Přestože na první pohled působí velmi rozdílně, jedno je spojuje. Jsou výrazem znechucení masy nad elitou. Tento nový střet nenápadně, ale přitom jasně, dominuje v posledních letech politické debatě (nejen) v Česku. Jeho příčiny můžeme nalézt v časech finanční krize z podzimu 2008. Na tu nejprve zareagovali příznivci levice, když zformovali hnutí 99 %, které z ekonomických obtíží vinilo blahobytné bankéře z Wall Street.
Elita vs. masa
Následovala konzervativní reakce zhmotněná v hnutí Tea Party a postupný přechod od ekonomického pravolevého sporu směrem ke sporu mezi masou a elitou. Právě vyjádřením touhy mas vysušit washingtonskou bažinu prolezlou zkaženými politiky a prohnilými lobbisty bylo jednou z příčin zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem.
A podobně je tomu i u nás a v Evropě. Tradiční politické strany ztrácejí schopnost na tuto změnu reagovat. Přirozeně. I ony jsou součástí elity, kterou masa nyní touží svrhnout. To je ten Matrix, o kterém mluví Andrej Babiš. Podobné příběhy pak můžeme vidět napříč starým kontinentem.
V Británii to byla právě naštvaná masa, která převážila váhu směrem k vystoupení z EU v referendu v červnu 2016. Viktor Orbán si masu získal, když si došlápl na zahraniční banky, které hrozily zruinovat maďarské domácnosti, které měly úvěry v zahraničních měnách. V Polsku lze pak úspěch strany Práva a spravedlnost vysvětlit jako ocenění dlouhodobé snahy strany založené bratry Kaczynskými vypořádat se s postkomunistickými elitami. A konečně o střetu mezi elitami a masou je i aktuální dění okolo hnutí žlutých vest ve Francii nebo volební úspěch Hnutí 5 hvězd a Ligy v Itálii z loňského roku.