Nepodmíněný příjem aneb „sen flákačů“, nikoli spása sociálního systému

PORTFOLIO ŠTĚPÁNA KŘEČKA | Existuje cesta, jak zjednodušit a pokud možno také zlevnit sociální systém státu? Na tuto otázku hledají odpověď snad všude na světě. Jedním z často skloňovaných modelů, který by údajně mohl přinést zlepšení, je tzv. nepodmíněný příjem, tedy fixní částka, kterou by na účet dostával každý občan. Hlavní ekonom BH Securities a ekonomický poradce premiéra Petra Fialy Štěpán Křeček vysvětluje, proč je to celé špatný nápad.

V poslední době se hodně mluví o robotizaci a automatizaci výrobních procesů. Podle některých ekonomů může nahrazování lidské práce stroji vést k rostoucí nezaměstnanosti. Proto je údajně nutné vymýšlet nové koncepty sociální politiky. Ty by měly tlumit napětí ve společnosti a udržovat sociální smír. Jednou z variant je tzv. nepodmíněný příjem.

V prvé řadě je nutné upozornit, že podobné myšlenky nejsou nové. Již počátkem 19. století existovalo hnutí ludditů, jehož příslušníci ničili tkalcovské stroje, protože se obávali, že jim vezmou práci. Obavy ludditů se nenaplnily, a i přes velký technologický pokrok se nezaměstnanost po většinu 19. a 20. století držela na velmi nízkých úrovních. Ukázalo se, že technologický pokrok sice mění charakter lidské práce, ale nemusí vést k nárůstu nezaměstnanosti.

Důvodem moderní nezaměstnanosti není automatizace výrobních procesů, ale klesající motivace k práci. Jelikož robustní sociální systémy umožňují i dlouhodobě nezaměstnaným žít takřka plnohodnotný život, není práce nezbytnou součástí života některých lidí. Logickým důsledkem je pak rostoucí nezaměstnanost. Tu můžeme pozorovat v mnoha zemích od začátku 21. století. Zavedení nepodmíněného příjmu však nepřináší řešení tohoto problému.

sinfin.digital