ODS se usvědčuje z pokrytectví. Babiš jen dotahuje, co jiní započali. Komentář Vratislava Dostála | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ODS se usvědčuje z pokrytectví. Babiš jen dotahuje, co jiní započali. Komentář Vratislava Dostála

ODS se usvědčuje z pokrytectví. Babiš jen dotahuje, co jiní započali. Komentář Vratislava Dostála

Pokud se první místopředsedkyně občanských demokratů Alexandra Udženija na stránkách INFO.CZ rozčiluje nad tím, že Andrej Babiš nedodržel své předvolební sliby stran spolupráce s komunisty, je potřeba jí připomenout, že to byla právě její partaj, kdo tady započal provozovat veskrze cynickou politiku. Je tomu shodou okolností dvacet let, co ODS mobilizovala proti návratu levice k moci, aby potom se svým úhlavním protivníkem podepsala opoziční smlouvu a krátce na to, podobně jako nyní Andrej Babiš s KSČM, také toleranční patent. Právě v ten moment občanští a sociální demokraté začali zasévat, co nyní sklízíme.

Předseda hnutí ANO a premiér Andrej Babiš je produktem krize, za kterou nesou odpovědnost především dva hlavní polistopadové pilíře české politiky. Tedy ODS a ČSSD. Udženija by to možná před veřejností ráda zamlčela, avšak marná sláva, většina lidí to tak nějak tuší. A zrovna tak platí, že za počátek drolení důvěry v polistopadové poměry lze označit opoziční smlouvu z roku 1998. Byl to podraz na voličích a důsledek bezskrupulózního pojetí politiky, jehož je Babiš věrným pokračovatelem. Vlastně by se dalo říct, že obnažuje a završuje, co ODS s ČSSD tehdy započaly.

Pro ilustraci několik poznámek: ve druhé polovině 90. let minulého století se stranický systém v České republice na několik let usadil, pokud jde o jeho formát. Do sněmovny se pravidelně dostávalo pět subjektů: napravo dominantní ODS, nalevo v obdobné pozici ČSSD. Kolem dvou hlavních pólů byly vždy tři menší formace: nalevo z exekutivy vyloučená KSČM, v politickém středu s výjimkou let 2010 až 2013 lidovci, a napravo vždy jedna malá liberální, případně konzervativní strana (ODA, US, SZ či TOP 09). Svízel spočívala v těchto letech mimo jiné v tom, že tuto stabilitu v počtu stran zastoupených ve sněmovně nedoprovázela stabilita týkající se jejich vztahů.

Jednoduše řečeno, vládnout tady mohl téměř každý s každým. Což postupně podkopávalo důvěru v kompletní politický provoz. Zatímco v ustálených poměrech by se střídaly středopravé a středolevé kabinety, u nás mohla vládnout dominantní levicová strana s podporou svého úhlavního soka, anebo třeba Strana zelených v koalici s ODS, tedy se stranou, která ztělesňuje téměř vše, čím Zelení opovrhují. Voliči tak – pokud jde o složení budoucí vlády – absolutně netušili, komu dávají svůj hlas. Jednou volili ODS, aby po volbách zjistili, že tak pomohli vzniku levicové vlády, jindy Zelené, kteří následně vlezli do vlády s premiérem Mirkem Topolánkem a ministrem financí Miroslavem Kalouskem.

Že to mělo destruktivní vliv na vztah veřejnosti k politickým stranám, musí tušit i stávající první místopředsedkyně ODS. Zrovna tak jen stěží popře, že ani s tou izolací komunistů to nebylo v minulosti zas tak horké. Babiš sice jako první porušil nepsanou dohodu o jejich vyloučení z exekutivy, což ze všeho nejvíc doposud poškozovalo ČSSD, která tak musela vládnout přes politický střed, jinak ale platí, že komunisté byli už předtím opakovaně součástí hlasovacích většin v dost klíčových momentech polistopadových dějin. Tak třeba: nebýt komunistů, Václav Klaus by se nikdy nestal prezidentem České republiky. Což Udženija zcela jistě ví.

Zrovna tak si snad ještě vzpomíná, kterak předseda ODS Petr Nečas před volbami v roce 2010 sliboval, že nepřipustí vyšší daně. Realita byla nakonec přesně opačná. Nečasova vláda nejen že daně zvýšila, ale navíc od roku 1993 rekordním způsobem. ODS se tak do paměti voličů zapsala ze všeho nejvíc asociálními reformami a privatizací veřejných politik. A pokud Václav Havel hovořil už na podzim roku 1997 o mafiánském kapitalismu, i voličům začalo postupně docházet, že tady obě nejsilnější partaje hájí především své partikulární zájmy, případně slouží zájmům rozličných podnikatelských struktur na ně navázaných.

Ne že by se totéž nedalo říct o trestně stíhaném oligarchovi v čele vlády. Ostatně je skoro jisté, že se Andrej Babiš pro politické angažmá rozhodl z veskrze sobeckých pohnutek, jednou z jeho primárních motivací bylo a je ochránit své byznysové zájmy. Pokud chce ale opozice, tedy také ODS, hledat efektivní strategii, jak jeho expanzi zastavit, měla by se ze všeho nejdřív poučit z vlastních minulých chyb. A taky si přiznat, že Babiš není příčinou naší současné krize, nýbrž jejím produktem, který v mnoha ohledech pouze završuje, co především ODS s ČSSD v minulých letech započaly. Platí to o porušování předvolebních slibů, stejně tak o údajné izolaci KSČM.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.