Články odjinud

Piráti, ANO a SPD – tři tváře znechucení masy nad elitou. Komentář Matěje Trávníčka

Piráti, ANO a SPD – tři tváře znechucení masy nad elitou. Komentář Matěje Trávníčka

Přestože na první pohled působí velmi rozdílně, jedno je spojuje. Jsou výrazem znechucení masy nad elitou. Tento nový střet nenápadně, ale přitom jasně, dominuje v posledních letech politické debatě (nejen) v Česku. Jeho příčiny můžeme nalézt v časech finanční krize z podzimu 2008. Na tu nejprve zareagovali příznivci levice, když zformovali hnutí 99 %, které z ekonomických obtíží vinilo blahobytné bankéře z Wall Street.

Elita vs. masa

Následovala konzervativní reakce zhmotněná v hnutí Tea Party a postupný přechod od ekonomického pravolevého sporu směrem ke sporu mezi masou a elitou. Právě vyjádřením touhy mas vysušit washingtonskou bažinu prolezlou zkaženými politiky a prohnilými lobbisty bylo jednou z příčin zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem.

A podobně je tomu i u nás a v Evropě. Tradiční politické strany ztrácejí schopnost na tuto změnu reagovat. Přirozeně. I ony jsou součástí elity, kterou masa nyní touží svrhnout. To je ten Matrix, o kterém mluví Andrej Babiš. Podobné příběhy pak můžeme vidět napříč starým kontinentem.

V Británii to byla právě naštvaná masa, která převážila váhu směrem k vystoupení z EU v referendu v červnu 2016. Viktor Orbán si masu získal, když si došlápl na zahraniční banky, které hrozily zruinovat maďarské domácnosti, které měly úvěry v zahraničních měnách. V Polsku lze pak úspěch strany Práva a spravedlnost vysvětlit jako ocenění dlouhodobé snahy strany založené bratry Kaczynskými vypořádat se s postkomunistickými elitami. A konečně o střetu mezi elitami a masou je i aktuální dění okolo hnutí žlutých vest ve Francii nebo volební úspěch Hnutí 5 hvězd a Ligy v Itálii z loňského roku.

Selhání zprava, zleva

v Česku má protest více tváří. První vlaštovkou byly Věci veřejné, ve kterých voliči spatřovali alternativu vůči politickému systému, který byl v jejích očích prolezlý korupcí a klientelismem. S „Véčkami“ se ale lidé spálili. Vít Bárta a spol. se v jejích očích stali svými kauzami symptomem téže rakoviny, proti které byli zvoleni bojovat.

Tradiční politické strany tehdy předpokládaly, že se volič racionálně zamyslí a vrátí se zpět do jejich náruče, protože přece dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Naštvání ale není racionální. Odcizení, zklamání a vztek jsou emoce silnější než nějaká racionální úvaha.

Přišlo tak hnutí Úsvit a po něm i raketový vzestup hnutí ANO a Andreje Babiše, který po skandálním pádu Nečasovy vlády vysál voliče pravého středu. Ve stejné době se sociální demokraté rozhodli řešit úbytek svých tradičních voličů, který byl způsoben primárně přirozenými změnami na trhu práce, orientací na městské liberály. Z prací v odborech zocelených ochránců dělníků se tak pomalu a postupně proměnili v kroužek salónních intelektuálů mudrujících o právech menšin, neziskovkách a pseudotématech, která jsou jejich tradičním voličům na hony vzdálená.

A tady promarnili svou šanci komunisté. Místo, aby se pokusili stát se moderní stranou radikální levice, setrvali na pozicích strany nostalgiků minulého režimu, která na voliče působí jako panoptikum normalizačních papalášů. Levicové voliče tak převzal Tomio Okamura a Andrej Babiš.

I tradiční politici mohou uspět

Ale ani Babiš nebyl schopen masu plně uspokojit. Ostatně protestní strany a hnutí mají často problémy udržet si popularitu veřejnosti, když se dostanou k moci. ANO, ale podobně třeba i italská Liga jsou v tomto ohledu spíše výjimkami. A tak přichází čas pro Piráty.

Ti jsou pražskou optikou vnímáni často jako zástupci mladých anarchistů, co si rádi čas od času dají „brčko“, ale struktura jejich elektorátu je mnohem rozmanitější. Najdeme mezi nimi i zástupce starší generace, kteří Piráty volili, protože chtěli, aby konečně někdo zatočil s politiky, kteří na ně už roky kašlou.

Zdálo by se, že tato revoluce mas proti elitám je pro elity předem prohranou bitvou. Opak je však pravdou. Vždyť Viktor Orbán je poslancem od května 1990 a jeho strana Fidesz je hlavní složkou maďarské pravice už od roku 1998. Orbán však tradiční stranu dokázal modernizovat, na rozdíl od zbytku elity byl schopen naslouchat mase a na jejím sporu s elitou se profilovat. A něco podobného můžeme vidět i v Rakousku. Tamní kancléř Sebastian Kurz zmodernizoval tradiční lidovce a sebral vítr z plachet protestním svobodným. Nebo ve Slovinsku, kde loňské parlamentní volby opanoval Janez Janša, který modernizoval program své strany SDS, v jejímž čele stojí už od roku 1993.

Není to tedy o střetu staří vs. noví, ale právě o střetu elita vs. masa, ve kterém mohou i staří příslušníci elity uspět. Nesmí však rezignovat na dialog s masou, ale naopak schopnost a snahu porozumět problémům obyčejných lidí a (alespoň verbálně) hájit jejich zájmy.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud