Nepravděpodobný hrdina. Vystrčil chytil za vlasy šanci, která se nebude opakovat

HalfPageAd-1

Michal Půr

09. 06. 2020 • 14:21

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Ohlášená cesta šéfa Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan není v mnoha ohledech velkým překvapením. Je spíš konstatováním, že alespoň jeden politik nepromeškal životní šanci, která mu do budoucna může přinést politický kapitál. A zachoval se bezesporu zásadově, což se dalo očekávat, pokud Vystrčila alespoň chvíli sledujete. Může působit nenápadně, ale ve chvílích, kdy skutečně o něco šlo, byl vždy takový. V podstatě neměl ani jinou možnost.

 

Mobile-rectangle-3

Není pochyb o tom, že Vystrčilův předchůdce na postu předsedy Senátu Jaroslav Kubera čelil kvůli plánované cestě na Tchaj-wan nátlaku. Z části to bylo způsobeno jednáním čínského velvyslance v Praze, který se chová přesně tak, jak by se diplomat chovat neměl. Aktivně zasahuje do vnitřních záležitostí hostitelské země, což je zkrátka nepřijatelné. Stejně jako je to nepřijatelné v případě ruské ambasády. I z tohoto důvodu je cesta na Tchaj-wan v podstatě logická, ale má několik aspektů, které v celé debatě zanikají.

Například obdobná cesta šéfa belgického senátu, který je posledním evropským politikem ve významné funkci, jenž ostrov navštívil, totálně zanikla a nikdo z nás o ní nevěděl. Vystrčila čeká stejná informační blokáda. Čína se bude maximálně snažit potlačit pozornost, kterou by jeho cesta mohla vyvolat. Dopad tedy bude striktně omezený na Česko a samotný Tchaj-wan, kdekoli jinde bude ohlas s největší pravděpodobností nulový.

Mimochodem zřejmě málokdo tuší, že třeba poslanec ODS Marek Benda dlouho na Tchaj-wan jezdí a ostrov dlouhé roky podporuje. I u něj je to otázka hodnot a pochopitelných antikomunistických postojů. Dělal to bez ohledu na to, v jaké fázi se zrovna nacházely vztahy s Čínou. Prostě to dělal ze svého přesvědčení. V tomto srovnání působí poněkud komicky svižné oznámení senátora Jiřího Drahoše, že svou vlastní návštěvu Tchaj-wanu také chystá.

Vystrčilova cesta bude definitivním potvrzením, že naše vztahy s Čínou se vrací před rok 2013, kdy nastal razantní obrat v české zahraniční politice. Není to jen chyba Číny, je to také chyba Hradu, který to prostě s podlézáním velkému partnerovi přehnal a vyvolal protireakci. Musíme si ovšem připustit, že v roce 2013 nedošlo k obratu jen tak pro nic za nic. Tehdejší premiér Petr Nečas v podstatě vyšel vstříc soukromému sektoru, který chtěl v Číně podnikat, nebo tam už podnikal. A nechtěl přijít o největší trh světa.

Čína se nepochybně vrátí ke své tehdejší politice. Nebude kolem cesty dělat příliš velký humbuk, ale prostě přestane vycházet českému byznysu vstříc, nebo mu bude jeho plány úmyslně komplikovat. Česká vláda bude muset podnikatelům vysvětlovat, proč peníze na největším trhu ztrácejí místo toho, aby je vydělávali.

Volič by skoro očekával, že vláda nebo diplomacie budou na současnou situaci jasně reagovat a alespoň řeknou, kudy se česká zahraniční politika bude ubírat. Bylo by zkrátka dobré vidět, že ekonomická diplomacie se chystá na náhradu jednoho trhu za druhý. Asi příliš naivní je například představa, že vláda podpoří české podnikatele, kteří by výrobu vrátili zpátky do země.

Otázky, které se vznáší v pozadí Vystrčilovy cesty jsou každopádně závažné a odpovědi jsou nutné. Jaký je postoj ministerstva zahraniční? Jaký je postoj premiéra Andreje Babiše? Zatím jenom víme, jaký je postoj Hradu a těžko jsme od Miloše Zemana a jeho spolupracovníků mohli očekávat jinou odpověď. Sám Zeman přitom říká, že cestu nedoporučil nikdo z dalších ústavních představitelů. Ale bylo by dobré to slyšet přímo od nich, pěkně na kameru. Vystrčil se taky nebál říct, co si skutečně myslí.

SDÍLET

Billboard-bottom-1