Plány ANO a ČSSD aneb Dneska to roztočíme, drahoušku

KOMENTÁŘ BOHUMILA PEČINKY | „Maso bude,“ říkával v šedesátých letech komunistický prezident Antonín Novotný, když se ve společnosti šířily náznaky nespokojenosti. Dnes je tento slogan aktualizován v podobě předvolebního přetahování dvou vládních stran (ANO, ČSSD) o to, kolik přidají důchodcům.

V případě obou stran jde o diktát první signální. Jinak řečeno: důchodci byli v minulosti hlavní voličskou skupinou sociální demokracie (a okrajově KSČM), dnes přes polovinu penzistů v celé republice volí hnutí ANO, což z něj dělá něco jako hnutí důchodců za životní jistoty. Komunisty, sociální demokraty i Babišovo hnutí to pak vede k bojům o zachování nebo přerozdělení jednoho volebního rybníku.

Hnutí ANO navrhuje k zákonem dané valorizaci penzí (840 korun) ještě dalších 150 korun. ČSSD chce zvýšení nad rámec zákona o 300-400 korun a jednorázový příspěvek 5 tisíc korun. Andrej Babiš trumfuje, že by bylo dobré zaměstnancům snížit daň z příjmu z 19 na 15 procent. O den později to ale v deníku Právo relativizoval slovy, že je to zatím jen „syrový návrh“ a že chtěl jen naznačit, kudy se „ubírá moje uvažování.“

K žádnému snížení daní pochopitelně nedojde, jen to ilustruje spirálu, do níž se vzájemně zaplétají vládní strany se svým jednorozměrným uvažováním.

Maláčová jeslemi motivuje k odkládání dětí. Češi o to přitom vůbec nestojí, říká Gregor

Důležitý je půdorys tohoto přetahování. Babišova vláda si letos půjčila 500 miliard korun a hrdě oznamovala, že se chce z krize proinvestovat. To už premiér říkal v létě 2017, když představil svou knihu vizí „O čem sním, když náhodou spím“. Naplánoval v ní infrastrukturní akce za biliony korun přesně v duchu hesla, že slibem nezarmoutíš. Následně to zopakoval v Národním investičním plánu.

Situace je však taková, že nemá připraveny ani rozpracovány žádné velké investiční akce typu obchvat Prahy, metro D, desítky stadionů a dalších věcí. Proto dobrá polovina peněz z půl bilionu korun půjde jen na sanaci výpadků příjmů státního rozpočtu a druhá bude rozdána různým sociálním skupinám.

Je sporné tak výrazně navyšovat důchody, když neexistuje vize důchodové reformy, která vám naznačí, jaká bude křivka vyplácení státních penzí v budoucnosti. Hlavní ovšem je, že dochází k nárůstům bez spojitosti s vývojem ekonomiky, aniž by se zvýšily daně nebo vznikly nové příjmy státního rozpočtu. Za minulého režimu se tomu říkalo „prožrat peníze.“

Bude to mít dalekosáhlé důsledky, protože to vtahuje i příští vládu, z řad dnešní opozice, do spirály, která má jasnou trajektorii. Ani to však z opozice nesnímá odpovědnost za to, že je neuvěřitelně pasivní a každou tiskovou konferenci nepřipomíná Andreji Babišovi jeho včerejší sliby.

Tuzemské banky se připravují na smršť toxických úvěrů. Vytváří finanční polštáře za miliardy korun

Pro představu: kde je těch každoročních 600 miliard korun za centralizované nákupy, které měl stát inkasovat? Nejsou a už se o nich nemluví, ani o těch nákupech.

Kde je těch každoročních 100 miliard korun z výběru EET, kterými poslanci ANO zdůvodňovali zavedení elektronické evidence tržeb? Nejsou, přesněji nárůsty jsou v řádu jednotek miliard. To je navíc na úrovni statistické chyby při výběru daně z přidané hodnoty, která rok od roku kolísá.

Co se udělalo ve věci dobývání lithia, které mělo státu přinést dva biliony korun, jak bylo na předvolebních plakátech? Má český stát smlouvy s velkými výrobci typu Tesla, kterým by to dodával? Anebo vůbec ještě nezačaly průzkumné vrty a všechno byl jen předvolební humbuk?

Zatím se zdá, že po této vládě reálně zůstanou jenom našponované veřejné rozpočty směrem k penzím a úlevám, nízká míra veřejných investic a vysoké zadlužení.

SDÍLET
sinfin.digital