Petrášová: Zadlužené nemocnice jsou jednou nohou v hrobě. Ministr nám ale říká jen tu dobrou zprávu | info.cz

Články odjinud

Petrášová: Zadlužené nemocnice jsou jednou nohou v hrobě. Ministr nám ale říká jen tu dobrou zprávu

Petrášová: Zadlužené nemocnice jsou jednou nohou v hrobě. Ministr nám ale říká jen tu dobrou zprávu
 

KOMENTÁŘ LENKY PETRÁŠOVÉ | Jsme v situaci, kdy do zdravotnictví poplyne dosud nejvíc peněz – 346 miliard korun pro příští rok. Jenže zákulisní dění ukazuje, že zdravotnictví je vnitřně zadlužené víc, než si kdokoliv zvenčí doposud myslel. Odhady zní až 1,8 miliardy jen za několik největších nemocnic. Krachující Rumburk je jen tou první v řadě. Ministr zdravotnictví se přesto tváří, že vše je v pořádku.

Září je pro lékaře, nemocnice a zdravotní pojišťovny už léta klíčové. Hraje se o to, kolik dostanou zaplaceno za péči v příštím roce. Ministr zdravotnictví za ANO Adam Vojtěch nás v pondělí seznámil s tím, že úhradová vyhláška, podle níž se nemocnicím a lékařům platí v následujícím roce za péči, je hotová a putuje do legislativní rady vlády. Do zdravotnictví má nově jít 346 miliard korun a jak Vojtěch rád zdůrazňuje, jde o historicky nejvyšší částku. Vzhledem k tomu, že suma roste každoročně jaksi kontinuálně kvůli demografickému vývoji a vývoji cen, budeme za rok ve stejnou dobu zcela jistě hovořit opět o historickém maximu. S uměním ministra vyjednat pro resort víc peněz to nemá zas tak moc co do činění.

„Systém veřejného zdravotního pojištění se vyvíjí dobře, řekl bych až výborně. Pro příští rok budou příjmy systému veřejného zdravotního pojištění 350 miliard korun včetně nárůstu platby za státní pojištěnce 3,5 miliardy korun, což je skutečně historická částka. Ale i tak náklady budou vyšší než růst příjmů,“ řekl ve čtvrtek ministr poslancům. Jen pro vysvětlení: část z příjmu musí zdravotní pojišťovny povinně dát do systému rezerv a je pravda, že například VZP, největší pojišťovna v zemi, vytvořila více rezerv, než je povinné procento. Ovšem i tak zásoba peněz pro případ krize u všech pojišťoven pokryje nanejvýš měsíc zdravotní péče. A ekonomové OECD doporučují alespoň dva měsíce, takže rozpouštět ony rezervy je v momentální relativně dobré ekonomické kondici silně krátkozraké a nesystémové.

Ve sněmovně tak sice nastala emotivní debata o tom, jestli máme využít rezervy pojišťoven, když tam ty peníze jen „zbytečně leží“, ovšem podstatná je druhá část ministrovy věty v této diskusi. „Odmítám, abychom peníze rozlévali do zdravotnictví jen tak. Je třeba investovat do nemocnic v odlehlých lokalitách,“ řekl Vojtěch před poslanci. A za tím se skrývá hlavní tajemství toho, co se ve skutečnosti ve zdravotnictví děje.

Nemocnicím jsme přidali, pochlubil se ministr

Trochu to naznačil už minulý týden místopředseda vlády a předseda ČSSD Jan Hamáček: „Některé velké a regionální nemocnice jsou na pokraji krachu,“ řekl. A má větší pravdu, než je možná momentálně schopen sám dohlédnout. Adam Vojtěch to ve sněmovně v podstatě potvrdil. Podle něj totiž stát zadotoval celkem šest nemocnic, mimo jiné jesenickou, šumperskou, rumburskou či znojemskou nemocnici. „Nemůžeme jít tou cestou, že budeme pouze slepě rozlévat peníze do systému, ale musíme jít cíleně řešit ty problémy, kde jsou,“ řekl před poslanci. Jen už nedodal, jak přesně pomohl právě těmto šesti regionálním nemocnicím, jež na tom podle něj byly špatně.

Takový krok je totiž ve zdravotnictví unikátní a odehrál se zatím pouze jednou: když stát před patnácti lety oddlužil fakultní nemocnice, jimž hrozilo, že kvůli neplacení za léky nebudou mít pacienty čím léčit. A ještě letos v půli prázdnin ministr odmítal, že by v Česku existovaly nemocnice, jež jsou na pokraji krachu, přestože měl jednu takovou přímo před očima v Rumburku. V každém případě jde o výrazně nesystémový a nestandardní krok, který nijak neřeší budoucnost českého zdravotnictví a hlavní chyby jeho financování. Do děravého síta vodu nenaleješ, říká staré přísloví.

„Kdo má oči, ten vidí, že nejen malé okresní špitály mají velké problémy, ale i my jako fakultní nemocnice máme potíže. Třeba naplnit služby lidmi. Teď jsem je psal dvanáct hodin na nejbližší měsíc jen pro naše oddělení, abych lidem umožnil odpočinek a zároveň zajistil chod nemocnice. Viděl jsem taky statistiky, které hovoří o vnitřní zadluženosti 1,8 miliardy korun jen u fakultních nemocnic, tak jak to asi musí vypadat u zbytku těch menších,“ pozastavuje se nad slovy ministra o tom, že je ve zdravotnictví vše vcelku růžové, anesteziolog z olomoucké fakultní nemocnice Zdeněk Mrozek. A dodává, že tak spokojený, jako je ministr, s tím, že jsme čtrnáctí v EU co do péče o pacienty, by rozhodně nebyl. „To je polovina žebříčku. A fakt, že za námi je Rumunsko, kde si lidé platí i onkologickou léčbu prakticky sami, nebo Anglie, odkud se lidé utíkají léčit k nám, mě jako pacienta rozhodně neuspokojuje,“ dodává.

Čtvrteční zpráva ministra o stavu českého zdravotnictví tak vyvolala víc otázek, než odpovědí. V každém případě je to poprvé po mnoha letech, kdy šéf resortu přiznal, že některé regionální nemocnice jsou na tom tak špatně, že jim stát musel pomoct.  

Letos poprvé se české nemocnice při debatách o úhradě péče jaksi emancipovaly. Letní kauza s krachující nemocnicí v Rumburce pomohla mnohým z nich přiznat si vlastní dluhy, jež se navenek ekonomicky dají krásně kamuflovat. A alespoň některé špitály je začaly razantně řešit, dřív než se dostanou do obdobné situace jako Rumburk, kde neměli už ani na snídaně pro pacienty. Například nový ředitel nemocnice Na Bulovce veřejně přiznal, že optimistická čísla neodpovídají pravdě, a že vnitřní zadlužení špitálu je více než čtvrt miliardy korun při třímilardovém ročním obratu.

V situaci, kdy jde přes 80 procent peněz, které nemocnice dostanou, za mandatorními výdaji – tedy na platy, energie a nutné vybavení – ani nezbývá nic jiného, než si vyjednat lepší úhrady. Situaci tak správně nemocnice začaly řešit ne nataženou dlaní, ale tam, kde mají jejich dluhy své historické kořeny.

Špitály se kvůli úhradám hodlají soudit

Nemocnice vzájemně nevidí na to, kolik za stejnou péči dostává jejich soused, to jsou z principu tajná čísla. Ovšem co si porovnat umí, je rozdílná úhrada, kterou dostávají za tutéž péči od jiných zdravotních pojišťoven. Nemocnicím tak letos došla trpělivost a chtěly za stejnou péči stejné peníze. Má to logiku: proč dostávat jiné peníze za totéž od VZP a jiné od řekněme OZP?

Nový šéf Nemocnice na Bulovce Jan Kvaček řekl, že nemocnice půjde s pojišťovnami klidně do soudního sporu, aby dostala správně zaplaceno za odvedenou práci. Byl by to precedent. A v zásadě správný.

Šéfům zdravotních pojišťoven tento krok zjevně způsobil vrásky, protože Kvačka následovaly další nemocnice se stejným plánem a poprvé se začaly dožadovat stejných úhrad od všech pojišťoven. Rozuměj: vyšších. Jinak by v pondělí Ladislav Friedrich, prezident Svazu zdravotních pojišťoven, jež sdružuje šest menších pojišťoven, tak důrazně nevaroval před centrálními zásahy do systému. „Riziko, že tím vyvoláme krizi, je vysoké,“ řekl na ministerstvu zdravotnictví při představování nové úhradové vyhlášky. Nemířil přitom nikam jinam, než tam, že si chtějí menší pojišťovny ponechat vlastní rozhodovací pravomoci o tom, komu dají méně a komu více za totéž.

Takový systém ovšem není dlouhodobě udržitelný ani v českém zdravotnictví, kde nevládne jedna pojišťovna, ale je tu pseudokonkurence několika dalších. Zdravotnictví můžeme napravit jen dvěma způsoby: novým systémem plateb za péči, na čemž už se pracuje, nebo tím, co kdysi nabízela ODS. Tedy že se „trh“ pročistí sám od sebe. Jinými slovy že necháme padnout ty, co to nedělají dobře. Což je cesta do pekel, protože stát musí zajistit péči i v odlehlých oblastech. Nechme se překvapit, jak Ústavní soud rozhodne o stížnosti na úhradovou vyhlášku. Do té doby můžeme naslouchat spokojeným ministrům, jak se chlubí, že jde do zdravotnictví historicky nejvíc peněz. Podstatné je ovšem kam a to je něco, na co se dosud nikdo nezeptal.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud