KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Šéf SPD Tomio Okamura zatím patří mezi politické vítěze pandemie. Už několik měsíců drží volební preference SPD nad deseti procenty a strana se pere se STAN a ODS o třetí místo za ANO a Piráty. Navíc svému bývalému partajnímu šéfovi zdatně pomáhá i odpadlické poslanecké duo Volný a Bojko, vedle kterého vypadá příčetně i parta „zabrušovačů“. A nejen to. Okamura jako by prošel politickým detoxem.
A cíleně se legitimizoval a připravoval na nějakou formu vládního angažmá. Z programu SPD v tichosti vypadlo toxické vyvedení Česka z EU „po anglicku“, které nahradil „jen“ slib referenda o našem členství v EU. Okamura si tím otvírá případný koaliční potenciál, protože s czexitem v programu může skládat vládu maximálně tak s Václavem Klausem mladším, jak všechny ostatní děsí. A jeho Trikolóru zatím do sněmovny nepustil jediný průzkum volebních preferencí.
Těžko říct, jestli Okamura vykrádá své evropské kumpány, nebo s nimi zmíněný detox koordinuje. Každopádně jde o celoevropský trend, jak si ve svém posledním komentáři všiml i britský týdeník Economist. Marine Le Penová, Matteo Salvini nebo Geert Wilders, nejen ti poslední dobou nápadně obrousili hrany ohledně vystupování z eurozóny i EU a lidem se nově prezentují státotvorně a mocichtivě. Salvini teď dokonce podporuje nového italského premiéra Maria Draghiho, donedávna šéfa Evropské centrální banky.
Ano, všichni zmínění samozřejmě dál honí „islamisty“, to ale i díky nim dávno dělá většina politiků. Třeba v Česku dnes o přijímání migrantů z muslimských zemí mluví jen Piráti a TOP 09. Ne že by se Wilders nebo Salvini už neušpinili vládou: o Wilderse v jeho staré top formě se před časem opíral současný nizozemský premiér Mark Rutte, a ani jemu to neubralo na popularitě; a není to tak dlouho, co Salvini kromě plážového dýdžeje dělal i nesmiřitelného ministra vnitra. Teď jsou ale najednou i z nich pragmatici.
