Petrášová: Dinosaurus v českém zdravotnictví. Ministři si ho hýčkali a teď nás má draze zachraňovat zahraničí | info.cz

Články odjinud

Petrášová: Dinosaurus v českém zdravotnictví. Ministři si ho hýčkali a teď nás má draze zachraňovat zahraničí

KOMENTÁŘ LENKY PETRÁŠOVÉ | Slavnou scénu z Pyšné princezny „Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil,“ připomíná přístup ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha v případu krachující Lužické nemocnice v Rumburku. Nejprve prohlásil, že jde o věc města a kraje, kterou si rumburští musí vyřešit sami. Později otočil a pochlubil se podpisem memoranda se sousedním Saskem o přeshraniční péči. Ovšem už neříká, že péče o české pacienty v Německu je trojnásobně dražší.

Celý veletoč má hned několik vad na kráse. Ono memorandum je víc než čímkoliv jiným jen reklamním trikem, jak vymazat negativní dojem z prvních srpnových vyjádření ministra. Tedy z doby, kdy vyšlo najevo, že rumburská nemocnice je na tom tak zle, že zřejmě nemá už ani na rohlíky pro pacienty a město ji odmítá dál provozovat.

„Oblast Šluknovského výběžku je jednou z nejodlehlejších a nejhůře přístupných v Česku, přitom má spádovost 55 tisíc obyvatel. Na základě dohody mohou místní obyvatelé využívat kliniku v Sebnitzu, což je v pohraniční oblasti Saska,“ uvedl Vojtěch při podpisu memoranda. „Naším cílem je zachovat zdravotní péči v Rumburku i ve Varnsdorfu, aby obě nemocnice fungovaly efektivně, přičemž dnešní dohoda je pouze doplňková, nikoli řešením pro Šluknovský výběžek,“ doplnil pak pro ČTK.

Jenže jezdit se léčit do zahraničí, když to tam mají jen přes kopec, už čeští pacienti dávno směli. Vlastně už před rokem 2011, kdy vznikla Evropská směrnice, jež toto právo zakotvuje – v roce 2006 padly první precedentní rozsudky, jimiž si Britové, odmítající čekat na seznamech tamní Národní zdravotní služby, vymohli, že jim země musela proplácela operace ve Francii, kde se k léčbě dostali ihned. Stejné rozsudky padly v případě Rumunů či Řeků, kteří zase mířili za léčbou do Německa.

V tomto světle je i další ministrova věta – totiž to, že Češi by měli upřednostnit české služby všude, kde jsou k dispozici – poněkud zavádějící. Jestliže to pacienti mají za svými léky či léčbou blíž do zahraničí, mohou tam jet, jak se jim zlíbí. Zkrátka se nemusejí ptát, co je dobré pro český měšec s penězi z veřejného zdravotního pojištění. Právě Německo a Rakousko jsou totiž zahraniční země, kde se už dnes nechává ošetřit největší počet pacientů z Česka. A nejsou to ti, co v zahraničí žijí a pracují, ale lidé na krátkodobém pobytu. A ani nejde jen o úrazy, protože to by obě země ze statistik tolik nevyčnívaly nad ostatními státy EU, ale o dlouhodobě plánované zákroky.

Jenže je tu také stinná stránka – všechno to totiž také dost stojí. Čerstvá statistika Kanceláře zdravotního pojištění (dříve fungující pod trochu logičtějším názvem Centrum mezistátních úhrad) to jasně ukazuje. Průměrné náklady na jeden případ nezbytné péče jsou u Rakouska a Německa přibližně stejné: v první jmenované zemi 19 405 korun na pacienta, v druhé 21 302 korun. V Česku totéž dělá pouze 7 023 korun. Přičemž se podíl pacientů, kteří se zjevně jdou cíleně léčit do zahraničí v porovnání s rokem 2017 zvýšil o tři procenta. Dodejme, že kamkoliv do zahraničí. Konkrétně za všechny země Evropské unie a několik málo dalších smluvních států tak musely za léčbu Čechů a Češek naše zdravotní pojišťovny proplatit více než miliardu.

To vše teď zarámujme faktem, proč vlastně v Česku krachují nemocnice. Právě na případu Rumburku je vidět, že je to především kvůli nespravedlivým úhradám za péči. Ty jsou historicky nastaveny tak, že každá nemocnice dostává za stejné úkony při léčbě zcela jiné peníze. Jedna tak za operaci žlučníku dostane tři tisíce, jiná pět a půl. A ještě větší absurdita je v tom, že ty, které hospodařily kdysi špatně, mají úhradový mechanismus nastavený tak, že získají z pojišťoven víc peněz, než ty, jež hospodařily dobře a stát jím tudíž nemusel vypomáhat "lepším koeficientem", jímž se peníze za péči přepočítávají. Úhradová vyhláška je zkrátka dávno přežitý a nespravedlivý mechanismus. Přežívá tu dinosaurus, s nímž nikdo nic nedělá a výhled na plánované nové účtování podle takzvaného DRG systému, je zatím kdesi v dáli.   

Česko se tak ocitlo v pozici, kdy ministři zdravotnictví vydatně pomáhali destrukci tím, že tohoto dinosaura stále udržují při životě, a když jim dílo překvapivě padá pod rukama, zavolají na pomoc zahraniční záchranáře, ať pomohou. Ačkoliv ví, že tahle pomoc z ciziny je násobně dražší.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud