Akce je vždy riskantní, ale daleko riskantnější bývá nedělat nic. Nenechme už Putina nikdy určovat pravidla hry

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Od počátku krize na Ukrajině je Západ často o krok za ruským diktátorem. Jestliže v roce 2014 ještě mohlo jít o Putinovu přirozenou výhodu danou tím, že měl víc figurek na šachovnici, dnes není žádný důvod nechat ho tvořit hru. Naopak, chce to nasadit „agresivní diplomacii“ a zahnat ho do kouta, odkud už neunikne. Tu šanci máme jen a jen díky velké oběti Ukrajinců. Bylo by ostudné ji zahodit.

O Putinovi se mluvilo jako o šachistovi, nikdy však nebyl tak snadno k poražení jako dnes. Máme ale na to učinit odvážný tah? Problém je, že Západ si ne a ne zvyknout, že je válce. Nikoli až teď, nikoli jen na Ukrajině. Nejpozději v roce 2006 u kauzy radar se projevila Putinova posedlost obnovením ruského impéria, a to jakýmykoli prostředky. Nebránili jsme mu v tom a on si bral, co chtěl. Narazil až na Ukrajině a to není naše zásluha. Nebo jen částečná, neboť dodáváme zbraně a pomáháme na dálku.

Vládce Kremlu si držel náskok i tím, že využíval nejmocnější zbraň vyvinutou sovětskými stratégy, totiž propagandu. Jako bývalý důstojník KGB dobře věděl, jak zasáhnout protivníka, a navázal na čtvrstoletí úspěšných snah zasadit do západních společnosti sváry, nedůvěru, odpor k hodnotám, jako jsou vlastenectví, čest a právo.

Jednou z příčin války na Ukrajině je fakt, že Putin očekával, že demoralizovanost, rozhádanost, obavy a nevůle k obraně jsou na Západě už tak silné, že se nezmůžeme na koordinovanou a účinnou akci. Nevyšlo mu to. Ale jen díky Ukrajincům, kteří pro nás získali to nejcennější: čas.

Ve válce, kterou proti nám Putin vede nejméně jeden a půl dekády, používá stále stejnou taktiku: Opakovaně nás staví před hotovou věc, přičemž se dělá silnějším, než je (i prostřednictví svých pátých kolon), abychom neměli možnost správně a rychle reagovat a báli se, že ráznou akcí více ztratíme, než získáme. Vyšlo mu to u radaru, v Gruzii, na Donbasu, na Krymu... V jeho arzenálu má místo i vydírání ropou a plynem, které v ruské vojenské doktríně nahrazuje vojáky a tanky a jež nás má rovněž ochromit a odradit.

Demoralizace, rozeštvávání, zastrašování, korumpování. Těmito zbraněmi nás vojensky a ekonomicky slabý Putin dostal tam, kde nás chtěl mít. Kdyby na naši planetu zavítal návštěvník z jiné galaxie a provedl rychlé porovnání síly, nedokázal by pochopit, jak mnoho kremelský vládce dosáhl s tak slabými kartami. Nakonec tím, kdo mu dokázal zasadit ránu, jež ho může připravit o vše, byl někdo ještě mnohem slabší. Ale na rozdíl od Západu odhodlaný, sjednocený, naplněný vírou a vůlí bránit vlast a svoji vlastní existenci.

sinfin.digital