibán postupuje. V posledních dnech utekly do sousedního Tadžikistánu stovky až jednotky tisíc vládních vojáků, aniž by protivníkovi kladli odpor. Podle BBC citující afghánského velitele, Američané minulý pátek opustili největší základnu Bagram uprostřed noci, údajně bez informování místních velitelů a ve vězení zanechali pět tisíc vězňů Tálibánu. Afghánští vojáci se v tomto obřím komplexu, kde působilo až deset tisíc vojáků USA a NATO s nejmodernější výzbrojí a vybavením, nyní musí cítit poněkud nesvoji...
Američané, a v závěsu za nimi i ostatní spojenci v NATO včetně Česka, měli dobré důvody pro to, aby po dvou dekádách vzdali neúspěšný boj proti lokální guerille, jejíž zárodky v 80. letech 20. století přímo podporovali a jejíž vůdcové v posledních desetiletích vždy měli v zemi slovo.
Je ale současná situace pouze dočasné rozkolísání, které přejde, nebo sledujeme vznik velké nejistoty a možná začátek konce Afghánistánu, jak jsme ho vnímali v posledních deseti dvaceti letech? Má afghánská vláda sílu a podporu doma i zvnějšku se udržet a jednat s Tálibánem jako silný a rovný rival?
