KOMENTÁŘ BOHUMILA PEČINKY | Českou a moravskou krajinou se ženou divné věci. Během velkopáteční mše v chrámu svatého Víta nejdříve obstaral čtení z bible hradní mluvčí Jiří Ovčáček, kdy předčítal z listu apoštola Pavla Židům. Na den zmrtvýchvstání pak prezident republiky Miloš Zeman pronesl na – dle svých slov – žádost kardinála Dominika Duky slavnostní projev k Velikonocům. V několikaminutovém vystoupení hovořil o zraněné zemi a jejím uzdravení a používal přitom nevídané termíny jako láska, naděje, sympatie či sounáležitost.
Není nic lehčího, než když kardinál svůj projev předtočí a jakákoli televize mu jej ráda odvysílá. Namísto toho prezident republiky, který ve svém prvním projevu neprojevil účast lidem, co riskují život v boji s koronavirem, tentokrát sází na kartu milosrdenství. Člověka napadne: tady se něco děje.
Buďto šlo o náznak budoucího splývání katolické církve a státu. Anebo se projevují věci známé ze středověku, kdy řádila tzv. černá smrt. V reakci na postupující mor se v ulicích řady evropských měst objevovali flagelanti, kteří se bičovali a omlouvali za své hříchy. V českém pojetí však půjde nejspíš jen o podivnou demonstraci síly těch, jimž se zalíbilo, že můžou regulovat životy jiných a jejich hlasům se najednou nadstandardně naslouchá. Co kdyby například ohlásili další zmírnění regulací, že?