Plány ANO a ČSSD aneb Dneska to roztočíme, drahoušku

 FOTO: Profimedia

Bohumil Pečinka

07. 08. 2020 • 11:00
KOMENTÁŘ BOHUMILA PEČINKY | „Maso bude,“ říkával v šedesátých letech komunistický prezident Antonín Novotný, když se ve společnosti šířily náznaky nespokojenosti. Dnes je tento slogan aktualizován v podobě předvolebního přetahování dvou vládních stran (ANO, ČSSD) o to, kolik přidají důchodcům.

V případě obou stran jde o diktát první signální. Jinak řečeno: důchodci byli v minulosti hlavní voličskou skupinou sociální demokracie (a okrajově KSČM), dnes přes polovinu penzistů v celé republice volí hnutí ANO, což z něj dělá něco jako hnutí důchodců za životní jistoty. Komunisty, sociální demokraty i Babišovo hnutí to pak vede k bojům o zachování nebo přerozdělení jednoho volebního rybníku.

Hnutí ANO navrhuje k zákonem dané valorizaci penzí (840 korun) ještě dalších 150 korun. ČSSD chce zvýšení nad rámec zákona o 300-400 korun a jednorázový příspěvek 5 tisíc korun. Andrej Babiš trumfuje, že by bylo dobré zaměstnancům snížit daň z příjmu z 19 na 15 procent. O den později to ale v deníku Právo relativizoval slovy, že je to zatím jen „syrový návrh“ a že chtěl jen naznačit, kudy se „ubírá moje uvažování.“

K žádnému snížení daní pochopitelně nedojde, jen to ilustruje spirálu, do níž se vzájemně zaplétají vládní strany se svým jednorozměrným uvažováním.

Důležitý je půdorys tohoto přetahování. Babišova vláda si letos půjčila 500 miliard korun a hrdě oznamovala, že se chce z krize proinvestovat. To už premiér říkal v létě 2017, když představil svou knihu vizí „O čem sním, když náhodou spím“. Naplánoval v ní infrastrukturní akce za biliony korun přesně v duchu hesla, že slibem nezarmoutíš. Následně to zopakoval v Národním investičním plánu.

Situace je však taková, že nemá připraveny ani rozpracovány žádné velké investiční akce typu obchvat Prahy, metro D, desítky stadionů a dalších věcí. Proto dobrá polovina peněz z půl bilionu korun půjde jen na sanaci výpadků příjmů státního rozpočtu a druhá bude rozdána různým sociálním skupinám.

Je sporné tak výrazně navyšovat důchody, když neexistuje vize důchodové reformy, která vám naznačí, jaká bude křivka vyplácení státních penzí v budoucnosti. Hlavní ovšem je, že dochází k nárůstům bez spojitosti s vývojem ekonomiky, aniž by se zvýšily daně nebo vznikly nové příjmy státního rozpočtu. Za minulého režimu se tomu říkalo „prožrat peníze.“

Bude to mít dalekosáhlé důsledky, protože to vtahuje i příští vládu, z řad dnešní opozice, do spirály, která má jasnou trajektorii. Ani to však z opozice nesnímá odpovědnost za to, že je neuvěřitelně pasivní a každou tiskovou konferenci nepřipomíná Andreji Babišovi jeho včerejší sliby.

Pro představu: kde je těch každoročních 600 miliard korun za centralizované nákupy, které měl stát inkasovat? Nejsou a už se o nich nemluví, ani o těch nákupech.

Kde je těch každoročních 100 miliard korun z výběru EET, kterými poslanci ANO zdůvodňovali zavedení elektronické evidence tržeb? Nejsou, přesněji nárůsty jsou v řádu jednotek miliard. To je navíc na úrovni statistické chyby při výběru daně z přidané hodnoty, která rok od roku kolísá.

Co se udělalo ve věci dobývání lithia, které mělo státu přinést dva biliony korun, jak bylo na předvolebních plakátech? Má český stát smlouvy s velkými výrobci typu Tesla, kterým by to dodával? Anebo vůbec ještě nezačaly průzkumné vrty a všechno byl jen předvolební humbuk?

Zatím se zdá, že po této vládě reálně zůstanou jenom našponované veřejné rozpočty směrem k penzím a úlevám, nízká míra veřejných investic a vysoké zadlužení.

SDÍLET