O kandidátech do Rady ČT, kteří spolupracovali s StB. A k tomu jedna omluva

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Bezprostředně po prvním kole volby kandidátů do Rady ČT se začaly v politickém zákulisí objevovat jména těch, kteří údajně spolupracovali před rokem 1989 s StB. I když osobně nejsem příznivcem kádrování lidí ve veřejném prostoru, v danou chvíli považuju za férové tohle téma ještě zmínit. Podle toho, co jsem zjistil, z dvanáctky postupujících kandidátů do Rady ČT jsou evidování jako spolupracovníci StB Pavel Černocký a Pavel Černý. Naopak Jaroslav Kravka mezi nimi není.

Nejprve osobní poznámka. Jsem bytostně přesvědčený, že bychom ke svazkům spolupracovníků StB měli přistupovat s maximální opatrností. Nikdo z nás neví, s jakou pečlivostí byly vedeny, proč a za jakých okolností se v nich jednotlivá jména objevila. Dokážu si představit, že v nich jsou i lidé, kteří na spolupráci s StB v nějaký moment kývli, přitom s ní ale ve skutečnosti nespolupracovali a nikdy žádné informace na nikoho nedonášeli. Zrovna tak si v Česku dokážu představit, že jsou jejich součástí jména, jež se tam objevila vyloženě omylem.

Tím nechci vyviňovat evidentní svině, odporné lidské zjevy, lidi, kteří velký kus svého dospělého života škodili svým kolegům, sousedům, nebo dokonce kamarádům a rodině. To hlavní ale podle mého soudu je, že bychom v roce 2021 měli lidi posuzovat nejen podle toho, jak se chovali před rokem 1989, ale také – a možná už konečně především – také po něm. Rozumím všem, kteří se mnou v tomto ohledu souhlasit nebudou, pokud se ale podíváme na výsledky posledních několika voleb, je evidentní, že to podobně vidí čím dál víc lidí. Jednoduše řečeno: jedné části je zcela ukradené, zda Andrej Babiš před rokem 1989 spolupracoval s StB, ta druhá ho kritizuje především za to, jak si počínal po něm.

A teď ke kandidátům do Rady ČT. Je to svým způsobem pikantní, a to právě s ohledem na to, kdo je premiérem české vlády, ale jedním z předpokladů pro kandidaturu do kontrolního orgánu veřejnoprávní televize je ověřená kopie lustračního osvědčení. Kromě toho musíte předložit prohlášení, ve kterém potvrzujte, že jste nebyl před rokem 1989 tajemníkem orgánu Komunistické strany Československa, pracovníkem aparátu na úseku politického řízení Sboru národní bezpečnosti, příslušníkem Lidových milicí, členem akčního výboru Národní fronty po 25. 2. 1948, prověrkových komisí po 25. 2. 1948 nebo prověrkových a normalizačních komisí po 21. 8. 1968, anebo studentem VŠ Felixe Edmundoviče Dzeržinského při Radě ministrů Svazu sovětských socialistických republik.

Minimálně v tomto ohledu je tedy překvapující, pokud se o některých kandidátech spekuluje v souvislosti s jejich údajnou spoluprací s StB. Oslovil jsem proto Radka Schovánka, což je badatel a bývalý pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů, který se dlouhodobě věnuje zločinům komunistického režimu. Svědčil také u slovenského soudu v kauze Babišovy spolupráce s StB. A podle něj ze dvanácti kandidátů do Rady ČT, kteří postoupili do finální volby, jsou evidování jako spolupracovníci StB dva: Pavel Černocký a Pavel Černý. „Pavel Černocký je evidován jako spolupracovník StB v kategorii důvěrník. A stejně tak Pavel Černý. I on je evidován jako spolupracovník StB v kategorii důvěrník. U něj je to navíc vojenskou kontrarozvědkou v době, kdy byl pravděpodobně na vojně,“ řekl mi Schovánek.

Oba svazky jsou podle jeho slov skartované. A jak je tedy možné, že mají negativní lustrační osvědčení? „Na důvěrníka se nevztahuje lustrační osvědčení,“ vysvětluje badatel. „Důvěrníci byli spolupracovníci Státní bezpečnosti, nikoli ale tajní spolupracovníci Státní bezpečnosti. Důvěrníci nepodepisovali závazek ke spolupráci, mohli být členy KSČ, jednalo se o tzv. pomocnou agenturu,“ vysvětluje. Typicky šlo podle Schovánka třeba o recepční nebo číšníky v hotelech, ale třeba také zdravotní sestry či doktory. „Je to tedy forma spolupráce s StB, kdy ti lidé nepodepisovali závazek spolupráce, nebyli vedeni jako tajní spolupracovníci, ale pouze jako spolupracovníci.“

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital