Petrášová: Tikající bomba na úřadech práce. Už zase hrozí výpadky ve vyplácení dávek | info.cz

Články odjinud

Petrášová: Tikající bomba na úřadech práce. Už zase hrozí výpadky ve vyplácení dávek

KOMENTÁŘ LENKY PETRÁŠOVÉ | Nad úřady práce visí hrozba, že se při počítání vyplácených dávek budou opět muset vrátit od počítače k tužce a papíru. Jako tomu bylo před osmi lety, za doby ministra Jaromíra Drábka a jeho náměstka Jaromíra Šišky. V mediálním prostoru to tak trochu zapadlo, přestože je to mimořádně důležité. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) přiznala, že neví, jak a zda vůbec se budou od 1. ledna 2021 vyplácet sociální dávky. Pro INFO.CZ totéž potvrdila i firma OKsystem, přes níž dosud výplata všech těchto dávek šla a které koncem příštího roku smlouva končí. 

Je to nekonečný příběh bez dobrého konce. Zatímco nad živnostníky s rajčaty na tržnici stojí stát pomalu s bičem kvůli EET a pár korunovým položkám, sám neumí řešit své IT služby, a to už po mnoho let. Že tudy zbytečně utíkají miliardy, zůstává stranou a zdá se, že to nikoho příliš neznepokojuje. Předminulý týden kvůli tomu politici při interpelacích grilovali ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou, ale ani ona neměla odpovědi.

Současná smlouva na systémy, které zajišťují výplatu dávek, vyprší k poslednímu prosinci příštího roku. Vzhledem k tomu, že v soutěži na nový systém poražený uchazeč podal na ÚOHS žádost o přezkum rozhodnutí, je situace zablokovaná a není vůbec jasné, na základě čeho a co vlastně bude MPSV od 1. ledna 2021 provozovat. Kvůli zákonným lhůtám nelze stihnout přesoutěžit dodavatele během jediného roku a ÚOHS má čas vydat své rozhodnutí až do 4. prosince 2019. Nehledě na to, že vývoj a testy nového a tak složitého systému, jako jsou výplaty stovek tisíc dávek na úřadech práce, trvá minimálně dva roky.

Jde přitom o 80 miliard ročně v takzvaných agendách systému nepojistných dávek. Což jsou velmi důležité peníze: podpora v nezaměstnanosti, dávka v hmotné nouzi, příspěvek na péči, dávky osobám se zdravotním postižením a celá řada dalších jako pohřebné, porodné a podobně.

Ministryně: „Nemáme ten provoz zajištěn“

Ministryně Maláčová sice ve Sněmovně předminulý ujišťovala, že situaci intenzivně řeší, nicméně přiznala, že uspokojivý závěr je v nedohlednu. „Mám povinnost jako ministryně práce a sociálních věcí zajistit provoz kritické infrastruktury státu. My ale nemáme od 1. 1. 2021 v tuto chvíli ten provoz zajištěn,“ řekla Maláčová poslancům. Totéž pro INFO.CZ potvrdil i ředitel firmy OKsystem, která agendu na úřadech práce v současné době zajišťuje, Vítězslav Ciml: „Opravdu nevíme, co bude.“

A co hůř: data uchazečů o dávky se prý nyní dají snadno „hacknout“. „Bohužel, OKaplikace momentálně nesplňují požadavky zákona o kybernetické bezpečnosti a dalších s tím spojených nařízení, jako je třeba GDPR, ovšem jen proto, že ministerstvo si tyto věci nechce u OKsystemu objednat. A to přesto, že již několik let MPSV upozorňujeme, že jsme připraveni potřebné věci zapracovat a je nutné na tom začít pracovat, aby tyto systémy byly v souladu s legislativou v oblasti bezpečnosti. Je to prostě hloupá situace,“ tvrdí Ciml.

Příběh, který začal jedním diletantstvím a jezdcem na koni

Jak je možné, že jsme se dostali do situace, že stát neví, jak vlastně zajistí tu nejzákladnější agendu pro nejvíc potřebné lidi a nejspíš ani nechrání jejich citlivá data?

Celý příběh začal před devíti lety, když se do čela ministerstva práce a sociálních věcí dostal člověk, který se v předvolebních klipech prezentoval mimo jiné jako jezdec na bílém koni: Jaromír Drábek. Vypadal jako ten, kdo chce spasit český sociální systém a zavést do něj pořádek. Jenže se ukázalo, že z jeho biče na příživníky, co zneužívají systém hmotné nouze, je pouze skvělý byznys pro jednu jedinou banku. Nikdo jiný v soutěži na takzvanou kartu sociálních systémů neměl šanci.

V době vrcholících dovolených a zkráceného termínu soutěže ministerstvo navíc opomnělo dodat, že do systému, který se snažilo nenápadně zavést, protože pod běžně vypsanými zakázkami tato zakázka nebyla, nechtěně a nuceně spadne místo 40 tisíc uživatelů této dávky, z nichž pouze malá část lidí ji zneužívá na drogy, cigarety či alkohol, celkem 3,5 milionu lidí, včetně matek na rodičovské, důchodců a nemohoucích seniorů v léčebnách dlouhodobě nemocných.

Po zveřejnění těchto okolností nastalo zděšení. Tehdejší premiér Petr Nečas prohlásil, že „ani ve třetím tisíciletí babičky z domovů důchodců nebudou nuceny používat kartu sociálních systémů, protože je nereálné hnát je k bankomatům“. Ani pro běžné lidi, co jsou jen momentálně na rodičovské dovolené, nemělo smysl mít další bankovní kartu jen na výběr státem garantovaných dávek.

Zbytečnou kartu se sice povedlo zastavit, ovšem za cenu finančního vyrovnání s Českou spořitelnou, jehož výši dodnes neznáme. Že se pohybuje v řádech milionů, se ale dá oprávněně předpokládat. Nicméně „reforma“ IT systémů na ministerstvu už byla tou dobou nastartovaná díky touze exnáměstka Vladimíra Šišky dostat na ministerstvo spřízněné firmy. A opět pokoutně, překotně a diletantsky.

Situace vygradovala natolik, že si policie přišla přímo na ministerstvo pro zodpovědného náměstka Vladimíra Šišku a jen pár dní poté následovala rezignace ministra Jaromíra Drábka.

Česko to s IT technologiemi neumí

Ten příběh se tedy vleče celých devět let a má stále otevřený konec. Kdyby se takto skutečně řídila firma, brzy by zkrachovala. Je to ovšem dokonalá ilustrace neschopnosti Česka, tedy konkrétně státních úřadů, vyprodukovat v IT technologiích jakýkoliv významný posun. Nebo zadat takové výběrové řízení, které by propojilo úřady, dávalo smysl a nebylo vypsáno na míru pouze pro jednu firmu.

Z elektronických zdravotních knížek IZIP zbyla jen pachuť, přitom jsme za ně před lety dostali evropské ocenění za inovace a VZP stály miliardy. Z deklarovaného e-health zdravotnictví se zatím povedly jen e-recepty a to ještě ne zcela. Papír pro důchodové pojištění je třeba si stále uchovávat, i když se za život šestkrát přestěhujete a stoprocentně jej ztratíte, protože jej sociální správa neumí archivovat. A fakt, že když si jdete pro novou občanku a musíte jako rozvedení předtím běžet na matriku, protože nejsou schopni si ověřit vaše údaje, ač sídlí oba úřady vedle sebe, je tristní.

Pro zasvěcence je to o to horší, když ví, že jednotlivá ministerstva vůbec nemají jednotný systém účtování. Některá fungují na bázi SAP a jiná na bázi dalších firem, což je naprosto nekompatibilní systém. A vlastně se ukáže, když člověk nahlédne pod pokličku, že i v rámci jednoho ministerstva může vedle sebe fungovat hned několik nesourodých počítačových systémů v jeho jednotlivých podřízených organizacích.

Vrátí se na úřadech práce k tužce a papíru?

Proto v tuto chvíli není až tak podstatný fakt, kterým kritici minulý týden ve sněmovně argumentovali: že jde ze strany současného provozovatele dávek na úřadech práce o zastaralý IT systém, který nebyl léta inovován, protože se od roku 1992 nepřesoutěžil. Kdyby firma, přes níž k lidem tečou miliardy, neinovovala programy a neinvestovala do provozu, mimo jiné proto, že se každoročně mění zákony a je nutné zapracovat je do výplaty dávek, sotva by kdo své peníze z úřadu práce dostal. To za prvé.

A za druhé: je to chyba státu, že už dřív nesoutěžil a nechal běžet staré smlouvy, jimž se dnes vyčítá velká nákladnost. Mimochodem: zcela nejdráž vyšla Česko spolupráce s největším výplatcem dávek v letech, kdy na ministerstvu seděla Michaela Marksová Tominová. Tedy ta ministryně, která byla „najata“ na to, aby udělala pořádek v IT systémech po Jaromíru Drábkovi. „Je to paradox, ale je to tak, že ti, co nás tam nejvíc nechtěli, nám nakonec zaplatili nejvíc,“ říká Vítězslav Ciml.

Odhadované náklady za roky 2018 až 2021 na IT systémy MPSV jsou bezmála devět miliard korun, přičemž jen za dobu vlády ministryně Marksové Tominové to bylo 5,7 miliard. Za šéfování exministra Drábka a jeho pravé ruky Šišky to bylo 6,6 miliard plus blíže neurčené vyrovnání s Českou spořitelnou, kde se hovoří o osmi stech milionech korun.

Účet hluboce přesahuje devět miliard 

Shrňme si ten účet: zatímco za bezmála osmnáct let fungování výplaty dávek od OKsystemu vyplatil stát jen této firmě (nemluvě o dalších zaangažovaných) 3,3 miliardy korun, za pouhé dva roky zmatků a zdvojených IT systémů na MPSV to byla bezmála miliarda (léta 2011-2013), a poté v letech 2014 až 2018 to bylo 2,1 miliardy korun. Kolik získala Fujitsu a další napojené firmy, známo není. Výsledkem chaosu jsou tedy zbytečné peníze navíc. A jak vidno, ani současná ministryně Maláčová vůbec netuší, co bude dál.

K těm penězům za IT je ještě nutné připočítat tisíce hodin vyplacených přesčasů lidem na úřadech práce, když počítače nefungovaly, stovky stran právních expertiz za náměstka Roberta Baxy, jenž měl spolu s Michaelou Marksovou Tominovou situaci zachraňovat, ale ještě víc ji zkomplikoval a znepřehlednil, plus peníze, které byly ze systému, kdy se úředníci snažili vyplácet jen s kalkulačkou v ruce a nikoho z potřebných lidí na dávkách neošidit, vyplaceny zdvojeně.

Shrnuto a potrženo: tolik chyb na jednom jediném ministerstvu kvůli IT systémům je buď dlouhodobé diletantství Česka, kde neumíme zakázky IT férově soutěžit, nebo je to záměr. Nic jiného z toho neplyne. V každém případě tudy tečou miliardy zbytečně a v konečném důsledku na to doplácí zaměstnanci úřadů práce a jejich klienti. Škrtat „drobné“ pro neziskové organizace nemá smysl. Ale řešit s velkými IT hráči jejich miliardy, to pro státní rozpočet smysl má.  

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud