Od zbrojovek k automotive a zase zpátky. Co si počít s nejperspektivnějším domácím průmyslem?

Tomáš Mazúch

KOMENTÁŘ TOMÁŠE MAZÚCHA | Historie zbrojní výroby v českých zemích je dlouhá snad stejně jako historie tuzemského průmyslu samého. Stejně tak i vztah občanů státu ke zbraním má dlouhou tradici. Ostatně, hned v prvním ročníku právnické fakulty se člověk naučí, že kromě obnoveného zřízení zemského je dalším důležitým „moderním“ dokumentem i patent o ručnicích, který upravuje právě držení a nošení zbraní poddanými. Možná právě proto byl strojírenský průmysl už za Rakouska-Uherska vyhlášen pro svoji zbrojní produkci (a její vysokou kvalitu). Ostatně, Škodovka v Plzni vyráběla i lodní kanóny pro C. a K. námořnictvo.

Pozice našich zbrojovek byla ještě více umocněna za druhé světové války, kdy zbrojní výroba v protektorátu patřila k nejdůležitějším oporám německé branné moci od La Manche po Stalingrad a kdy se zde vyrábělo vše od pistolí (v Hrádku nad Nisou), přes lehké kanóny (zbrojovka Vsetín) až po stíhače tanků (Praha a Plzeň). Během studené války se k tomu přidaly i zbrojovky na Slovensku, kam byla soustředěna výroba těžké techniky (tanky, BVP, houfnice).

Devadesátá léta přinesla ztrátu trhů, rozpad dodavatelských řetězců i nenapravitelné ztráty v know-how a dodavatelích (Poldi Kladno). Navzdory tomu všemu se povedlo u nás zachránit alespoň část z toho důležitého. Česká zbrojovka přežila divoké období, kdy nebylo nic jistého, a dnes se řadí mezi největší hráče na světě. Aero Vodochody ustálo vstup amerického Boeingu, stejně jako Tatra v Kopřivnici. Z popela rozvalu se nám postupně zformovalo několik velkých hráčů (STV Group, Czechoslovak Group) a několik dalších dokázalo ubránit své pozice (Omnipol, CZUB). A bezpočet nových, menších či malých.

Současnost

Mírumilovné 90. roky přinesly vznik českého autolandu. Začlenění výrobních firem do mezinárodních řetězců, které jely jako dobře promazaný stroj, pomohly modernizovat strojní výrobu a nákup nových obráběcích strojů, stejně jako technologií pro výrobu plastů. Výroba na tři směny, dodávky just-in-time a marže spíš menší (ale zase je jich hodně).

Jenže, nejpozději v roce 2019 se začal tento stroj zadrhávat. Na konkrétních případech bylo vidět, že automotive začíná ztrácet dech. Ať už to bylo kvůli nástupu podpory elektrifikace a nejasné budoucnosti spalovacích motorů, nebo možná jen kvůli ekonomickému cyklu… Nakonec až covid v plné nahotě ukázal, kam může vést optimalizace až na dřeň a co se stane, když z opatrnosti zrušíte objednávku čipů na rok dopředu.

Mezitím můžeme sledovat, že v segmentu obranného průmyslu se jediným limitem stává pracovní síla, případně surový materiál pro výrobu. CZUB zažila dva, možná, rekordní roky, kdy americký trh díky prezidentským volbám i covidu skupuje úplně všechno. Dokonce se povedlo koupit i ikonu amerického trhu – zbrojovku Colt. Aero Vodochody naproti tomu konečně uspělo s prvními objednávkami pro své L39NG a Tatra uhrála rekordní zakázku v západní Evropě.

A kdo to zaplatí?

Obranný průmysl samozřejmě nežije ve vakuu. Naopak, obvyklá zbrojovka není úplně drobný podnik. A takový podnik potřebuje suroviny, zaměstnance a peníze. Zejména peníze. Samozřejmě, ve zbraních bylo peněz vždycky dost – ať už to bylo dáno relativně malou sériovostí výroby a drahými náklady na vývoj, nebo naopak špatnými možnostmi financování.

Když se šéfredaktor INFO.CZ Michal Půr ozval, jak že to vlastně bude s financováním defence v rámci zelené taxonomie, kde je s tímto průmyslem počítáno jako s nezeleným a tedy obtížně financovatelným, musel jsem se hořce zasmát. On ten průmysl je totiž obtížně financovatelný už dnes, a to bez jakékoliv taxonomie.

Každý, kdo se rozhodne, že si pořídí zbrojovku, musí počítat s tím, že v očích své banky se zařadí na úroveň provozovatele kasina. Můžete mít sebelepší a sebehezčí výsledky, ale tuzemské komerční banky (až na čestné výjimky) se s vámi prostě nebudou bavit. Budete rádi, že vám banka otevře a povede běžný účet, ale chraň bůh, abyste chtěli třeba platební terminál do podnikové prodejny. Proč? Protože prodej a výroba zbraní je v rámci compliance programů nefinancovatelná položka, od které dávají ruce pryč všechny velké banky. Vyrábějte třeba volanty. Tedy, pokud zrovna nemáte v dané bance na účtu miliardu. To se potom ohne leccos, i vnitřní pravidla.

sinfin.digital