Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Pokus o kriminalizaci bonusů zdravotnictví škodí. Komentář Martina Kupky

Pokus o kriminalizaci bonusů zdravotnictví škodí. Komentář Martina Kupky

Česká republika má vážný problém s financováním zdravotnictví. Podle toho, co se v posledních dvou týdnech řešilo v médiích, by se mohlo zdát, že hlavním viníkem jsou bonusy, které nemocnicím zpětně vyplácejí dodavatelé zdravotnického materiálu, vybavení a léků za objem dodávek. Právě o ně se začalo vehementně zajímat státní zastupitelství.

Hlavní problém je ale jinde a spočívá v nevyjasněném, nepřehledném systému úhrad plném všemožných nesrovnalostí. Například není dostatečně hrazena většina akutních oborů – zejména v regionálním zdravotnictví sledujeme, že veškerá akutní interní péče, velká část chirurgických výkonů či všechny případy mozkových mrtvic jsou podhodnocené a nemocnice za ně nedostávají dostatečně vysoké úhrady.

 

V dohledné době by měl spatřit světlo světa návrh tzv. úhradové vyhlášky, která pro příští rok stanoví výše úhrad zdravotních pojišťoven za výkony zdravotnických zařízení. Jako všichni, kdo mají chod zdravotnictví na starosti, ve velkou změnu nedoufám. Jistě se nic dobrého převratného nestane. Ani letošní vyhláška ve financování pořádek neudělá.

A tak budeme dál čelit tomu, že se hospodaření řady nemocnic ocitá denně nad propastí a provozovatelé se dál musejí soustavně zabývat obrovskými problémy.

Proto je s podivem, že se místo zavedení pořádku řeší již zmíněné bonusy. Pokud by končily třeba na soukromých účtech manažerů, jistě by se nikdo zájmu státních zástupců nedivil. To se ale podle všeho neděje. A tak jsme svědky klasické české malosti a pomateného honu na čarodějnice. Za údajné poškození zdravotních pojišťoven mají být popotahováni ti ředitelé, kteří popsané problémy – nezaviněné nemocnicemi – napravují, díky bonusům jsou schopni zalátat obrovské díry z podhodnocených činností a alespoň tak částečně hospodaření svých nemocnic vyrovnávají! Ti, kdo se v situaci zorientovali, byli aktivní, vyjednávali s dodavateli léků a materiálu, získali pro svou nemocnici výhodnější podmínky.

Já si tedy naopak myslím, že by se měli řešit ti, kteří si bonusy dohodnout neuměli, protože nevyužili vhodnou příležitost, jak nemocnici pomoci, a tedy se nechovali jako řádní hospodáři. Je to tedy přesně naopak. Státní zastupitelství nejenže zcela míjí terč, ale dokonce míří na ty dobré a špatných si nevšímá. Troufnu si tvrdit, že k daleko zajímavějším objevům by mohlo dojít v těch nemocnicích, kde nikdo o bonusy neusiloval nebo je nevykazoval.

Systém úhrad je složitý organismus, který se nedá změnit mávnutím kouzelného proutku. Jenže o změně ve financování směrem k platbě za diagnózu, která by správně ohodnotila jednotlivé výkony a platila stejně v Praze, Brně i v okresních nemocnicích, se bohužel mluví už spoustu let. Dokonce dostal i název, DRG Restart, ale nic viditelného se jinak nestalo. Vláda sociální demokracie s podporou Babišova koncernu a lidovců totiž po uplynulé čtyři roky neudělala v oblasti financování zdravotnictví vůbec nic. Tedy vlastně udělala. Například zrušila regulační poplatky i za pobyt nemocnici. Místo zlepšení, zdravotnictví zase jen trpělo. A teď se k tomu zcela popleteně přidalo i státní zastupitelství. Jestli to bude chtít dotáhnout do konce, máme se na co těšit. Všichni dobří ředitelé nemocnic se ocitnou na pranýři a ti špatní se možná dočkají pochvaly. Podle měřítka státního zastupitelství jsou prostě nejlepší.

Autor je místopředsedou ODS

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744