Tento text je polemickou reakcí na komentář Daniela Köppla Média a jejich vlastníci: Místo rozumu vítězí pocity. Zúžit kontrolu jen na politiky je čirý projev alibismu. Jeho autorem je Martin Luhan, koordinátor projektu Nezávislá média v Rekonstrukci státu, která je předmětem kritiky zmíněného článku.
Dobré úmysly, které vedou do pekla. Tak ve svém komentáři označil Daniel Köppl návrhy Rekonstrukce státu a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky na novelizaci mediální legislativy. Děkujeme za pochvalu našich úmyslů, rádi bychom se ale ohradili proti té cestě do pekla. Pracujeme na celkové revizi mediální legislativy. A to proto, že k ní už hodně dlouho nedošlo a potřebujeme ji jako sůl, ale i proto, že vlastní cestu připravuje i EU, takže bychom na ní stejně dříve nebo později museli začít pracovat.
Snažíme se přitom nejdříve vybudovat co nejširší expertní shodu v oboru. A daří se vést plodnou diskuzi, ve které se samozřejmě objevují i výhrady. Námi navrhované změny se přitom dotýkají různých oblastí mediálních zákonů, například kontroly médií veřejné služby, regionálních médií a oborové samoregulace. Daniel Köppl se ale zaměřil především na téma legislativní úpravy vlastnictví médií.
Podle něj je alibistické, že chceme kontrolu vlastnictví médií zúžit jen na politiky. Tady došlo k omylu, to totiž nikdo nechce, chceme znát všechny vlastníky médií. Lidé mají právo vědět, kdo jim prodává své vidění světa. U veřejných funkcionářů je ovšem nebezpečí, že budou-li vlastnit média s velkým vlivem (vládní novela hovoří o obratu 80 milionů a více), může to ohrozit demokratickou soutěž. Takže se jim to zapovídá. Nic nového - střet zájmů je takto definován už dlouho.
Ano, něco jako médium si dnes skutečně může založit kdokoli. Volných frekvencí je dost a i tiskárny vytisknou cokoliv (pokud tedy zrovna mají dost papíru). I tak ale dává smysl mít přehled o tom, komu jaké médium patří. Toho, že by vlastník nevyužíval ovlivňování obsahu média ke svému hospodářskému nebo politickému prospěchu, se asi sotva dočkáme. Na to ještě nikdo žádnou legislativu, která by zároveň respektovala princip svobody slova, nevymyslel. Tak ať aspoň víme, kdo k nám prostřednictvím svých novin, streamů nebo televizí promlouvá.
Dále si dovolím citovat z původního komentáře: “Mimochodem, opravdu si někdo myslí, že lze dnes, v době, kdy jsou i velká média vlastněná například z Kypru, něco podobného opravdu efektivně vymáhat? Šlo by to. Například výměnou za daňové pobídky, nebo jiné výhody, které by musely být natolik atraktivní, aby vlastníkům médií stálo za to je dodržovat.” Ano! Tak to přesně je a naše úvahy tímto směrem jdou. Ne hned třeba daňové výhody, ale například o reklamních penězích z veřejných rozpočtů už bych se bavil.
Je proto možné, že se s autorem komentáře na mnoha věcech shodneme, jen pro označení problémů používáme jiná slova. Stejně tak s autorem komentáře souhlasíme v otázce potřebnosti regulace on-line platforem, na které legislativa zatím ještě nezareagovala. V otázkách, na kterých se neshodneme, s Danielem Köpplem i jinými lidmi, kteří mají k tématu co říct, rádi nad naším zatím neveřejným materiálem povedeme další diskuzi. Tak, abychom připravili takovou mediální legislativu, jakou si dnešní a budoucí Česká republika zaslouží.
